Hermiona s Ronem se vytratili po obědě projít ven, jelikož po dlouhé době znovu vysvitlo sluníčko a na příšerný mráz přitom nedbali. Harry jim dal stejně jasně najevo, že o společnost nestojí, takže si museli vystačit sami. Ani jeden z nich, ani když se ptali společně, z něj nevytáhli, co se mu stalo.
Harry stále dřepěl u stolu ve Velké síni a nepřítomně si doléval pomerančový džus. Úspěšně sice předstíral, že zmijozelský stůl neexistuje, ale nemohl si nevšimnout, jakmile ráno přišel, že Angela u něj chybí. A doteď ještě nebyla ani na obědě. Vlastně nevěděl, na co ještě čeká. Jako by mu dělalo dobře, mučit své rozdrásané srdce.
Malfoy naproti u zmijozelských nenápadně pokukoval k nebelvírským. Přesněji řečeno upíral pohled do Dariiných zad. Jinak netrpělivě poklepával prsty do stolu a vypadal, že na někoho čeká, jelikož sám měl dávno po jídle.
Ginny byla s vyzvídáním u Darie stejně úspěšná, jako Hermiona u Harryho. Tedy se nedozvěděla nic. Po chvíli, kdy se snažila zapříst hovor alespoň se zachmuřeným Harrym, to vzdala a následovala s Deanem bratrova příkladu zimní procházky.
Do Velké síně nakonec přece jen vešla ta, kterou Draco očekával. Pobledlá Angela zachumlaná v tlustém svetru, zamířila k Malfoyovi a unaveně dosedla vedle něj.
Harry na sobě ucítil její pohled. Uzavřel svou mysl, aby ji náhodou nenapadlo s ním mluvit v duchu a v ruce pevně sevřel vysokou sklenici, přičemž upřeně hypnotizoval nějaký starý škrábanec na stole. Přece jen však koutkem oka viděl, co se děje u zmijozelského stolu.
Angela měla červené a napuchlé oči, které se marně snažila zakrýt makeupem a na jeden zátah vyprázdnila sklenici vody.
Malfoy se k ní nahnul a něco zamumlal, ale ona se na něj ani nepodívala. Draco znovu něco řekl. Dlouhou chvíli tam jen mlčky seděli, pak Angela něco odvětila se sklopeným pohledem a skryla obličej do dlaní. Malfoy ji mlčky pohladil po paži a ona k němu vděčně vzhlédla. Něco ještě řekla a Draco ji pomalu vzal do náruče. Nebránila se a nechala se obejmout.
V Harrym v tu chvíli vzkypěla krev a jeho sebeovládání vzalo za své.
To mu snad dělá naschvál! To si teď bude hrát na ublíženou chudinku, nebo co?!
Třískl se sklenicí o stůl tak, že vystříkla většina jejího obsahu ven. Od stolu se odsunul hezky zprudka, až se jeho židle s rachotem převrátila. Většina nebelvírského stolu udiveně pozorovala, jak si vrazil ruce do kapes a vypochodoval ze síně s tak nabroušeným výrazem, že mu šla právě přicházející Lenka Láskorádová rychle z cesty. Neviděl zoufalý pohled, který za ním hodila Angela, ani chápající Dariin.
Angela najednou vstala od stolu. Draco ji rázně chytil za ruku, ale ona mu jen něco odsekla, vyškubla se a zamířila k nebelvírské tmavovlásce. Draco ji zamračeně pozoroval.
„Dario?“
Daria se jen ohlédla po tichém hlase, znechuceně se ušklíbla, vstala a chystala se odejít. Angela ji jemně chytila za paži.
„Dario, chci s tebou jen mluvit,“ požádala mírně.
„Ale já s tebou nemám o čem mluvit,“ odsekla Daria a setřásla Angelinu ruku, jako by to bylo jen obtížné smetí. Rázně se vydala k východu.
„Dovol mi, ať ti to vysvětlím,“ naléhala Angela následující její záda. „Dario, prosím tě…“
Daria se k ní ve Vstupní síni prudce otočila.
„Nech mě na pokoji!“ vyjela vztekle. „Tady není co vysvětlovat! Myslíš si, že jsem tak blbá nebo co? Tobě nestačí, jak už jsi mi ublížila?“
„Dario, dej mi prosím alespoň pár minut!“ naléhala Angela už zoufale. „Když už ne kvůli mě, tak kvůli sobě,“ dodala tiše, když se od ní Daria se znechucením odvrátila.
Ta zůstala zaraženě stát.
„Jak to myslíš?“ zeptala se povýšeně zády k ní.
„Máš přece Draca ráda, ne? Už jen kvůli tomu bys měla chtít slyšet pravdu.“
Daria několik nekonečných vteřin neodpovídala.
„Už jsem přišla o kluka, kterého miluju, nechci přijít ještě o nejlepší přítelkyni,“ zkusila to Angela naposledy.
Daria se k ní otočila tváří bez jakéhokoli citu: „Dobře. Ale jen kvůli tomu, že se známe už tak dlouho. Dávám ti pět minut.“
„Nepůjdeme do Komnaty?“ navrhla Angela.
„Proč zrovna tam?“
„Budeme tam mít na to větší klid. To, co ti řeknu, by opravdu neměl slyšet nikdo jiný.“
Daria po chvíli vážně přikývla.
*
„Ty víš moc dobře, co k Harrymu cítím,“ začala Angela tiše, když se usadily v Komnatě.
„A dokazuješ to tím, že spíš s Malfoyem?“ odsekla jí Daria uštěpačně.
Angela se ještě víc schoulila ve svém křesle.
„Nech mě mluvit, prosím tě. Pět minut není zrovna dlouhá doba,“ odvětila smutně.
„Teď už jen tři. Dvě minuty jsme šly sem,“ poznamenala Daria suše.
Angela na to raději nereagovala a pokračovala: „Říkala jsem ti, jak je náš vztah složitý, protože by mě mohl Pán zla využít proti němu. Nijak zvlášť jsem si to nepřipouštěla až do minulé soboty, kdy jsme s Dracem museli vykonat druhou zkoušku. Určitě si pamatuješ, jak jsem ti to vysvětlovala.“
Daria z patra přikývla.
„V nestřeženém okamžiku Voldemort náhodou vnikl do mé mysli,“ pokračovala Angela a nevšímala si Dariina zamračeného výrazu. „A skoro tam našel… No, prostě mě a Harryho jak…“ Angela se zhluboka nadechla. „Milovali jsme se spolu noc předtím.“
Daria překvapeně vytřeštila oči.
„Asi chápeš, že jsem na to myslela, nedokázala jsem se těch myšlenek zbavit a on to skoro viděl. Dalo mi dost práce to na poslední chvíli zamaskovat. V tom hrozném okamžiku jsem si konečně uvědomila, jak moc Harryho ohrožuju tím, že jsme spolu. A on o tom ani neví. Nemohlo to tak zůstat. Musela jsem se s ním rozejít. Horší bylo, že to nešlo jen tak. Nedokázala bych za ním najednou přijít a říct, že je konec. Musela bych mu to vysvětlit. Uvést nějaký důvod a pravdu jsem mu vyzradit nemohla. Nějaká výmluva by mu pak stejně pořád vrtala v hlavě a třeba by zkoušel to se mnou znovu urovnat. Jenže to jsem nemohla potřebovat. Tak přišel Draco se svým návrhem.“
„Abys ho podvedla,“ vydechla Daria tiše.
Angela přikývla: „Všechno to bylo jen nahrané divadélko. V učebně formulí měl najít dopis, ve kterém jsme se domlouvali na schůzce a pak už stačilo jen počkat. Přišel. A Dracův plán zafungoval perfektně,“ zakončila hořce.
Daria zamlkle seděla a jen Angelu soucitně pozorovala. Pochopila, že se musí cítit hrozně.
„Jen jsme nepočítali s tím, že se tam objevíš i ty. Nezazlívám ti, že ses naštvala. Já bych reagovala stejně,“ řekla Angela se smutným úsměvem.
Daria stále nic neříkala.
„No, moje tři minuty uběhly,“ řekla Angela přiškrceně při pohledu na hodinky. „Buď mi věříš nebo ne. Je to na tobě. Já ti ale klidně můžu odpřisáhnout, že jsem mluvila pravdu.“
„Angelo, mě to tak mrzí,“ odvětila Daria lítostivě. „Věřím ti. Je mi moc líto, jak to mezi tebou a Harrym muselo skončit.“
„Je to tak pro oba lepší.“
„Opravdu si to myslíš?“ ozvala se černovláska zamyšleně.
Angela se zahleděla ven a neodpověděla.
***
Angela se vracela lesem zpátky k hradu ze schůzky s matkou a od úst jí viditelně stoupaly obláčky páry. Byla jasná a mrazivá noc. Od zářivě bílé pokrývky se odráželo světlo dorůstajícího měsíce.
V půli cesty ji něco napadlo. Co kdyby zkusila zavolat toho jednorožce, jak jí radil? Mohla by se konečně něco dozvědět. Ale jak?
Zůstala stát a zahleděla se mezi stromy. Řvát nahlas „Jednorožče!“ jí přišlo jako pěkně pitomý nápad, ale možná že ji zaregistruje, když ho zavolá v duchu. Zavřela oči a bez jakéhokoli vlastního přičinění jí na mysli vytanulo jeho jméno.
Prudce oči znovu otevřela. Dokonale ji to překvapilo. Další věc, na kterou by se ho mohla zeptat. Soustředila se, představila si v duchu onoho jednorožce a do všech stran vyslala tiché volání.
Monarchazi!
A znovu.
Monarchazi!
Netrpělivě se rozhlížela kolem a zrovna v tu chvíli, kdy ji napadlo, že může být pěkně daleko a bude trvat, než se sem dostane, objevilo se mezi stromy něco bílého. O několik vteřin později už ladným klusem zastavil před Angelou vysoký jednorožec se zlatým rohem.
Čekal jsem, kdy přijdeš, následnice Elessandry, oslovil ji v duchu jako obvykle.
Jmenuju se Angela a byla bych ráda, kdybyste mě tak oslovoval.
Dobrá, souhlasím, Angelo Rosierová.
Chtěla bych, abyste mi prozradil všechno, co víte o mé rodině.
To je samozřejmé, ale znovu mě udivuje, že nic nevíš. Copak tvoje matka ti to…
Moje máti není zrovna nejsdílnější, zarazila ho Angela. A kdo ví jestli to vůbec ví.
Tedy pojď za mnou, Angelo. Nedaleko je útulná jeskyně, je tam teplo, vyzval ji po chvíli. Vím, že vy lidé jste na zimu choulostiví.
Angela se po křupajícím sněhu vydala za ním.
Když se usadila v zákoutí jeskyně a rozdělala si pro sebe malý oheň, jednorožcům totiž zima nevadila, Monarchaz se pustil do vyprávění:
V časech minulých nás bylo mnohem více než nyní. Stále nás žilo dost na to, aby si upíři netroufali na nás útočit. Měli jsme však také kouzelnou moc, která bez našeho přičinění mohla ovlivňovat osoby žijící v naší blízkosti. Přesněji řečeno čaroděje. Nepřikládali jsme tomu velký význam, dokud se jedna mladá čarodějka nepostarala o zraněné hříbě z našeho rodu. Pobývala velice dlouho v jeho přítomnosti, než ho vypustila zpátky do lesa a netušila, jak moc ji to ovlivnilo. Už předtím měla jasnovidecké předpoklady, ale nebyly u ní příliš rozvinuté. Moc hříběte však způsobila, že začala ve snech předvídat budoucnost a nešlo to už zvrátit. Vedlejším účinkem bylo také slabé duševní propojení s oním hříbětem. On věděl o ní a ona o něm. Dokázali se domluvit i na velkou vzdálenost.
Tyto schopnosti měla až do své smrti v celkem mladém věku. Doufali jsme, že tím všechno skončilo, ale pak se stejné schopnosti projevily u její vnučky. A ta do styku s jednorožci nikdy nepřišla. Takže prokletí jasnovideckých snů se dědilo. V pokračování vaší rodinné linie se vždycky objevila nějaká čarodějka, která dostala stejné schopnosti, i když se začaly projevovat v různém věku. Naposledy, to jsem byl ještě hříbě, to byla tvá prapraprababička Elessandra DeLancré. Už je to velmi dlouho, co zemřela a my začali věřit, že je tomu prokletí konec, ale pak ses narodila ty a já jako vůdce klanu jsem to vycítil.
Neměli jsme však takové problémy s upíry jako teď. Když jsem se s tebou chtěl přes sny spojit, působilo mi to značné problémy… Musel jsem nejprve proniknout přes nějakou ochrannou bariéru… jednorožec se na ni tázavě obrátil.
Ano, vím proč, odvětila Angela. Ve starých spisech našli zaměstnanci nemocnice U Munga recept na léky proti snům. Zkusila jsem je užívat a fungovaly. Do nedávné doby tedy.
Tak proto, pochopil okamžitě jednorožec.
Myslíte, že teď budou zase fungovat, když se mi nebudete do snů nutit? ozvala se Angela pokud možno nenuceně.
Monarchaz na ni zvláštně pohlédl svýma velkýma očima.
Je to tvoje přirozenost. Neměla bys ji potlačovat.
Ty sny mě neuvěřitelně vyčerpávají, za chvíli bych se složila, odsekla Angela. Momentálně vám přece žádné nebezpečí nehrozí, ne?
Ne, ale pokud budeme potřebovat znovu pomoc, zavolám tě. Teď už vím jak.
Dobrá, kývla Angela hlavou. Ještě něco… když znáte mou rodovou linii, víte, kdo byl můj otec?
V paměti mám jen ženské pokračovatelky rodu, takže bohužel ne. Copak ty ani nevíš, kdo to je?
Bohužel ne… A ještě něco… Tehdy při bouři, mi vůdce upíří skupiny řekl „dcero Elessandry“…
On tě poznal?
Nejspíš.
V tom případě by ses měla držet od lesa dál.
To je mi celkem jasné, ale co to znamená?
Upíři jsou nesmrtelní, tudíž příliš nerozlišují mezi dcerou a praprapravnučkou. Jsi její potomek, tudíž máš na sobě i její vinu.
Vinu?
Elessandra upíry pronásledovala a ničila je, protože věděla, že jsou to naši nepřátelé.
A oni si to zřejmě živě pamatují…
Bohužel ano.
Angela se zamyšleně odmlčela.
Jestli nemáš další otázky, doprovodím tě z lesa ven.
Děkuju, to budu ráda…
*
Když Angela pomalu scházela ze schodů do sklepení, zaslechla, jak se brána do hradu znovu otevřela a zavřela. Zvědavě se ohlédla do Vstupní síně a poznala svou profesorku obrany proti černé magii. Zamyšleně přimhouřila oči a sledovala ji, jak mizí na schodech do patra. Poté se vydala do zmijozelské společenské mísnosti.
Mohla jen doufat, že Shiernová, i když upírka, nemá s napadáním jednorožců nic společného. A kdyby ano… Nemohla by to nechat jen tak.
726 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...