O dva dny později, během kterých si bradavičtí studenti velice pomalu zvykali na to, že neustále někde vídali Harryho Pottera a Angelu Rosierovou spolu, mířila Angela po hlavním schodišti na odpolední vyučování a cestou listovala v celku objemné příručce s názvem: Nejdůležitější znaky zaklínačské magie a jejich nejčastější využití. Studium na zaklínače a odeklínače zároveň ji stále bavilo, ale dávalo jí pořádně zabrat, zvlášť když skoro veškerý volný čas trávila s Harrym, v jehož přítomnosti se nedalo dost dobře učit.
Automaticky překročila jeden ze zrádných schodů a vyšla do čtvrtého patra. Chtěla jít dál od schodiště do chodby, ale zarazil ji podivný skřípavý zvuk, který se rozléhal v celém obrovském prostoru pohybujících se schodů. Stála teď u vyřezávaného zábradlí, které vyčnívalo do prostoru nad Vstupní síní o dobrý metr víc než další patra nad ní a rozhlížela se, odkud se ten divný zvuk může linout.
Chodby i schodiště už byly skoro prázdné, jelikož do začátku vyučování chyběla jen nějaká ta minuta. Zvuk najednou ustal a místo toho se ozvalo podivné zadunění a tření kovu o kámen. Náhle vycítila nebezpečí a prudce zvedla hlavu. Velkou rychlostí přímo na ni padal rozmazaný temný obrys čehosi velkého.
Vycvičenou rychlostí kočky se vrhla na stranu a odkutálela se od zábradlí skutečně těsně před tím, než na místo kde stála, s obrovským třeskotem dopadlo největší brnění z celého hradu a jeho části se rozkutálely s poskakováním do všech stran.
Byla v takovém šoku, že spíš podvědomě, než úmyslně, svižně vstala a zvrátila pohled znovu nad sebe. V poslední vteřině stačila zahlédnout povědomou tvář olemovanou dlouhými zrzavými vlasy, naklánějící se před zábradlí v šestém patře, než se útočnice stáhla.
Angela sklopila hlavu k hromadě těžkého černého plechu a zjistila, že zrychleně dýchá a klepou se jí ruce. V takových chvílích byla opravdu vděčná za namáhavý výcvik na Smrtijedku, který už jí nesčetněkrát pomohl.
Kdyby neuskočila, skončila by minimálně s otřesem mozku. Tohle už byl druhý přímý útok na ni za velmi krátkou dobu. Nejdřív ty schody, na kterých si docela dobře mohla zlámat nohy a teď tohle… Už si však byla skoro jistá tím, kdo to má na svědomí. Tam nahoře, to byla Ginevra Weasleyová. A určitě jí poslala i ten nechutný výhružný dopis.
Pomalinku se sehnula pro svou příručku, která ležela otevřenými stránkami dolů nedaleko na podlaze a toporně zamířila na hodinu. Na ten nepořádek u schodů ani nepomyslela. Tušila, že za dnešek už vyučování moc nedá. Bylo jí až špatně z toho, čeho je někdo ze žárlivosti schopen. Co bylo ještě horší, neměla ponětí, co s tím bude dělat. Ginevra byla přece jenom Ronova sestra a dobrá kamarádka jak tria tak Darie.
*
Večerní Věštec přinesl dost dlouhý článek, nesepsaný nikým jiným než Ritou Holoubkovou, o řediteli Brumbálovi. Šťavnatě se rozepisovala o jeho neschopnosti dál vést Bradavice, a že by jej už měl konečně někdo rozumný nahradit v jeho ředitelském křesle. Neomaleně upozorňovala na jeho vysoký věk a na několik anonymních výpovědí zaměstnanců školy, že je již Brumbál senilní a mělo by se s tím něco dělat. Harrymu se z toho zvedal kufr, Hermiona byla rozhořčená a i profesorka McGonagallová se tvářila hrozivě, jen se samotným ředitelem to vůbec nehnulo.
Harry raději Věštce sroloval a pohodil dál na stůl, jen aby jej neměl na očích. Přisedla si k němu Ginny a o hodnou chvíli později se nedaleko nich posadila i načervenalá Daria. Postřehl, že Angela odnaproti zabodává do Ginny dost ostrý pohled, ale raději dělal, že to nevidí. Také si všiml, že se Ginny a Daria okatě přehlížejí a to ho zaujalo.
„Stalo se něco, Ginny?“ zeptal se zvědavě. „Proč si nesedne Daria k nám?“
„Pohádaly jsme se,“ odvětila Ginny zachmuřeně.
„Vy dvě? To mě dost překvapuje. A proč?“
„Chm!“ odfrkla si Ginny. „Pořád má přede mnou nějaké tajnosti! Vím, že s ní něco je, ale ona mi nic neřekne! Vždyť mi málem ani neodpovídá na normální otázky!“ rozpovídala se nejmladší Weasleyová celkem hlasitě, jelikož byla ráda, že ji konečně taky někdo poslouchá. Zvlášť když ten někdo byl Harry. „A před chvílí na mě dokonce vyjela, že prý mi do toho nic není! Že jsem jen zvědavá a strkám nos, kam nemám! Jako bych nebyla její kamarádka nebo co!“
Daria ji dobře slyšela, ale zarytě ji ignorovala.
„Nebudeš mi to asi věřit, ale já úplně chápu, jak se cítíš,“ prohlásil Harry. „Už hodně dlouho jsem totiž v dost podobné situaci,“ dodal a hodil očkem po Angele.
„Opravdu?“ ožila Ginny a se zájmem se na něj zadívala. „Snad nemluvíš o té své… přítelkyni?“ zeptala se nepatrně jízlivě.
„Mluvím,“ odtušil Harry, ale víc se k tomu nemínil vyjadřovat, i když na něj Ginny dál zvědavě zahlížela.
„Ona ti něco tají?“ nevydržela to Ginny.
Harry se na ni podíval.
„Jo,“ přikývl váhavě. „Jsem si tím jistý a několikrát jsem se jí ptal, ale…“
„Ale stejně ti nic neřekne, co?“ dodala Ginny za něj.
Harry se křivě pousmál: „Přesně.“
„Vůbec se k tobě nehodí. Já to říkám už od začátku,“ poznamenala Ginny a začala se věnovat večeři.
„A kdo se podle tebe ke mě hodí?“ zeptal se po chvíli Harry.
„Třeba já,“ zahučela Ginny.
Harry se skoro rozesmál.
„Prosím tě, Ginny, nech si ty vtipy,“ prohlásil.
Weasleyová do něj zabodla pohled.
„Já to ale myslím vážně,“ pronesla pomalu a dívala se mu přitom přímo do očí. Harrymu úsměv z tváře zmizel. V jejím pohledu bylo něco, co se mu vůbec nelíbilo.
*
Angela naproti svírala v rukou příbor tak, až cítila, že se jí jeho obrysy obtiskují do dlaní. Bez hnutí zírala na to, jak se Harry baví s tou protivnou zrzkou a dusila se žárlivostí a vztekem.
Jak se k němu lísá! Jak se potměšile usmívá! Co si o sobě vůbec myslí?! přemýšlela nevrle.
Angelo, je ti něco? zeptal se náhle Harry, který odvrátil tvář od Ginny a všiml si, že je celá sinalá a zatíná pěsti.
Co? Nic! Co by mi jako mělo být! odsekla Angela ještě vztekleji než sama chtěla, až se na ni Harry udiveně zahleděl.
Angelu přešel hlad. Napadlo ji, že by se možná mohla omluvit, ale hrdost jí to nedovolila. Ve dveřích z Velké síně se střetla s Dariou.
„Ahoj,“ pozdravila ji.
„Nazdar!“
„To jsi pořád naštvaná?“
„Jo!“ vyjela na ni Daria, ještě v hádavé náladě.
„No, fajn! Jak chceš!“ odsekla Angela a rázně se k ní otočila zády.
*
Harry a Angela se druhý den večer sešli v Komnatě, ale nepanovalo mezi nimi zrovna nejlepší souznění. Seděli mlčky na pohovce a každý se díval jinam.
„Jak před třemi dny McGonagallka přišla za Dariou… To se stalo něco s její babi?“ zeptal se nakonec Harry, který už to podivné ticho nemohl vydržet.
„Ano, už se probrala z bezvědomí,“ odvětila Angela tiše.
„To je fajn,“ pousmál se. „A co jí vlastně bylo? Ví se, kdo jí to udělal?“
Angela ztuhla: „Proč se na to ptáš?“
„Teď mě to tak napadlo,“ pokrčil Harry rameny. „A taky jsem si vzpomněl, jak se Daria tvářila, když se ten den vrátila. Křičela o někom, že ho nenávidí.“
Angela na to nic.
„Nemluvila to náhodou o Malfoyovi?“ otázal se Harry a upřeně ji pozoroval.
Angela se rozhodla, že mu nebude lhát: „Jo, mluvila o něm.“
„Tak to byl on!?“ nadzvedl se Harry na loktech.
Jen přikývla.
„To je fakt odporný! Vždyť s ní chodil, ne? A proč jsi mi nic neřekla?!“ zeptal se dotčeně.
„Proč bych měla?“ odpověděla mu uštěpačnou otázkou.
Harry se zamračil. Angela vstala z pohovky a prudce vytáhla ruce z kapes džínů, přičemž nechtěně zachytila jedním prstem za řetízek, který jí tím pádem vypadl ven. Rychle se sehnula, aby jej vzala dřív, než ho Harry zahlédne, ale on už byl skokem na nohou a doslova jí ho vytrhl z ruky.
V tu chvíli se nad jejich vcelku až doteď klidným a láskyplným vztahem se začaly stahovat temné mraky.
„To snad nemyslíš vážně! Ty to máš pořád u sebe!?“ vyjel na ni.
„Jo, mám! A co!“ vyštěkla Angela, která neměla náladu na tyhle diskuze.
„Přece jsem tě žádal…“
„Žádal!? Žádal?! Ty jsi mi to přikázal!“ přerušila ho nevrle. „A já nepřijímám rozkazy od nikoho!“ dodala vztekle a vyškubla mu řetízek s drakem.
„Cože!?“ rozhořčil se Harry. „Bylo to přece něco za něco! Chtěla jsi půjčit plášť a ještě k tomu o něm říct Darie, tak jsem po tobě za to chtěl jen takovou maličkost!“
„Proč ti to vůbec tolik vadí!?“ ohradila se Angela. „Co je ti potom, co nosím na krku!“
„Docela dost!“ odsekl. „A už jsem ti přece jasně řekl, že nechci, abys měla něco od toho hajzla!“
„Ty ho nemáš co soudit! Nic o něm nevíš!“ vyštěkla Angela.
„No, samozřejmě a ty ho znáš jako vlastní boty, co!? To se ani nedivím!“
„Co tím chceš jako říct!“
„Zkus si na to přijít sama!“
„Víš co?! Místo toho, abys mi tady vyčítal takové kraviny-“
„To nejsou žádné kraviny!“ přerušil ji.
„Nech mě laskavě domluvit!“ vyjela Angela. „Místo toho, by ses měl radši starat o to, jaké máš kamarády!“
„O čem to, prosím tě, mluvíš?!“
„Jistá osoba na mě už dvakrát bezdůvodně a dost nebezpečně zaútočila! Nejdřív jsem dostala výhružný dopis, pak jsem sletěla ze schodů a nakonec mi přímo na hlavu málem spadlo snad největší brnění z celého hradu! Zkus přijít na to, kdo to má na svědomí, no?“
„Co to tu plácáš? O ničem ses nezmínila!“
„Tak se zmiňuji teď, no! Nechtěla jsem dělat zbytečné rozbroje!“
„A kdo to teda dělá?“
„Ginny!!!“ vykřikla Angela přesvědčeně.
Harry se chvíli nevzmohl na žádnou odpověď.
„To je blbost,“ prohlásil pak. „Ta by přece nebyla ničeho takového schopná!“
„Že ne? Vždyť jsem ji viděla na vlastní oči! Měla jsem podezření už delší dobu, ale až teď se mi to potvrdilo!“
„Proč by to dělala?!“
„Protože je do tebe zamilovaná a žárlí na mě! To ti to za takovou dobu nedošlo?! Už od prázdnin se ke mě chovala hrozně!“
„Prosím tě…“
„Žádné ´prosím tě´! To mi nevěříš!?“
„Ale jo věřím, jen si myslím, že to trochu přeháníš.“
„Nic nepřeháním!“
„Ty žárlíš, že jo?“ zeptal se Harry náhle s úšklebkem. „Proto proti Ginny tak brojíš.“
„Co? Já že na ni…“ Angela lapala uraženě po dechu, i když věděla, že je to pravda. „Kdo tady jako první začal mluvit o Dracovi, no?!“
„Takže to nepřiznáš,“ ušklíbl se Harry.
„Co jako?“
„Že na ni žárlíš!“
„Mám snad důvod?!“ vyprskla Angela.
„Ne. Já jsem totiž s Ginny nikdy nic neměl.“
Angela zaťala zuby: „Na co tímhle zase narážíš!?“
„Myslím, že to víš moc dobře!“
Prudce se nadechla: „Fajn! Jak chceš! Ano, spala jsem s ním! O prázdninách před šestým ročníkem jsem se spala s Dracem Malfoyem! To jsi chtěl slyšet!? Zamilovala jsem se do něj a vyspali jsme se spolu, jenže pro něj to nic neznamenalo! Stačí ti to?!“ vykřikla Angela a silou vůle zadržovala slzy, které se jí nečekaně draly z očí.
Harry zaraženě mlčel a jen se na ni díval. Odvrátila pohled.
„Promiň,“ hlesl.
„Pozdě!“ odsekla nevraživě.
Harry se zachmuřil: „Lhala jsi mi.“
Angela do něj zabodla planoucí pohled: „Ne, nelhala. Jen jsem ti o tom neřekla!“
„To přece vyjde nastejno! Pořád přede mnou něco tajíš!“
„A ty snad ne?!“
„Ne, teď už ne!“ vyštěkl Harry. „Já ti přece o té věštbě řekl! Zatímco ty…“
„Já jsem se o to neprosila! Nenutila jsem tě, abys mi to prozradil!“
„Řekl jsem ti to, protože ti věřím!“
„Já tobě přece taky!“
„Tak proč mi neprozradíš to tajemství, co už tě hezky dlouhou dobu dusí!?“
„Nemůžu!“ prohlásila Angela.
„Nemůžeš nebo nechceš?“ zeptal se uštěpačně.
„Obojí.“
„To je prostě skvělý! Opravdu typické! A takhle to bylo vždycky!“
„Co zase!?“
„Jak myslíš, že mi bylo z toho tvého divadýlka s Dracem tady v Komnatě, co?!“
„Prosím tě, co to zase vytahuješ!? Proč otevíráš staré rány?!“
„Protože mě to už štve! Ty jsi prostě nepoučitelná! Vždycky mě necháš, abych se mučil, stejně jako předtím! Tehdy sis po třech měsících slavnostně usmyslela, že mi řekneš pravdu! Jako bys mi to nemohla říct rovnou!“
„Víš, že jsem nemohla! Přece jsem ti to vysvětlila!“
„Jo, jenže to neznamenalo, že mi bylo líp! Pak jsi mi ještě tvrdila, že tě o prázdninách vůbec neuvidím a nakonec si přijdeš na hlavní štáb Řádu jakoby nic a tváříš se jak mučednice!“
Angela povážlivě zbledla.
„A proč ty jsi mi tohle všechno neřekl dřív?“
„Jen kvůli tobě jsem to všechno v sobě dusil! Nechtěl jsem ti to vyčítat! Jenže ty… ty jsi prostě vždycky největší chudáček, co?! Ostatně, co jsem čekal? Od takové, co má za příbuzné a kámoše Smrtijedy?!“
„Tak to už jsi trochu přehnal,“ ucedila Angela ledově. „Mám toho právě tak dost!“
„Docházejí ti argumenty?“ zeptal se Harry s cynickým úsměškem.
„Až se uklidníš a budeš ochotný se se mnou zase bavit normálně, dej mi vědět!“ prohlásila rozvztekleně Angela a vyrazila ke dveřím.
„Nápodobně!“ vyštěkl za ní Harry.
Dveře za ní s prásknutím zabouchly.
*
Následující dny jeden druhého úspěšně ignorovali. Jako by byl ten druhý vzduch. Hodně lidí si toho všimlo a vesele drbalo, že se spolu určitě rozešli. Hermiona ani Ron se raději na nic neptali. Sami měli mezi sebou něco nedořešeného.
Na spojené dvouhodinovce lektvarů bylo zase dusno. Snape plachtil po třídě a kritizoval výtvory studentů, co to dalo. Nejvíc se ovšem navážel do Angely a Harryho.
Zvlášť se rozkecal poté, co Pansy hodila Angele do kotlíku navíc hrst listů špetíku, když se sehnula na zem pro nůž, takže jí lektvar začal povážlivě bublat a kouřit se z něj.
„Rosierová, co se to s vámi děje!?“ kroutil hlavou Snape se slizkým úsměvem. „Váš lektvar je teď k ničemu!“
„Ale to není moje chyba, pane!“ bránila se Angela. „To Pansy…“
„Nesnažte se svou hloupost a nepozornost svádět na druhé, Rosierová! To vám nepomůže!“ přerušil ji Snape.
„Ale ona říká pravdu, pane,“ ozvala se nečekaně Hermiona, která už ho taky měla plné zuby.
„Vy se do toho raději nepleťte, Grangerová!“ usykl Snape. „Pokud vím, tak jste rozhodně inteligentnější, než tady vaše spolužačka,“ poznamenal s úšklebkem s cílem urazit Angelu a nechtěně přitom vlastně složil poklonu Hermioně.
„Neprávem mě tady urážíte, pane profesore!“ mračila se Angela.
„Nechte si ty nafoukané kecy na jindy!“ odsekl Snape, mávl hůlkou a její kouřící výtvor zmizel. „Opět vás nemohu hodnotit!“
„Na to přece nemáte právo!“ vykřikla Hermiona rozhořčeně. Ron sedící vedle na ni vytřeštil oči, zatímco Harry se okázale věnoval svému lektvaru.
„Chcete se se mnou hádat o to, na co mám právo a na co ne, Grangerová!?“ ucedil Snape.
Angela zatínala pěsti i zuby, ale měla moc blbý týden na to, aby se udržela a nic neřekla.
„Co máte za problém!?“ vyjela hlasitě na Snapea, který už se k ní otočil zády.
„Prosím?“ zabodl do ní Netopýr pohled, když se znovu prudce otočil.
„Proč se do mě musíte pořád navážet!? Komplexy z dětství?!“ procedila Angela urážlivě.
„Co si to dovolujete, vy neomalená…“ vydechl Snape překvapeně.
„Dovoluju si mnohem méně, než vy ke mě! Co si o sobě vůbec myslíte! Že jste něco lepšího než my všichni?!“ přerušila ho vztekle.
Snape úplně zesinal.
„To se ale pořádně pletete!“ dodala Angela.
„Přesně tak,“ pronesla Hermiona tiše.
„Okamžitě zmlkněte! Obě!“ zasyčel Snape.
Celá třída se zaujetím sledovala slovní přestřelku.
„Potrefená husa se vždycky ozve!“ vyštěkla Angela v odpověď.
„Důrazně vás varuju, Rosierová! Zavřete tu svoji nevymáchanou klapačku!“ vyštěkl Snape nenávistně.
„Nezavřu, protože je to pravda!“ odsekla. „Všichni vás na škole nesnáší! I Zmijozelští! A Netopýr vám taky neříkáme pro nic za nic! Ono to není moc přítulné zvíře, víte? A jeho guano pěkně zavání!“
Snape zaskřípal zuby: „Nic o mě nevíte a rozhodně nejste ta pravá na to, abyste mě mohla soudit!“
„Já tady nikoho nesoudím! Nic z toho, co jsem řekla, nebyla lež! Co vám kdo udělal, že nenávidíte celý svět a jiným děláte ze života peklo?!“
Snapeova tvář byla tak změněná hněvem, že skoro nebyla k poznání: „VYPADNĚTE! OKAMŽITĚ!“ zařval bez sebe vzteky.
„S radostí!“ vyprskla Angela a jedním máchnutím hůlky nechala zmizet svoje věci. „Na to abych zvládla OVCE z lektvarů, takového náfuku jako vy rozhodně nepotřebuju!“
Vyřítila se ze třídy a mohutně za sebou nechala prásknout dveře.
Hermiona na Snapea upřeně civěla a urputně zadržovala smích. Zbytek Nebelvírských schovával sklopenými hlavami úsměvy zadostiučinění, že mu to konečně někdo nandal. Netopýr přeletěl třídu spalujícím pohledem.
„Chcete něco snad dodat, Grangerová?!“ procedil hlasem tvrdým jako křemen.
„Ne, pane,“ odvětila s úšklebkem.
„Tak se na mě přestaňte šklebit! Deset bodů Nebelvíru dolů! Hodina skončila! Zmizte!“ prohlásil vztekle a zapadl do místnosti u učebny, kde měl kdysi Harry s Dracem trest.
Studenti nepokrytě zajásali a začali rychle se balit, než si to Snape rozmyslí.
***
Dostavte se dnes večer v sedm hodin ke školníkovi Filchovi, u kterého budete vykonávat svůj školní trest.
prof. Severus Snape
„Proklatě,“ zavrčela Angela nevrle a školní dopis zmuchlala do malinké kuličky. Čekala, že si Snape její řeči nenechá jen tak líbit, jen si nemyslela, že je to takový srab, že ji pošle k Filchovi místo toho, aby jí uložil trest sám.
Nechtěla si zbytečně přidělávat další problémy, takže se přesně v sedm objevila před dveřmi školníkova kutlochu a zabušila na ně. S vrznutím se před ní skoro okamžitě rozlétly a Filch do ní zabodl pichlavý pohled.
„Ááá, tak už jste tady,“ zaskřehotal.
„Ano,“ odvětila Angela suše.
„Máte za úkol zamést a vytřít zadní schodiště. Tady jsou vaše pomůcky,“ oznámil jí s úšklebkem.
Angela nejprve nevěřícně pohlédla na otřískaný plechový kbelík, nechutný hadr a oškubané koště, pak zase na školníka.
„To vymyslel profesor Snape?“
„Jistě,“ přisvědčil škodolibě. „Paní Norissová vás bude hlídat, abyste nepoužívala žádná kouzla. Máte na to celou noc. Hodně štěstí!“ zasykl, pohladil svou micinku a dveře zase zabouchl.
Angela stála a nemohla tomu uvěřit.
„Ten zmetek!“ zasyčela polohlasně. Filchova poznámka o celé noci nebyla bezdůvodná. Zadní schodiště, které bylo příkřejší, kratší a méně využívané než hlavní, vedlo z přízemí až skoro do nejvyššího patra a touhle dobou bude plné bláta a kamení, které tam studenti nanosili, jelikož už dobré dva týdny venku slušně pršelo. Hlasitě zasténala, když si představila, kolik časů jí zabere jeho vyčištění.
Norisska ji vyčítavě pozorovala, tak raději se znechucením sebrala koště i kbelík a zamířila do hlubin hradu.
*
V průběhu zametání a poté pracného vytírání schodů, po nich nahoru nebo dolů přešlo asi tucet studentů a všichni na ni zvědavě či škodolibě civěli. Schodiště jí připadalo nekonečné a špatně se na něm pohybovalo.
Také měla dost času přemýšlet, takže jí na mysl jí přicházela spousta věcí. Tedy spíše osob. Draco, Daria, Snape, Voldemort, Brumbál a hlavně Harry… Musela sama sobě přiznat, že se pohádali úplně zbytečně. Většina toho byly malichernosti. Ještě k tomu to nebylo moc dlouho, co k nim měl Brumbál ten svůj hezký proslov o lásce a porozumění…
Kdyby nás tak slyšel, pomyslela si sklesle. Možná bych se mu měla omluvit. Copak takové blbosti stojí za to, abychom spolu nemluvili? Měli bychom si spíš užívat každé minuty a místo toho…
Povzdychla si a šla si o dvě patra níž vyměnit vodu. Když ji nesla nazpátek, s podivem ucítila, že se pod ní podlamují kolena. Položila kýbl na schod a podívala se na hodinky. Ukazovaly skoro půl jedenácté.
„Dobrotivý Merline,“ pronesla unaveně, sedla si na už umyté schody a opřela si hlavu o loket. „A to mi chybí ještě dobrá polovina.“
Nevěděla, jak dlouho takhle seděla, když náhle vycítila, že se na ni někdo dívá. Zvedla hlavu a překvapeně pod sebou poznala Harryho, který ji udiveně pozoroval. Chvíli na sebe nepohnutě hleděli, než Harry postoupil trochu výš a zeptal se:
„Takže Snape si to nenechal jen tak líbit, co?“
„Ne,“ pokývla Angela hlavou.
„Hmm,“ zahučel Harry. Mrzelo ho, že vidí Angelu tak ztrhanou, ale jejich hádku měl pořád v dost živé paměti, než aby jí to dal najevo.
Na odpočívadle nad nimi táhle zamňoukala paní Norissová.
„No jo, no jo,“ zamumlala Angela a vstala. Překvapilo ji, že se jí trochu zamotala hlava. „A ty máš stále v oblibě noční procházky, že jo?“ otázala se.
„Tak nějak,“ odtušil Harry. „Už raději půjdu,“ dodal a rychle kolem ní prošel směrem nahoru.
„Harry!“ vyhrkla Angela najednou.
„Ano?“ otočil se k ní zpátky. „Chceš se mi konečně omluvit?“ otázal se z patra.
Jeho tón se jí dotkl a její tvář dostala chladný výraz: „Ne. To ty by ses mi měl omluvit jako první,“ odsekla.
„Jak myslíš,“ pokrčil Harry rameny a znovu se od ní odvrátil. Bodlo ho však černé svědomí, z toho jak s ní mluvil.
Angela se za ním chvíli dívala, a pak se ještě sklesleji než předtím pustila zase do schodů.
589 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...