Následující ráno bylo při snídani ve Velké síni neobvyklé ticho. Nebelvírští a ti co jim fandili, byli zklamaní a zachmuření z vůbec první prohry Nebelvíru od doby, kdy byl v mužstvu Harry a ti ostatní, což byli samozřejmě studenti Zmijozelu, byli zticha jen díky tomu, že se jim neustále otvírala ústa, když zhluboka zívali. Sotva udrželi oči otevřené, takže moc elánu do hovoru či pokřikování na nebelvírské neměli. Trio se dozvědělo, že zmijozelští včera slavili svou výhru až dlouho do noci a slizký ředitel jejich koleje samozřejmě předstíral, že o ničem neví. Co jiného se taky od něj dalo čekat.
Harryho neustále někdo chodil přesvědčovat, že prohra o deset bodů přece vůbec neznamená ztrátu poháru, což samozřejmě věděl, ale z jeho nahořklé nálady mu to moc nepomáhalo. Nechtěl si to připustit, ale nejvíce ho žralo, že Angela hrála proti němu, a že v podstatě jen díky ní je zmijozelští porazili.
Alespoň Ron byl naštěstí v pohodě a nevypadal na to, že by vinu za jejich porážku bral jen na sebe.
Harry? ozvalo se mu velice váhavě v mysli.
Zvedl hlavu a vyhledal oči Angely, ale neodpověděl.
Doufám, že se na mě nezlobíš kvůli tomu včerejšku, poznamenala po chvíli.
Harry mlčel.
Nebo snad ano? zeptala se a Harry vycítil v jejím hlase chladný podtón.
Ne, samozřejmě, že ne… Nemám proč. Byla to přece hra. Ty za svůj tým a já taky, odpověděl konečně.
Angela se pousmála: Jsem ráda, že to tak bereš.
Ale mohla jsi mi říct, žes vstoupila do famfrpálového týmu, ozval se Harry trochu vyčítavě.
Tentokrát mlčela Angela.
„Na koho to pořád tak zíráš?“ vyštěkl na něj Ron nečekanou otázku.
„Co? Na nikoho, jen přemýšlím,“ zamumlal Harry a sklonil se ke snídani.
Bála jsem se, jak budeš reagovat, ozvala se znovu jeho dívka.
Tos nemusela, odvětil Harry a střelil po ní pohledem. Fakt dík za důvěru.
Angela od něj sklesle odvrátila pohled.
O pár minut později, když se Hermiona s Ronem věnovali Věštci, to Harrymu nedalo a znovu Angelu vyhledal.
Nechtěl jsem být hrubý, vyslal k ní tiše.
Naproti Angely si zrovna dosedal Draco, takže jen velice pomalu zvedla oči.
Venku už není tak hezky, tak co kdybychom se sešli zase pro jednou v Komnatě? zeptal se Harry a napjatě čekal.
Angela počkala, až se bude ospalý Draco naplno věnovat snídani a pak odpověděla.
Dneska v devět?
Fajn, už se těším.
Angela se potěšeně usmála a rychle se odvrátila.
„Harry, ale ty fakt na někoho pořád zíráš! A nezapírej!“ vyletěl Ron zvědavě.
„No, a co kdyby?!“ odsekl mu, ne zrovna v náladě na zvídavé dotazy.
Ron už se nadechoval k rázné odpovědi, ale Hermy mu položila ruku na paži.
„Rone, přestaň! Kdyby Harry chtěl, tak nám to snad řekne.“
„Díky, Hermiono,“ ozval se Harry vděčně. „Máš naprostou pravdu.“
*
Jelikož byla neděle, Draco se snídaní nijak nepospíchal a ze Síně odcházel skoro poslední. Pár metrů před schody do podzemí mu vstoupila do cesty štíhlá tmavovláska. Otráveně zaostřil pohled a s překvapením poznal Dariu, která ho pozorovala s mírně nervózním úsměvem.
„Ehm, ahoj.“
Draco nasadil snad dostatečně přesvědčivý pohrdavý výraz a zarazil si ruce do kapes.
„Co chceš?“
Daria rozpačitě přešlápla, ale nedala se jen tak odradit.
„Chtěla jsem ti poděkovat. Za to, jak jsi mě včera zachytil. Nevím, jak by to dopadlo nebýt tebe,“ řekla pevným hlasem a dívala se mu přitom do očí.
„Byl jsem zrovna poblíž. To by udělal každý,“ odtušil Draco s neměnným výrazem.
„Každý ne,“ řekla tiše Daria. „Ještě jednou moc děkuju.“
„Ještě něco?“ ušklíbl se Draco.
Daria semkla rty a poodstoupila od něj dál.
„Ne, už nic. Co jsem chtěla, to jsem řekla,“ odsekla chladně, otočila se na podpatku a vystartovala do schodů nahoru.
Dracovi zmizel úšklebek z tváře. Zamyšleně se za ní díval, dokud mu nezmizela z očí a poté zamířil ke svému úkrytu v severní věži. Nutně si potřeboval dát cigaretu.
*
Následující týden proběhl v poklidu. Euforie Zmijozelu pomalu opadala a členové nebelvírského famfrpálového týmu konečně přestali být terčem posměšků a urážek. Jediné, co narušilo školní stereotyp, byla zpráva ve čtvrtečním Věštci o nalezení mrtvého Karkarova někde daleko na severu ve starém srubu. Nad jeho střechou zářilo, celkem očekávaně, Znamení zla.
Angela postupně přestávala brát prášky na potlačení snů a začínala doufat, že to děsné období přešlo, už přes týden se jí totiž nic nezdálo. V pátek večer to bylo po čtvrté, kdy si žádný nedala a šla spát. To se jí však nečekaně vymstilo. Přibližně v půl šesté ráno se totiž na své posteli pomalu posadila…
Hnědovláska měla doširoka otevřené oči, ale rozhodně nebyla vzhůru. Nepřítomně rozhrnula závěsy u postele a vstala. Naprosto neslyšně přešla ložnicí a zamířila do společenské místnosti.
Draco zrovna seděl ve vyvýšené části společenky, která byla částečně vybudována nad úrovní země, na parapetu u otevřeného okna a upřeně sledoval prosvětlující se oblohu na východě. Pak těsně kolem něj někdo prošel a on se překvapením málem udusil cigaretovým kouřem. Angela si ho však vůbec nevšímala a dál kráčela k východu.
Draco zmateně zíral na její rozcuchané vlasy, úzké tílko, pyžamové kalhoty a bosé nohy. Vzápětí vyhodil nedopalek z okna a vyběhl za ní ven. Rychle ji předešel a ona se zastavila.
„Kam si myslíš, že…“ začal Draco, ale pak si uvědomil, že ho Angela vůbec nevidí.
Pomalu ho obešla a kráčela klidně dál. Chvíli horečně přemýšlel a vydal se za ní.
*
Harry se probudil kolem páté hodiny s divným pocitem v žaludku. Po půl hodině převalování na pelesti usoudil, že už neusne a z nudy vyhrabal z kufru Pobertův plánek. Svítil si hůlkou a přelétával očima po prázdných chodbách. Jenom někde ve třetím patře brousila paní Norrisová a také si všiml, že Shiernová není ve svém bytě vedle kabinetu. Přišlo mu to divné, ale moc nad tím nepřemýšlel.
Pak si však všiml něčeho, co ho rozhodně zajímalo. Ke Vstupní síni mířila jinak liduprázdnou dolní chodbou tečka se jménem Angela Rosierová a v závěsu za ní Draco Malfoy.
Harry se hryzl do rtu a uvažoval, co tam sakra tak brzo po ránu dělají. Rozhodl se rychle. V okamžiku schoval plánek pod polštář, vklouzl bosýma nohama do bot, přes hlavu si přetáhl mikinu, zhasl hůlku a po špičkách se vyplížil z ložnice.
Když přecházel společenskou místností, ani si nevšiml schoulené, jen napůl spící dívky v rohu. Obraz za ním zaklapl a Daria se s trhnutím probudila. Zaskučela bolestí, jak ji bolelo za krkem a celá záda. Předešlý večer usnula v dost nepohodlné pozici.
Pak se podívala k obrazu, jehož zvuk ji probudil a bleskově jím vyklouzla ven. Stihla si ještě všimnout, že nejspíš Harry, kterého poznala podle vlasů, zahýbá za roh. Zaváhala, ale zvědavost jí nedala, trochu se protáhla a začala se plížit v jeho stopách.
*
Draco toho měl právě tak dost. Angela pořád neochvějně kráčela k východu z hradu. Kdyby ji tu někdo načapal, měla by pořádný průšvih. Jestli spí a je náměsíčná, tak věděl co s tím.
Doběhl k ní dřív, než stačila sáhnout na mosaznou kliku dveří v hlavní bráně, popadl ji za ramena a jemně s ní zatřásl.
„Angelo, probuď se! Tak se prober!“ naléhal na ni.
Hnědovláska se zamračila a snažila se vymanit z jeho sevření.
„Ne, ne. Nech mě. Musím jít… Oni mě potřebují…“ mumlala nepřítomně.
Draco ji jednou rukou pustil a jemně ji plácl přes obě tváře.
„No tak, vzbuď se konečně,“ hučel do ní netrpělivě a nakonec jí tleskl u pravého ucha.
Angela sebou škubla a v očích se jí konečně projevila normální reakce.
„Co blbneš?“ vyštěkla nabroušeně a pak se udiveně rozhlédla. „Co tady dělám?“ zeptala se úplně jiným tónem.
„Já myslel, že to mi vysvětlíš ty,“ založil si Draco ruce na hrudi. „Pochoduješ si hradem, jako by ti to tu patřilo, něco sis pořád mumlala a chtěla jsi vyjít ven.“
„Cože? To ale…“ obličej Angely dostal velice zvláštní výraz. „To není možné. Já jsem přece nikdy nechodila ve spaní. Ani když…“
„Ani když co?“ přimhouřil oči Draco.
„Ale nic,“ hlesla Angela sklesle.
Dracovi svitlo: „Vrátily se ti. Ty tvoje proklaté sny se vrátily.“
„To jsem přece…“ začala Angela protestovat, ale přerušil ji.
„Proč jsi mi to prosím tě neřekla? Dával bych na tebe větší pozor.“
„Já žádný dozor nepotřebuju!“ odsekla, ale moc přesvědčivě to neznělo.
„A tvoje dnešní procházka je toho důkazem, že?“ ušklíbl se Draco ironicky.
„Nech toho, Draco, prosím tě,“ vydechla Angela unaveně.
„Čeho mám jako nechat?!“ vyštěkl Draco. „Dělat si o tebe starosti nebo co? Přece máš ty prášky! Tak proč je nebereš?“
„Přestaň s ní takhle mluvit, Malfoyi,“ ozval se náhle ze schodů chladný hlas a Angela i Draco se tím směrem prudce obrátili.
Harry před chvílí nepozorovaně došel skoro až k nim a teď probodával Malfoye zlostným pohledem.
„Áá, náš slavný Potter, co do všeho strká svůj nafrněný nos. Tebe bych tu nečekal takhle po ránu,“ vyprskl Malfoy opovržlivě.
„Sklapni. Na tvoje připitomělé poznámky tu není nikdo zvědavý,“ osopil se na něj Harry a přistoupil těsně k Angele.
„A na tebe asi ano, že,“ pronesl Draco s úsměškem.
„Přestaňte už s tím u všech všudy,“ zasykla Angela zlostně. „To se musíte pořád…“
Její větu usekl příšerný rámus nahoře na schodech, který se všemi škubl.
Jak se Daria nakláněla, aby co nejlépe slyšela, nechtěně vrazila do jednoho brnění a to se teď s nádherným randálem kutálelo dolů ze schodů.
Trojice dole počkala, až se všechny kusy brnění zastaví a vzhlédla k rudé Darie stojící nahoře.
„Co ta tady dělá?“ obrátil Malfoy oči v sloup. „To sis jako přivedl zálohu, aby ti kryla záda, Potříku?“
„Dej si pohov, Malfoyi. Já sem nikoho nepřivedl. Dario, co tady děláš?“ oslovil dívku Harry.
Ta se zhluboka nadechla a naoko suverénně sešla ze schodů: „Nic, coby. Provádím ranní kondiční procházku,“ prohlásila.
„Ha, ha, ha, teď jsi mě opravdu rozesmála,“ šklebil se Malfoy. „Copak se v Nebelvíru všichni učí špehovat? To je nějaký tajný kroužek, ne?“
„Já tady nikoho nešpehuju,“ zrudla Daria ještě víc.
„Že ne? A to ti mám jako věřit?“
„Mě je fuk co si myslíš, Malfoyi!“ vyštěkla černovláska.
„Nech ji na pokoji,“ zastal se Darie Harry.
„No, samozřejmě. Aby se jí taky náš ochránce všech prašivých mudlů nezastal,“ vyprskl Malfoy.
„Co kdybyste všichni raději zavřeli ty své nevymáchané pusy, než nás někdo uslyší,“ vložila se do toho Angela hlasitě dřív, než mohl vzteklý Harry něco odpovědět.
V tu chvíli se za branou na školní pozemky ozvalo hlasité chichotání. Všechny pohledy se na ně zaměřily. Brána se otevřela, dovnitř vklouzli rozježení Ron a Hermiona a pořád se přitom hihňali. Zaklapli za sebou dveře, obrátili se a naprosto šokovaně zmlkli.
„Co tady děláte?“ ozvaly se tři hlasy najednou – Ronův, Hermionin a Harryho. Draco nasadil neproniknutelný výraz, Angela si zamyšleně přejížděla rukou po čele a Daria, stále ještě rudá vzteky, mlčela.
„To tu máte pyžamový večírek nebo co?“ zeptal se zcela nesmyslně Ron a přeletěl pohledem po přítomných.
„Merline, jak může někdo pronést tak blbou poznámku,“ zamumlala Angela.
Ron se zaškaredil a Draco se uchechtl.
„Hermiono, máš ve vlasech slámu,“ upozornil Harry kamarádku polohlasně. „Kde jste jako byli?“
Hermiona si nervózně protřepala vlasy.
„No, před nimi,“ ukázal Ron prstem na Draca a Angelu. „Se o tom snad nemusíme bavit, ne?“
„Snad si Weasleyánku nemyslíš, že každému nedojde, kde jste byli a co jste tam dělali?“ pronesl Malfoy posměšně.
„Zavři hubu,“ ohradil se zrzek.
„Na žádnou jinou odpověď se nevzmůžeš, co?“
„Tak to už by snad stačilo,“ usekla je Angela. „Tohle nemá cenu. Krásně jsme se tu sice všichni sešli, ovšem každý ze svého důvodu, do kterého ostatním vůbec nic není, takže…“
„Takže bude nejlepší, když o tom všichni pomlčíme,“ dořekl za ni Harry a Angela přikývla.
„Přesně tak.“
„Souhlasím. Prozradí něco jeden a problémy budeme mít všichni,“ pronesla Hermiona rozumně.
„Vím, že se zrovna nemilujeme, ale určitě budete všichni souhlasit, že na to zapomeneme a každý si půjde svou cestou,“ dodala Angela.
Všichni až na Malfoye kývli rozhodně hlavou.
„Draco?“ pohlédla na něj Angela významně.
„Mám snad jinou možnost?“
„Ne.“
„Jasně, že souhlasím,“ zamumlal nevrle.
„Fajn, takže když se pan milostivý konečně rozhodl, můžem…“ ale Ron už větu nedořekl. Brána na školní pozemky se totiž znovu rozlétla dokořán a do hradu vešla profesorka Shiernová oblečená celá v černém. Studenti ztuhli děsem. Takže přece jen – průser!
Shiernová za sebou zadýchaně zavřela a vytřeštila oči na šest studentů postávajících před ní.
Harry si skoro nevědomky všiml, že má na halence nějaké velké tmavé fleky, které vypadaly skoro jako krev a něco pevně svírá v ruce. Profesorka Obrany proti černé magii se konečně ovládla, zastrčila sevřenou ruku do kapsy kabátu, který si přimkla pevněji k tělu.
„Takže,“ začala mrazivě. „Kdo z vás mi tohle vysvětlí? Co tady všichni děláte v šest ráno?“
„Na to samé se můžeme zeptat my vás,“ odsekl Draco a ostatní na něj zůstali šokovaně zírat.
Shiernová se na něj podívala tak, že si Harry přál, aby na něj nikdy takhle nepohlédla.
„Jste neuvěřitelně drzý, pane Malfoyi. Ještě jedna taková poznámka a do Vánoc u mě máte školní trest.“
Malfoy se ušklíbl, už ale raději mlčel.
„Tak znovu. Co tu děláte?!“
Všichni mlčeli jak zařezaní.
„Já mám úplně stejnou otázku,“ ozval se najednou chladný hlas za nimi, při kterém všechny zamrazilo hrůzou. „A to i na tebe, Margaret.“
Všichni se velice pomalu otočili čelem k přicházejícímu Snapeovi, který se tvářil, jako by právě zjistil, že zdědil deset milionů galeonů.
„Co tím myslíš, Severusi,“ ozvala se Shiernová nebezpečně sladce.
„Však ty víš co. Ale o tom si raději promluvíme později, že,“ usmál se slizce Snape.
Shiernová zaťala pěsti a neodpověděla.
„Teď k vám,“ přelétl studenýma očima studenty. „Předpokládám, že nikdo z vás mi dobrovolně neřekne, co tu pohledáváte.“
Ticho.
„No, jak jinak,“ ušklíbl se Snape. „Za každého z vás strhávám třicet bodů Nebelvíru za hrubé porušení školního řádu,“ odsekával Snape ledově. „Vás Pottere čeká školní trest. To vám neuškodí stejně jako Weasleymu i Grangerové a Prescottové. A teď se okamžitě vrátíte na svou kolej. Profesorce McGonagallové to samozřejmě hned nahlásím. Zmizte!“
Nebelvírští se nabroušeně vydali ke schodům.
„A vy dva,“ otočil se Snape na Angelu a Malfoye. „Pojďte se mnou. Za tebou se stavím později Margaret, když ti to nebude vadit,“ ucedil studeně skrz zuby, otočil se a plachtil pryč, aniž se ohlédl. Draco s Angelou se po sobě podívali a velmi neochotně se vydali za ním.
Shiernová svírala lahvičku v ruce tak pevně, že hrozila prasknutím. Vztekle se dívala za mizejícím černým hábitem a v hlavě se jí objevovaly ty nejhorší urážky, které znala.
*
Snape si Angelu a Malfoye usadil do tvrdých židlí naproti sobě a zkoumavě je přejížděl pohledem. Draco si zase klidně založil ruce a povýšeně ho pozoroval. Angela si přehodila nohu přes nohu a pohodlně se usadila. Musela jí být příšerná zima na bosé nohy, ale ani nehnula brvou.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se Snape chladně. „Pane Malfoyi, vysvětlete mi to.“
Angela střelila po Dracovi pohledem, ale ten mlčel. Snape se pomalu nadechl.
„Radil bych vám, abyste mi okamžitě vysvětlili, co jste tam dělali. Jinak z toho vyvodím opravdu nepříjemné závěry.“
Ani jeden z nich neřekl jediné slovo. Snape se nečekaně upřeně zadíval Angele do očí.
„To si vyprošuji, pane,“ zasyčela Angela vztekle.
Snape se trochu udiveně opřel zpět do svého křesla.
„Co jste tím myslela, slečno?“ zeptal se nebezpečným hlasem.
„Přestaňte se mi pokoušet hrabat v hlavě. Stejně se vám to nepovede,“ vyprskla tiše.
Draco na ni udiveně pohlédl, ale rychle své překvapení zakryl. Snape semkl nespokojeně rty.
„No, výborně. Oba máte týden školní trest,“ vyštěkl už trochu vztekle. „Body vám ubírat nebudu. Kvůli vaší pitomosti nechci, aby trpěla celá kolej. A teď mi zmizte z očí!“
Oba najednou se povýšeně zvedli a bez pozdravu vyšli ven. Angela za sebou nezapomněla pořádně prásknout dveřmi.
*
Na vrcholky bradavického hradu dopadly první paprsky slunce. Vypadalo to, že bude konečně zase jednou hezky. Idylku narušil jen velice vzdálený úpěnlivý nářek ze Zapovězeného lesa. Ale rychle zase zanikl v klidném ránu, které po chvíli znovu pokazila tlumená ozvěna hádky z kabinetu profesorky na obranu proti černé magii.
848 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...