Hned ráno je čekala Obrana proti černé magii. Harry se trochu zvědavě usadil hned za Angelu, a netrpělivě čekal, kdy přijde nová profesorka. Přicházející studenti se trochu divili malým lavicím – každý z nich musel sedět sám. Harry krátce zívl a usadil se pohodlněji. Moc toho sice nenaspal, ale hned po probuzení si s překvapením uvědomil, že se mu poprvé po dlouhé době nezdála žádná noční můra a měl díky tomu nepřiměřeně dobrou náladu.
Zanedlouho uslyšel svižně klapající podpatky, scházející ze schodů a zbystřil. Před studenty se s úsměvem postavila štíhlá mladá žena v upnutých tmavých kalhotách a doslova rudém tričku s dlouhými rukávy, přes které měla rozepnuté černé sako. Zjevně ignorovala zvyk oblékání profesorů do hábitů.
„Dobrý den,“ řekla tvrdším hlasem, než od ní Harry čekal a třída konečně úplně ztichla.
Profesorka odložila na katedru hromadu nějakých složek, sundala sako a přehodila jej přes židli. Ležérně se usadila na katedru z druhé strany, odhodila si dlouhé černé vlasy na záda a představila se.
„Jmenuji se Margaret Rosa Shiernová a jsem, jak už určitě všichni víte, vaše nová profesorka na Obranu proti černé magii. Pevně doufám, že vydržím na tomto místě déle než jeden rok, jak je tady zvykem.“
Několik studentů se nevěřícně zasmálo. S podobnými prohlášeními už měli své zkušenosti.
„Hned ze začátku bych vás ráda ujistila, že nejsem ani Smrtijedka ani kontrola z Ministerstva, takže doufám, že z toho máte radost.“
Tentokrát se třída zasmála upřímně. Harry však věděl svoje. Kdo ví, co se z té módně oblečené dámy ještě mohlo vyklubat.
„Takže,“ pokračovala profesorka a natáhla se pro jednu ze složek. „Určitě jste si všimli, že jste pomíchaní ze všech šestých ročníků. Jste tu všichni, kdo v dotazníku na konci loňského roku uvedli, že by se chtěli v budoucnu stát bystrozorem, zaklínačem či odeklínačem nebo odrážečem zlých kleteb. Moc vás nebylo, proto vás dali do jedné třídy.“
Profesorka máchnutím hůlky přiměla složku, aby zůstala viset před ní ve vzduchu a vytáhla k úžasu celé třídy propisku. Shiernová si všimla rozruchu, který tím vyvolala.
„Nesnáším ty brky, kterými tu musíte psát. Tohle je mnohem praktičtější, ne?“
Pár studentů, kteří byli z mudlovských rodin souhlasně přikyvovalo, ale ostatní se jen nedůvěřivě ušklíbali.
„Jelikož mi dali jen váš jmenný seznam, vyvolám vaše jméno a vy mi nahlásíte, ze které jste koleje a čím byste chtěli být. Je to jasné?“
Třída souhlasně zamručela, i když Harry jen nechápavě pozvedl obočí nad nutností vyslovit nahlas jejich příslušnost ke koleji.
„Fajn. Tak, Suze Abornnová?“
„Havraspár, odrážečka,“ nahlásila blonďatá dívka.
Profesorka vždy pohledem vyhledala jmenovaného studenta a bleskově si zapisovala. Ve třídě bylo opravdu velice málo studentů, asi patnáct, takže šlo předčítání rychle.
„Draco Malfoy?“
„Zmijozel, bystrozor,“ ohlásil chladně zmijozelský princ.
Shiernová do něj na chvíli zabodla pohled, ale neřekla nic. Harry měl co dělat, aby se nezačal smát. Malfoy a bystrozor? Špatný vtip.
„Harry Potter?“
„Nebelvír, bystrozor.“
Profesorka si ho prohlížela o něco déle než ostatní, ale nijak se nevyjadřovala. Harry si uvědomil, že má úplně tmavé oči. I ve světle, které se linulo z oken, neviděl její zorničky.
Shiernová se znovu sklonila k seznamu.
„Angela Rosierová?“
„Zmijozel, zaklínač a odeklínač.“
Shiernová na ni udiveně pohlédla.
„Vy byste chtěla zvládnout oba obory?“
„Ano, paní profesorko,“ přitakala hnědovláska.
Profesorka se pousmála: „Věřím, že to zvládnete. Také jsem kdysi měla velké ambice.“
Někteří studenti si mezi sebou začali šeptat.
„Ticho.“
Chladná poznámka profesorky projela vzduchem a třída hrobově ztichla. Nová profesorka si u nich získala autoritu hned první den. Podle jejího výrazu poznali, že si s ní není radno zahrávat.
Shiernová projela ještě tři zbývající jména a složku hlučně zaklapla.
„Prošla jsem si materiály, které tu nechali vaši předchozí učitelé. Jste všichni na stejné úrovni, ale měli byste toho mít probráno mnohem více. V podstatě jste dva roky úplně promrhali, což ale samozřejmě není vaše chyba.“
Třídou to uznale zašumělo.
„První měsíc tedy věnujeme hrubému opakování toho, co už umíte, a budeme se snažit dohnat chybějící učivo. Zvlášť tedy učivo minulého roku, že?“ dodala znechuceně Shiernová.
Její studenti se souhlasně uchechtli.
„Předtím než začneme, se vás chci ještě na něco zeptat,“ profesorka obešla stůl, usadila se na židli a vytáhla čistý arch papíru. „Chtěla bych vědět, kteří z vás umí vyčarovat Patrona…“
Ruku zvedli skoro všichni.
„Tedy fyzického Patrona, jsem chtěla říct.“
Harry si s uspokojením všiml, že ruka zůstala nahoře těm, co loni chodili do Armády.
„Výborně. Nahlaste mi jména. Začněte zepředu, vy,“ a ukázala na Deana, který chtěl být odrážečem. Když dopsala, zadívala se na třídu celkem spokojeně. „Předpokládám, že jsem si napsala většinu těch, co loni navštěvovali jistý mimoškolní kroužek, že?“ poznamenala beze změny tónu Shiernová a zadívala se na Harryho. Několik studentů se neklidně ošilo, ale Harry nehnul ani brvou a postřehl, že profesorce planou v očích veselé ohníčky. „Mohli by se mi ještě přihlásit ti z vás, kdo Patrona použili proti nějakému mozkomorovi?“
Harry si myslel, že zvedne ruku pouze on, ale přihlásila se i Angela. Harry zvědavě uvažoval, kdy mohla Angela Patrona asi použít. Profesorka si zvlášť pozorně prohlédla Angelu.
„Dobře. Děkuju vám,“ řekla Shiernová a list papíru zasunula do složky. Zvedla se od stolu a znovu před ně předstoupila. „Začneme s tím na co se všichni určitě těšíte. S opakováním.“
Třída sborově zasténala.
„Jen se neděste. Známkovat to ještě nebudu,“ oznámila poťouchle.
Po zbytek první hodiny jim Shiernová kladla různé otázky a náhodně studenty vyvolávala. Zdálo se, že si jména zapamatovává rychle. V průběhu druhé mávnutím hůlky odsunula lavice ke stěnám a zopakovali si ve dvojicích většinu obranných a útočných kleteb, které znali. Harry si spokojeně uvědomil, že si bez problémů pamatuje skoro všechno.
Těsně před ukončením dvouhodinovky jim Shiernová zadala domácí úkol.
„Každý z vás si vybere jednu ze zakázaných kleteb a napíše mi na dva pergameny o jejím původu, použití, účincích a možné obraně.“
Třídou to udiveně a vzrušeně zašumělo.
„Můžete jít,“ ohlásila Shiernová skoro zároveň se zazvoněním.
Studenti se vyvalili ven a okamžitě se mezi nimi rozproudila živá diskuze. Po dlouhé době to vypadalo, že mají na OPČM normálního vyučujícího.
817 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...