Po dvouhodinovce přeměňování, která následovala hned po obraně, se celé trio s úlevou vydalo na oběd. McGonagallová přistoupila k opakování dost zběžně už minule, takže probírali nové učivo a Harry měl informací v hlavě právě dost.
Zatímco se spokojeně ládovali přírodním krůtím steakem s rýží, Hermiona podmračeně sledovala rozvrh a něco si přitom mumlala.
„Co tam pořád hledáš, prosím tě?“ ozval se Ron. „Vystydne ti oběd.“
„Jen mi přijde trochu divné, že vůbec nemáme v rozvrhu přemisťování. To se přece v šestém ročníku bere, ne?“
Harry zvedl hlavu: „No jasně, máš pravdu. Fred a George se přece uměli přemisťovat už před sedmým.“
„Brumbál ani McGonagallová nic neříkali o nějakém odsunu,“ hloubala dál Hermiona.
„Já být vámi, vůbec bych se nad tím nevzrušoval,“ ozval se Ron. „Už tak toho máme až nad hlavu.“
„Ale přemisťování je strašně důležité!“ ohradila se Hermy. „Skoro stejně jako obrana. Myslím, že se na to půjdu po runách zeptat.“
„Tho fnad nemhysis vhaze?“ zeptal se Ron s plnou pusou. Rychle polkl a zopakoval otázku. „To snad nemyslíš vážně!“
„Myslím,“ odsekla Hermiona.
„Nechte toho,“ zarazil je Harry dřív, než se z toho mohla vyklubat hádka. „Hermiona má pravdu, přemisťování se nám bude v budoucnu hodit.“
„No jo,“ zahučel Ron a vrátil se raději k obědu.
Harry náhle ucítil, že ho někdo pozoruje. Zvedl hlavu a ke svému překvapení zachytil zaujatý pohled Angely…
*
Angela i na tu dálku a přes brýle rozeznala výraznou zeleň Harryho očí, když nečekaně zvedl hlavu. Něco mezi nimi proběhlo a Angelu zašimralo v žaludku. Sklonila se rychle k talíři, na kterém už však skoro nic neměla.
Zato Draco vedle ní se v obědu doslova nimral a tvářil se dost nabroušeně. Poslední dobou se takhle ksichtil pořád a už jí to docela lezlo na nervy.
„To jsem nevěděla, že chceš být bystrozorem,“ ozvala se potichu posměšným tónem. Nemohla si pomoct, aby si do něj nerýpla.
„Pokud vím, tak obor ´Budoucí poskok Pána zla´ se tu nevede,“ odsekl Malfoy cynicky, aniž se na ni podíval a přirozeně tak tiše, aby to slyšela jen ona.
„To je fakt,“ přitakala Angela a dolila si pomerančový džus. „Studium na bystrozora se tomu aspoň nejvíc přibližuje, že?“ polemizovala nahlas.
„Hele, tohle mi nakázal otec, takže se zdrž těch svých zbytečných poznámek,“ Malfoy teď vypadal vyloženě vztekle.
Angela odložila sklenici a otočila se k němu: „Ale co bys chtěl dělat ty?“ zeptala se už bez náznaku ironie.
„Na tom přece vůbec nesejde,“ odpověděl už klidněji. „Sama to přece znáš.“
„Nikomu bych neradila, aby mě zase do něčeho nutil,“ zavrčela Angela.
„Tak to máš štěstí, že tvoje protivná tetička konečně zaklepala bačkorama,“ poznamenal Malfoy a vrátil se k obědu.
„Moje tetička byla i tvoje příbuzná, i když vzdálená, takže bys o ní takhle mluvit neměl.“
„Teď už mě neslyší, ne?“ odfrkl si Draco.
„Co ty víš…“
„S tímhle na mě nechoď!“ zasyčel a výhružně zvedl vidličku. „Víš, že tyhle tvoje řeči nesnáším!“
„Pardon,“ zvedla obě ruce na obranu Angela. „To mi jen tak ujelo.“
Blonďák obrátil svou pozornost zpět k jídlu, ale dlouho mu to nevydrželo.
„Stejně nechápu, co moji máti přimělo k tomu, aby tě vzala k nám. S tvojí tetou přece nikdy moc nevycházela.“
„Nejspíš si myslí, že na mě bude mít větší vliv, když už nikoho jiného nemám,“ zašklebila se Angela. „A nebyla se náhodou zeptat ještě předtím tvého drahého otce?“
Dracův výraz o poznání zchladl: „Nechodí za ním. A stejně by ji k němu nepustili,“ dodal potichu.
Angela měla zrovna škodolibou náladu a tak nebezpečně pokračovala: „To mě tedy dost udivuje. Taková vážená a bohatá rodina…“
Najednou měla obličej Draca Malfoye jen centimetry od svého. Při pohledu do jeho rozzuřených očí Angela zmlkla.
„Naposledy tě varuju, Rosierová. Zavři klapačku. To, že u nás teď bydlíš, neznamená, že si tohle můžeš dovolit.“
Angela chvíli mlčela a nechala výhrůžku doznít.
„Já se o to stěhování neprosila,“ odvětila pak s nuceným klidem, odtáhla se od něj a spěšně vstala.
Cítila ve svých zádech hned dva upřené pohledy, ale ani se neohlédla.
*
Harry skoro celou tu dobu jejich dialog sledoval, i když bez zvuku. Přemýšlel, co mezi těma dvěma může být. Nevypadali na to, že by spolu chodili, ale bylo znát, že se znají dost dobře.
Zamyšleně si podpíral bradu a sledoval odcházející Angelu, dokud mu nezmizela z očí.
„No tak, Harry!“
Škubl sebou a otočil se nechápavě na Hermionu, která stála za ním: „Co je?“
„Za chvíli máme hodinu, tak jdeme, ne?“
„Vždyť jo,“ Harry do sebe hodil zbytek džusu a vydal se za tou jejich přemotivovanou studentkou.
*
Odpoledne Harryho trochu udivilo, že na další dvouhodinovce formulí není přítomna Angela. Pak si ale všiml, že tu nejsou ani ostatní budoucí zaklínači či odeklínači, takže nejspíš měli jinou hodinu. A jeho závěry se mu u večeře potvrdily.
Seděl už u stolu s Ronem, když Hermiona vešla do Velké síně a vedle ní nešel nikdo jiný než Angela. Obě dívky se na chvíli zastavily a na něčem se domlouvaly, než se rozešly ke svým stolům.
Harry upřeně sledoval Hermionu, jak si sedla a s chutí si začala nabírat večeři. Pak postřehla Harryho pohled.
„Děje se něco?“
„Ne, já jen … Že se tak najednou bavíš s holkami ze Zmijozelu.“
„Angela se mnou chodí na starodávné runy a náhodou je celkem fajn. Nemůžeš mít hned ke každému předsudky, Harry.“
„Ale vždyť já nemám …“ začal pohoršeně, ale Ron ho přerušil.
„Mrkněte se k východu,“ upozornil je tiše.
Oba se tam nenápadně zadívali. Přímo před dokořán otevřenými dveřmi se bavil Severus Snape s jejich novou profesorkou. A zdálo se, že si vůbec neuvědomují, kde jsou, jelikož se dost hlasitě hádali.
Shiernová se tvářila dost vztekle, a i když jí to v černé sukni nad kolena a střevíci na vysokém podpatku slušelo, Harry by jí v tu chvíli určitě nechtěl přijít do rány. Obvykle chladný Snape měl mírně růžovou barvu v obličeji a něco na ni vztekle chrlil.
Dost hlasitě se bavící dvojice brzy upoutala pozornost skoro celé Velké síně. Obvyklý hluk ztichl, takže trio zřetelně zaslechlo část hádky.
„Už toho mám dost!“ vyprskla Shiernová jako vzteklá kočka. „Chováš se jako idiot, Severusi! Je pod moji úroveň, se o tom s tebou dál bavit!“
„Že zrovna ty mluvíš o úrovni, Margaret!“ odsekl Snape jízlivě. „Raději by ses měla nad sebou…“
Snape se zarazil v půli věty, jelikož postřehl hrobové ticho a sjel studenty ledovým pohledem. Shiernová si dala ruce v bok a vůbec nedávala najevo, že by jí to nějak vadilo. Profesor lektvarů se obrátil znovu k ní a zašeptal něco, co už nezaslechli. Shiernová se jen ušklíbla, otočila se na podpatku a s hrdě vztyčenou hlavou se rychle vzdalovala. Snape se za ní chvíli díval a zuřivě zatínal pěsti. Když poté povzneseně vešel do Velké síně, skoro všichni studenti na něj zvědavě zírali.
„Je na mě snad něco zajímavého?“ otázal se Snape nebezpečným hlasem.
Studenti okamžitě sklonili hlavy k jídlu a pomalu se znovu pouštěli do hovoru. Jejich tématem však nebylo nic jiného než Snapeův výstup se Shiernovou.
„Tenhle školní rok začíná být dost zajímavý, co?“ poznamenal Ron s úsměškem.
Harry i Hermiona souhlasně pokývali hlavami.
*
„Poslyš, Hermiono,“ ozval se Harry, když po večeři dělali ve společenské místnosti eseje pro Shiernovou. „Byla ses zeptat na to přemisťování?“
Ron na ni upřel mírně otrávený pohled.
„Jo, byla,“ odpověděla klidně.
Zrzek si vědoucně odfrkl.
„No, a co teda?“ zeptal se Harry.
Hermiona Ronovy reakce ignorovala a klidně odpověděla: „McGonagallová mi řekla, že ho máme naplánované až na druhé pololetí. Ubudou nám některé hodiny, abychom to stihli. Naznačila, že nám letos přidali navíc hodiny Obrany, proto se nám to už do rozvrhu prvního pololetí nevešlo.“
„Aha,“ zamumlal Harry. „To zní jako rozumný důvod.“
Zato Ron to neocenil. Neřekl Hermioně ani dobrou noc, sbalil sotva ze čtvrtiny popsaný pergamen a odkráčel po schodech.
„Zase ho to přejde,“ poznamenal Harry.
„Vždyť já vím,“ povzdychla si Hermiona.
Po slabé půlhodince byli oba hotovi a rozešli se do svých ložnic.
782 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...