Listí zasypal sníh a Bradavice oblékly zimní kabát. Averna měla tohle období nejraději, protože mohla vytáhnout brusle a bezmyšlenkovitě jezdit po jezeře. Stejně jako dnes. Sundala si zelený kabát a položila ho na kámen u břehu.
„Nevěděl jsem, že to umíš.“
„Ano, jedna z mála sportovních aktivit, které provozuju a jsem v ní lepší než Albus.“ A začala si zavazovat brusle.
„Chtěl jsem se ti omluvit.“ Konečně se podívala na chlapce před sebou. Stál před ní zabalený v kabátu a čepici, a tvářil se jako malé dítě, které někdo přistihl při činu.
„Za co přesně, Jamesi?“ Postavila se a vykročila k ledu. Hlavu měl sklopenou a kopal do sněhové závěje.
„Za to, že jsem se choval jako nějaký stalker a kretén.“ Averna přikývla. Přemýšlela, jsetli mu něco řekne, ale nakonec ho nechala samotného na břehu. Měla těch dramat plné zuby. Lush se s ní pokoušel nekolikrát mluvit. Naštěstí byli kluci vždycky poblíž. Po pár dnech to vzdal, ale stále cítila, že ji pozoruje. Bylo to, jakoby měla šestý smysl. Pokaždé se ji zvedl žaludek. James se v její přítomnosti objevoval stále méně. Žádná psaníčka ani nic podobného. Pouze pozdrav a nepatrný úsměv, když se míjeli. Vyhovovalo jí to. Dokonce i Albus přestal být takový kretén. Když nad tím tak přemýšlela, už přes měsíc ho neviděla s žádnou holkou. Dokonce s ní trávil čas v knihovně a nestěžoval si. Divné, ale zároveň příjemné. Pořádně se nadechla ledového vzduchu a zkusila malou piruetu.
„Mám tě rád, Averno, odpusť mi,“ řekl James a otočil se k odchodu. Dívka se dotočila a po ní viděla jenom jeho vzdalující se záda. Slyšela ho. Jasně a zřetelně.
„Já už ti přece dávno odpustila. Děkuju za záchranu,“ zašeptala směrem k jeho siluetě. Dozvěděla se to před pár dny, kdy zaslechla rozhovor mezi bratry. Už jen samotné jejich setkání a následné děkuju, ji vykolejilo. Zároveň měla radost. Přece jen jsou rodina a ta by měla stát při sobě.
Bruslila, dokud jí tváře nezačaly štípat mrazem a ruce neměla celé prokřehlé.
„Proč si neřekla, že jdeš ven?“
„A zničit si tak božský klid? Ne, dekuji pěkně.“
Averna se zasmála Albusově kukuči uraženého fracka a postavila se na pevnou zem. Bohužel jí podjely nohy a skácela se k zemi. Zmijozel se rozchechtal. Občas to byl opravdu posměváček.
„Ach drahá, víš, že mě nemusíš uctívat a padat k nohám, i když jsem boží. Ale řekněme si otevřeně, že vidina tebe na kolenou je velice příjemná. Mrk, mrk. Raději mi podej ruku.“ Tolik tomu, že se Albus přestal chovat jako nadržené hovado. Tahem ji postavil a začal Averně ochotně oprašovat pozadí.
„Jestli nechceš přijít k úrazu, zdrž se komentáře!“ zasyčela na Malfoye, který se opět vynořil odnikud.
„Okey… Proč vás tedy vyrušuju od předehry… Klid, Averno,“ utišil ji zdviženým prstem a pokračoval dál, „přišel mi dopis. Respektive tři. Averno, Albusi, zde jsou vaše první oficiální pozvánky na náš zcela snobský a výběrový ples. Jiná odpověď než ano není akceptována.“
„Tak to se nestane. Raději Avadu mezi oči.“ Ruce měla zkřížené na prsou a vztekle podupávala bruslí, což zapříčinilo její opětovaný pád. Tentokrát se do sněhu zřítila obličejem. Oba chlapci propukli v hurónský smích. Vyplivla sníh z pusy a otřela si obličej od prašanu.
„Evidentně matka s touto odpovědí počítala a napsala mi, cituji: Pokud by Averna kladla velký odpor, není jí to nic platné. Daphné vzkazuje, že na její opětovný DEBUT ve společnosti objednala speciální krejčí. Konec citace.“ Albus se smál tak, že skoro brečel, a Averna rudla vzteky.
„Hej! To bylo za co?“ vykuckával sníh Albus, ale smích ho nepřešel.
„Za to, jaký jsi zlomyslný šmejd!“ křičela na něj Averna. Překulila se na zadek a začala si vyzouvat brusle. Oba se snažila ignorovat.
Nasrat. O další ponížení opravdu nestojím. Ha! Zůstanu na Vánoce v Bradavicích a všichni mi můžou políbit prdel! Kašlu na to, nemám zapotřebí se někde nakrucovat.
„Lásko, nečerti se. Bude legrace. Oblékneš si nádherné šaty, půjdeš do společnosti, rozbiješ se na schodech a budeme to vyprávět našim dětem, aneb: Jak vaše maminka ukázala kouzelnické elitě své kalhotky,“ mrkl na ni pobaveně Albus.
„Naser si, Pottere!“ Zašněrovala si kotníkové boty, vzala brusle, ukázala oběma zúčastněným prostředníček a vydala se do hradu.
***
Dobrý den,
Na žádný ples nejdu. Na Vánoce nepřijedu.
Averna K.
Utrhla pergamen a přivázala ho na nohu školní sově. Měla toho plné zuby. Doufala, že Daphné pochopí naléhavost situace. Schválně použila tuto formu stylistiky, aby zdůraznila své rozhodnutí. Někdy byla ráda, že v Bradavicích odmítali zavést elektřinu a další vymoženosti mudlovského světa. A to přesto, že kouzelničtí „vědci“ přišli na to, jak vše propojit. Daphné by jí totiž okamžitě volala a snažila se jí vymluvit do hlavy díru. Takhle může všechny její dopisy rituálně pálit v krbu a pocit zadostiučinění dosáhne vyššího levelu.
***
Snídala, když jí spadlo psaní do zbytků vajíček. Vidličkou odstrčila dopis od své opatrovnice stranou a dál se věnovala svému talíři.
„Kdopak ti píše?“ zajímal se okamžitě Albus. Ovšem odpovědi se nedočkal. Averna ho, stejně jako Malfoye, ignorovala už týden. Albuse trestala za jeho rádoby vtípky u jezera, a Malfoye, protože prostě mohla. V klidu dojedla, odložila příbor na talíř a demonstrativně roztrhala dopis na malé kousíčky. James Potter se nepatrně ušklíbl do kávy.
„Jamesi, můžeme?“ prohodila k sedmákovi, co seděl kousek od ní.
„S radostí.“ Dotazovaný s úsměvem odhodil ubrousek na stůl a mrkl na rudého Albuse, kterého z bezpečnostních důvodů držel za rameno Malfoy.
„Co to dopr…,“ Malfoy zesílil stisknutí, protože se Albus začal pomalu klepat vzteky. Nejen, že ho Averna už týden vesele ignoruje, což je pro něho pekelně frustrující, ale vyloženě ho provokuje. To už je potřetí během pěti dnů, co požádala jeho bratra o doprovod. Dokonce se s ním i smála! James se naparoval a Albus by mu nejraději srovnal hřebínek. Žárlivost je svině, což, Albusi?
„A dost! Kingswoodová, to stačí! Fajn, vytrestala jsi mě dostatečně. Přísahám, už nikdy se ti nebudu vysmívat! Mučíš mě… Ušetři mě, lásko.“ Averna si přehodila tašku přes rameno a přijala nabízené Jamesovo rámě. Oba dva nechali zuřícího Zmijozela u stolu.
***
„Kdy mu konečně odpustíš? Občas si nevidí do huby, ale nemyslí to zle. Proč tě vlastně naštvaly kecy o plese, ale jeho sexistické hlody tě nechávají chladnou?“ James tomu nerozuměl. Musela být přece za ty roky zvyklá. Averna si povzdechla a posadila se na schody.
„A proč ne? Nezaslouží si to snad? Občas potřebuje trochu plácnout přes prsty…,“ Potter se opřel o zábradlí. Pokrčil rameny a podíval se jí do očí. Tušil, že tohle není ten důvod. Chvíli na sebe zírali, až Averna zakroutila hlavou a vyplázla na něj jazyk.
Po návratu od jezera si Jamese vzala stranou a poděkovala mu za záchranu života. Byl to dlouhý a plodný rozhovor v umývárně. Sice se dohodli, že léto bylo krásné, ale skončilo. Je to ovšem tak jednoduché? Říct si, je konec? Nikdy to není jednoduché, ať si každý myslí, co chce.
„Fájn,“ s povzdechem si začala mnout prsty, „tak tedy v kostce. Před dvěma lety jsem měla být poprvé uvedena do společnosti. Daphné mi tenkrát řekla, že je to velice prestižní záležitost a jiné dívky by za tu příležitost zabíjely. Povídala mi o tom úžasném plese a dokonce mi koupila nádherné dlouhé modré šaty. Prý jsem vypadala jako víla, o čemž dost pochybuju. Bohužel tam byla taky jedna čůza pidlooká, která měla být uvedena do společnosti „kouzelnické elity“ ve stejný den. Ta mrcha mi zničila šaty a ponížila mě tím nejhorším způsobem… V zákulisí byl hrozný zmatek. Všechny na sebe ječely, dokonce si pár holek pěkně vlítlo do vlasů. Daphné si musela odskočit, a tak jsem si šaty oblékala sama. Poprosila jsem tu krávu, jestli by mi mohla zašněrovat korzet. No jo, byla jsem naivní. Nevím, co přesně udělala, ale šaty na chvíli držely. Teďka zrychleně. Stála jsem na schodech, udělala jsem krok a všechno najednou rup. A stála jsem tam jen v podprsence a kalhotkách. Všichni se začali smát a ukazovat na mě. Po překonání prvotního šoku jsem se snažila utéct. Bohužel jsem se zamotala do šatů, které jsem měla u kolen, no a jebla jsem sebou o zem… A to je konec příběhu…“ Vzala si tašku a vyskočila na nohy.
„Uh… No, to fakt nechceš.“ Chytil ji za ruku a donutil, aby se na něj otočila. Hleděli si do očí. Zastrčil jí neposedný pramen za ucho. Při dotyku cítil, jak se zachvěla.
„Podívej, tohle je ples, kde bude celá tvoje rodina, přátelé a žádné nanynky. Věřím, že to zvládneš. A kdyby ne, jsem ochoten zabít všechny, co by se ti chtěli smát.“ Zničehonic ji jemně uchopil za bradu a políbil ji. Čas a prostor přestaly existovat. Opět.
„Jamesi, prosím. Tohle už jsme si vyjasnili,“ zašeptala.
„Kdybychom si to vyjasnili, vlepila bys mi facku, jen bych se tě dotkl. Můžeš se schovávat za ledovou masku, ale to, co mezi náma je, nezměníš ani ty, ani láhev vodky.“ Pohladil ji po tváři a odešel. Dívala se na jeho vzdalující záda a opět si nepřítomně hladila rty. Tohle romantické rozpoložení musí přestat, Averno! Soustřeď se.
***
A tak tu byl víkend. Za okny zuřila vánice doprovázená ledovým větrem. Všichni studenti se choulili u krbů nebo ve vyhřáté posteli. Averna nebyla výjimkou. Na posteli si rozložila vánoční dárky a balicí papír. Soustředěně skládala a popisovala od nejmenších až po největší balíčky. Kdyby vypukla další bitva o Bradavice, vůbec by to nezaregistrovala.
„Ehm… Averno? Nerada narušuji tvůj osobní prostor, ale musím se tě dotknout, abys mě začala vnímat.“ Její spolubydlící Alma se neochotně dotkla dívčina ramene.
„Omlouvám se, že narušuju tvůj osobní prostor. Mám ti předat vzkaz.“ Zmijozelka konečně zvedla hlavu a začala drobné Havraspárce věnovat pozornost.
„Paní ředitelka tě chce vidět.“
„Dobře, a heslo?“ Dívka pokrčila rameny. Přešla ke své posteli a okamžitě zatáhla závěsy.
Averna se usmála. Alma byla zvláštní děvče. A za tu dobu, co tu spolu bydleli, si všimla, že je velice plachá a samozřejmě velice asociální. Většinu času trávila s nosem v knihách. Dokonce ji Zmijozelka podezřívala, že trpí fóbií z lidí. Vstala a přešla ke skříni. Oblékla si černé rifle s vysokým pasem, tričko stejné barvy a přes něj si přehodila zateplenou džísku. Vlasy svázala do jednoduchého culíku. Rychlé si skočila vyčistit zuby, přece jenom nechtěla, aby Minerva padla smradem. Pro jistotu se zahalila lehkým parfémem od Albuse.
Společenskou místností prošla bez povšimnutí a zamířila k ředitelně. Z rozjímání ji vytrhly hlasy. Jeden hluboký a druhý naopak ječák, jak by řekl Albus. Vypadalo to, že se hlasy přibližují. Neměla náladu někoho potkat, a tak zapadla za nejbližší gobelín s úmyslem pokračovat v cestě, až nikdo nebude poblíž. Ti dva už byli těsně u jejího úkrytu.
„Udělala jsem všechno, co jsi chtěl! Tak proč se ke mně chováš jako ke kusu lejna?“ zapištěla dívka.
„Myslím, že na provedení a výsledek máme každý jiný názor. Seš úplně neschopná. Posrala jsi všechno. Naše domluva padá…“ Víc už neslyšela, protože osoby zašly za roh. Napočítala do pěti a pokračovala dál.
„Averno, jsem ráda, že jsi dorazila. Pojď se mnou nahoru.“ Oslovená přikývla a vydala se za McGonagallovou po schodech do ředitelny. Ředitelka jí pokynula, aby se posadila, a sama se usadila do křesla naproti ní. Nastala trapná chvíle ticha. Studentka si hrála s prsty a ředitelka sledovala spícího Albuse Brumbála. Tedy je otázkou, do jaké míry spal – všichni víme, že tenhle starý dědek umí skvěle předstírat. Z krbu vyšlehly plameny a do místnosti vkročila další osoba. Minerva se narovnala a usmála se na nově příchozí. Zato Averna ztuhla. Ten parfém by poznala kdekoliv.
„No do prdele…,“ sykla. Narovnala se v křesle a nasadila kamenný výraz.
„Minervo, děkuji vám, že jste mi umožnila setkat se s mojí svěřenkyní.“ Ředitelka pokývala hlavou a podívala se na napřímenou dívku. Daphné se elegantně posadila do křesla a natočila se k živé soše.
„Víte, Minervo, je hrozně zvláštní, že je tady takové ticho. Normálně je Averna velice upovídaná a neví, kdy má zavřít pusu. Jste si opravdu jistá, že během léčby neměly lektvary nějaké vedlejší účinky? Například ztrátu slušného vychování nebo komunikačních dovedností? Neměla bych ji vzít třeba ke Svatému Mungovi? Co myslíte?“ McGonagallová se usmála. Když jí slečna Greengrassová poslala dopis se žádostí o zprostředkování schůzky, vytrhla jí nevědomky trn z paty, takže s návštěvou souhlasila.
„Nevím, mohly bychom se zeptat Poppy. Mám ji zavolat?“
„Na Vánoce nepřijedu a ples si strčte s Astorií do…, za klobouk. Dovolte mi odejít, paní ředitelko,“ ozvala se nečekaně Averna a postavila.
„Omlouvám se za její chování. Hrozně s ní mlátí puberta. Ale jinak je to hodné děvče,“ prohodila Daphné s hranou omluvou k ředitelce.
Mladá Zmijozelka si odfrkla a založila ruce na hrudi.
„Dupání nohou ti nepomůže. Sedni si,“ vyzvala ji autoritativním hlasem Daphné, „dovolte mi vám předat osobně čestnou pozvánku na tradiční ples v Malfoy Manor. Samozřejmě nejenom vám.“
„Jasně úplatky… Merline, tak prvoplánové! Na tohle ti ředitelka neskočí! Navíc. podle školního řádu na to nemáš právo. Jako student starší patnácti let mám právo zůstat ve škole během vánočních svátků a Nového roku…“
„Pokud ředitel neurčí jinak. Například z důvodů nedostatků výchovného personálu. Paragraf sto padesát dva odstavec tři, práva studentů, že?“ skočila jí do řeči opatrovnice. Averna zuřila. Byla si jistá, že tohle kolo prostě vyhraje, ale zapomněla, že se Daphné vyzná ve všech vyhláškách a podobně. Jak jinak by vybudovala svůj sirotčinec?
„O co ti jde? Máš doma dalších čtrnáct dětí. Nebudeš tam sama. Dej mi svátek. Vem tam třeba Chloé. Je jí patnáct a od malička se těší na to, až se stane princezničkou z vysoké společnosti. Já tam nechci. Prostě odcházím. Paní ředitelko, apeluji na vaši nestrannost a cit ochránkyně týraných dětí.“ Daphné si odfrkla. Čekala, že to nebudé jednoduché. Hlavně po tom prvním fiasku, ale tohle už bylo moc. Takhle ji nevychovala.
„Averno, posaďte se, prosím. To už trochu přeháníte,“ ředitelka jí pokynula k prázdnému křeslu a Daphné se zářivě usmála, „školní řád toto studentům samozřejmě umožňuje, ale! Nechci, abyste zde zůstala přes vánoční prázdniny. Ne! Vyslechněte mě. Byla jste otrávena. Vyšetřování převzalo oddělení bystrozorů s odborností na jedy. Ukázalo se, že jed byl vyvinut v zahraničí. Celá tato věc překračuje hranice ostrova…“ Z krbu opět vyšlehly plameny a do místnosti vstoupil další hráč.
„Jak na zavolanou,“ pomyslela si ředitelka.
„Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě. Snad jsem nenarušil nějakou schůzku.“ Averna se otočila na naježenou Daphné. Takhle ji ještě neviděla. Pohled směřovala někam za ředitelku a nervózně si mnula dlaně.
„Výborně, pane Notte. Dorazil jste tak akorát. Předávám vám slovo.“
„Ehm, jistě,“ muž se přesunul do jejich zorného pole. Před ně se postavil upravený černovlasý muž středního věku, v tmavém dokonale padnoucím obleku s bílou košilí a zelenou kravatou. Jeho vzezření by se dalo vyjádřit i jako: hora plná svalů, dokonale oblečená, se sexy řezanými rysy. Averna si byla jistá, že tenhle týpek s upraveným strništěm je Daphnin typ. Místo toho, aby byla okouzlující, jak umí být, se její opatrovnice snažila zneviditelnit. Žádné koketní vyprsení? Dýchá vůbec?
„Ee… Dobře, paní ředitelko, pane Notte, povězte mi tedy, proč musím odjet. Doufám, že to bude pořádný důvod, jinak zde zůstávám. To, že moji skoro vraždu přebírá speciální skupina bystrozorů, je super, ale mě to absolutně nezajímá. Měsíc a půl jste se nikam neposunuli a další incident se nestal. Takže nevidím důvod, proč bych měla odjet a dokonce se zúčastnit nějakého pitomého plesu, kde by mě klidně mohl někdo otrávit znovu, že?“
„Jistě, chápu vaše obavy. Letos nahlásila více než polovina studentů, že odjíždí domu. Na to konto si spousta výchovných pracovníků vzala dovolenou. Proto nemůžeme zaručit vaši bezpečnost. Takto je mnohem větší možnost, že budete sama. A to nemůžeme dopustit.“ Averna se na něj zmateně podívala a pokrčila rameny. Nechápala, proč by měl být problém, aby zůstala sama na hradě bez přátel, kteří mají už stoprocentně sbalené kufry.
„Co je to za hloupý důvod. Sama jsem skoro pořád, například dneska celý den.“
„Ano, byla jste u sebe v ložnici, že?“ Averna se trochu zasekla, jak to mohl vědět? Zatřepala hlavou.
„A? Samozřejmě, že byla. Kam bych jako měla chodit v tomhle nečase?“
„Opravdu jste byla sama? Jste si jistá?“ Určitě byla sama. Všechny spolubydlící byly někde pryč. Buráka a Honorého nepočítá. To byl kocour Almy, docela se spolu rozumí. Dobře, nehnou se od sebe.
„Rozhodně. Pro Merlina, o co se tady snažíte?“
„Omyl, sama jste nebyla. Možná jste si to jenom myslela. V každém případě přejdu k věci. Ze vzorku, který nám zaslala madam Pomfreyová, jsme zjistili, že jste byla otrávena speciálně vyrobeným jedem. Pochází z blízkého východu. Zaznamenali jsme první vzorek na ostrovech. Jedna dávka jedu není smrtelná. Maximálně je po požití člověku nevolno. Bohužel je to zbraň, která slouží k systematické likvidaci – tedy dlouhodobému podávání oběti. Netušíme, jak se sem dostal, a navíc, jak a proč ho podal někdo vám. Od toho jsem tady já, abych vše odhalil a dopadl pachatele. Co se týká plesu, zde nevidím bezpečnostní problémy. Všechny osoby jsou prověřené a nikdo z nich nebyl v kontaktu s nikým z blízkého východu.“ Daphné držela po celou dobu Avernu křečovitě za ruku, ale ani jednou se nepodívala na vrchního vyšetřovatele.
„Prosím vás obě o diskrétnost. Vyšetřování proběhne v absolutním utajení, proto od nového roku Theodor Nott nastupuje do Bradavic jako učitel lektvarů a ředitel zmijozelské koleje…“
„Nikdy. V tomto případě Averna po novém roce nenastoupí zpátky. K němu rozhodně ne! Nebude se podílet na vyšetřování, ani se ochomýtat kolem mé dcery!“ Teprve teď se na něj Daphné podívala. Bojovně vystrčila bradu a stáhla rty do úzké čáry: „Ty se k ní ani nepřiblížíš! Jinak tě zabiju! To myslím smrtelně vážně. Minervo, to snad nemůžete myslet vážně? Tenhle člověk může za smrt mého snoubence, to on ho zabil! Je mi absolutně jedno, že se to nikdy neprokázalo, ale já to vím. Otrávil jsi ho! Jako jsi otrávil mě, abych nikdy nemohla mít děti!“ Tak to byl zvrat, přátelé.
„Uklidni se! Nikdy bych tobě, ani nikomu jinému neublížil. Byl to on, kdo ti dával halucinogenní opiáty. Ty zázračné lektvary na početí? Ale prosím tě, vždyť to byl odvar z ďasovce! Já jsem se tě snažil zachránit! Kdybys nebyla tak pitomá, mohla jsi mít hromadu dětí!“ zasyčel jí do tváře. Hlavní vyšetřovatel byl úplně rudý vzteky.
Daphné zalapala po dechu a otočila se na druhou stranu. Stisk nezmenšila. Tmavovlásce drtila prsty, ale ta ani nemukla.
„Ehm… Dobře, tak tohle jsem nečekala…“ Averna se podívala na svou skoro matku, člověka, který ji přijal a staral se o ni celý život, „dobře. Dvacátého druhého prosince budu sedět ve vlaku společně s Malfoyem a Potterem mladším. Je to všechno? Můžu už konečně odejít? Tahle atmosféra je napnutá jak šraňky, a na to fakt nemám dneska náladu. Navíc mi schne ozdobná tuš. Takže, Daphné, tohle kolo jsi vyhrála, ale ty šaty budou úžasné! Paní ředitelko, hlavní vyšetřovateli Notte…,“ naposledy se podívala na Daphné a objala ji. Prudce otevřela dveře a do místnosti vpadl James Potter.
„Výborně, moje eskorta alias slídil Potter je tady. Vstávej,“ a vytáhla ho na nohy.
„Pardon,“ zamumlal zahanbený James.
„Pojď, ať ti dva dole nevystojí důlek. Stoprocentně tě sledovali. Nebo aspoň tvůj bratr.“ James se na ni překvapeně podíval. Averna s úšklebkem pokrčila rameny, a odtáhla primuse pryč.
„Haf-haf,“ napodobila štěkot psa ke dvojici Potter-Malfoy, kteří se snažili ledabyle postávat vedle vstupu do ředitelny. Albus si naštvaně odfrkl a zakoulel očima. Kingswoodová dál pokračovala na kolej. S jistotou věděla, že za ní budou hopsat. Ve společenské místnosti si sedla do svého křesla a sepnula prsty k sobě.
„Takže pánové, přejdeme rovnou k věci. Přijela moje milovaná opatrovnice, neboli ta, co mi zkazí odpočinek od všech. Nicméně mi přikázala, abych na Vánoce odjela z Bradavic. Ne, neusmívej se, ty střapaté Albusátko, to je vážná věc. Tedy dvacátého druhého prosince se sejdeme ve vlaku. Doufám, že jste všichni šťastní. Tímto bych celý meeting ukončila.“ Načež se okamžitá zvedla, aby se vzápětí ocitla v Albusově klíně.
„Ne tak hrr, krasotinko. Ty jsi možná skončila, ale my teprve začínáme. Bez nás,“ ukázal na sebe, Malfoye a svého bratra, „se nikam nehneš, ani do koupelny. Tu si samozřejmě beru na starosti já, pánové. Nebo spíš bratře. Teďka se zvedejte a jdeme do naší zašívárny, abychom mohli probrat podrobnosti.“ James vytáhl Avernu do stoje a všichni vyrazili do Komnaty nejvyšší potřeby.
„Dvacátého druhého prosince je za týden a kousek, jak zmínil Albus, plán je takový: vždycky s tebou někdo bude. Abychom všechno uvedli na pravou míru. Před pár dny si nás Minnie zavolala na kobereček a vysvětlila situaci ohledně tvé otravy.“ James si odfrkl a nalil si sklenici ohnivé whisky. Choval se tu jako doma, což Avernu překvapilo.
„Já bych to, Malfoyi, popsal trochu jinak,“ převzal si slovo James. „Zatáhl jsi nás sem s mým bratrem a hučel jsi do nás, dokud jsem nesouhlasil a my dva se jakože opravdu neusmířili, a pak jsme šli k McGonagallce. To teďka ale není podstatné… Ta podstatná jsi momentálně ty. Jak řekl blondýn, byli jsme u Minnie. Prakticky nás zaúkolovala tvojí ochranou. Proč nás?“
Posledního slova se ujal Albus: „Protože jsme prostě nejlepší a řekněme… že nás spojuje láska k tobě…“ Averna začala ironicky tleskat.
„Jak dojemné. Tu řeč jste si nějak připravili? Mám čekat ještě nějaké vystoupení? Začnete se objímat či tančit lidové tance?“
„Averno, do prdele, přestaň se chovat jako naprostá kráva a zmlkni. Tohle už není sranda, a že to konečně přebralo speciální komando bystrozorů, to jenom potvrzuje,“ vyjel na ni Scorpius. Okamžitě sklapla a urazila se.
„Věc se má tak, že mám jisté podezření. Je možná založené na subjektivní nenávisti k jisté osobě, ale to je teďka vedlejší. Nemám pro to sice důkazy, ale budou.“ Skupinka se otočila na Jamese. Albus nakrčil obočí a Scorpius si nalil sklenici jantarového moku.
„Kdo?“
„Až se mé domněnky potvrdí, tak vám to řeknu. Pokud se potvrdí, máme velký problém. Ten člověk je problém.“
„Myslím, že jste všichni úplně vyšinutí! Žádný jiný incident se nestal, tak z toho nedělejte takové drama,“ odfrkla Averna a začala si balit cigaretu, „ale jestli máte potřebu si tady hrát na vyšetřovatele a ochránce, tak prosím. Jen mě do těch vašich teorií nezatahujte.“
„Fajn, takže co teď?“ Zmijozelka se ušklíbla a potáhla si.
„Teď si dáme tvrdý chlast a zahrajeme si biliard,“ ukončil debatu Scorpius a sundal tága ze stojanu na zdi.
***
Albus moc dobře věděl, že se Averna bojí. Sice se to snažila skrývat za úsměv, ale občas, ve chvílích nepozornosti, vyplavalo všechno na povrch. Od rozhovoru v komnatě s ním spala v posteli každou noc. Pokaždé se připlížila, až všichni usnuli a odcházela těsně před tím, než se probudili ostatní. Užíval si ty společné noci, bohužel ta dnešní byla poslední, ráno odjížděli domů.
„Averno, vstávej.“ Něžně ji pohladil po tváři. Zachumlala se do jeho náruče ještě víc a vydala nesouhlasné zavrčení.
„Ještě chvíli, usnula jsem tak před půl hodinou.“
„Já vím, ale za onu chvíli budou všichni vzhůru.“ Vymotala se z přikrývky a odšourala se k sobě do pokoje.
„Užíváš si to, co?“ zabručel Malfoy zpod peřiny, ze které mu trčela jenom hlava.
„Samozřejmě. Vždyť voní jako vanilkové cukroví. Plus i je tak křehká. Jsem ráda, že už nemusím používat ten neviditelný plášť. Vstávej, je čas si zabalit spoďáry a vydat se vstříc vánočnímu dobrodružství. Prý se k nám do sousedství přestěhovala nová rodinka s mladou pubescentkou a já se moc těším na povyražení.“
„Seš nepoučitelný. Kdy si konečně přiznáš, že miluješ Avernu?“
„Já si to přiznal už dávno, ale než si to uvědomí ona, musím se nějak zabavit. Hej!“ To mu přistál na obličej blonďákův polštář. Malfoy prostě svého přítele nikdy nepochopí. Když přece milujeme, nepotřebuje někde hledat dočasnou náhradu. On totiž pro svoji lásku udělá dokoliv.
***
Na nádraží se k trojici Zmijozelů přidal James a společně zamířili do vlaku.
„Doženu vás,“ prohodila k „ochrance“ a zamířila k Amaredonovi, který se opíral sloup nedaleko od nich.
„Ahoj, tak šťastné a veselé!“ popřála a podala mu zdobený balíček, „sice se naše cesty rozdělily, ale přijde mi škoda to vyhodit.“
„Díky,“ odvětil jí Lush a dárek přijal, „Averno, počkej. Přehnal jsem to. Neměl jsem právo se tak vyjadřovat o tvých přátelích. Prostě jsem nějak zabředl v dětských letech a ty už jsi přitom velká holka. Taky ti přeju krásné Vánoce. Těším se na brzkou shledanou.“ Averna pokrčila rameny a pokračovala za Scorpiusem, který byl vyslán, aby na ni dohlédl.
Cesta vlakem probíhala spíše v módu spánek, tedy pro tmavovlasou dívku. Ustlala si na Scorpiusovi, který si četl. James šel za svými kumpány a Albus zíral z okna s Burákem na klíně.
„Dáš na ni pozor?“ zašeptal směrem k Malfoyovi. Ten přikývl, aniž by od knížky zvedl oči.
„Zdá se mi to, nebo je můj bratr poslední dobou v pohodě?“
„Sorry kámo, že ti to říkám zrovna já, ale tvůj bratr byl téměř vždycky v pohodě. Teda já s ním nikdy neměl problém.“
„Hm, asi jsem to přehnal co?“
„Albusi, co přesně myslíš pod pojmem přehnal? Že se chováš jak majetnické a žárlivé hovado? Samozřejmě.“
„Tak mám problém no. S ním a Rose za zadkem je to peklo.“
„Spíš s tvojí sestřenicí. Byla to ona, která na tebe doma všechno vždycky napráská, když jsme u toho…“
„Jak to víš?“ zeptal se překvapeně Albus.
„Řekněme, že i já mám zdroje. Averna není jediná holka, se kterou trávím čas.“ Jakmile to Scorpius vypustil s úst, měl chuť si poslat jednu Avadu mezi oči. Takhle se blbě proříct!
„Ale hovno, nekecej! Scorpiusi, ty jeden tajnůstkáři. Která?“
„No to je snad jedno, ne? Já na rozdíl od tebe nejsem slepičí prdelka a svůj objekt zájmu nevystavuju veřejnému ponížení.“
„Počkat, počkat. Objekt? Co mi skrýváš, Malfoy?“ Scorpius se zašklebil a nic neřekl.
„Tak děláš si prdel? Ty se s někým taháš a svému nejlepšímu kámošovi nic neřekneš?“ Samozřejmě, že Albus věděl, nebo spíš tušil, že se blondýn s někým vídá. Přece jenom, občas v pokoji nespal a jeho vynořování odnikud bylo záhadou. Malfoy si promnul oči a odložil knihu na stolek. Averna se neklidně zavrtěla, ale spala dál.
„Fajn, s někým se vídám, ale nedělejme z toho drama.“ Nemělo cenu říkat Albusovi, aby to nechal být. Téma holky jsou pro něho stejně důležité jako famfrpál.
„Jak dlouho?“
„Merline, nevím, nepočítám to. Třeba dva roky.“
„Cože? To mi ho vyndej! Ty máš dva roky buchtu a mně nic neřekneš?“
„No a co? Nám to takhle vyhovuje.“
„Ty se za ni stydíš? Znám ji? Zabiniová? Moorová?“ Scorpius si odfrkl.
„Promiň, ale mám snad nějakou soudnost. Ne, jako ty, Casanovo.“ Albus ho propaloval pohledem a blonďák se jenom smál.
„Seru na to… Tak mi dej aspoň nápovědu!“
„Mmm… Ne.“
„Fajn, určitě je šeredná a ty se za ní stydíš. Ha! Prokoukl jsem tě.“
„Třeba mi vůbec nezáleží na zevnějšku, ale dám spíš na vnitřní krásu.“ Scorpius se měl docela rád a nerad by dostal od Albuse přes hubu, kdyby zjistil, že mu brousí jeho malou sestřičku. Když už jsme u Lily Potterové, hádejte, kdo právě vešel do kupé?
„Můžu? Holky tam zrovna rozebírají kraviny a já nemám klid na čtení?“
„Samozřejmě, sestřičko, aspoň mi pomůžeš vytáhnout tady z tohohle pána, s kým se vídá.“
„Nemyslím si, přišla jsem si číst,“ trvala na svém zrzka.
„Jé, Lily, přišla jsi za námi?“ ozvalo se zpoza kabátu, pod kterým byla schovaná Averna, „posaď se vedle Malfoye. Pane Burrito, pojďte ke mně.“ Vymotala se zpod provizorní deky, upravila si brýle a přešla k Albusovi, aby si od něj vzala svého kocoura. Potterová pokrčila rameny a usadila se na uvolněné místo.
„Albusi, tak cos mi koupil na Vánoce?“ zaútočila hned Averna na vyjeveného Pottera, aby odvedla jeho pozornost. Jak je možné, ze zmijozelská princezna věděla o vztahu svého skoro bratrance s potomkem slavného Harryho Pottera? Jednoduše. Nachytala totiž ty dvě hrdličky při muchlování.
***
Nádraží se hemžilo rodinnými příslušníky. Ovšem tu největší skupinu tvořila rozšířená verze Greengrassů-Malfoyů. Daphné stála vedle sestry a Draca. Za ruku držela nejmladší přírůstek rodiny, malého Charlese, který měl čtyři roky. Ten jim něco vyprávěl a všichni se smáli tak, až jim tekly slzy. Averna milovala pohled na svou rozesmátou opatrovnici.
A pak to začalo. Daphné začala strašně ječet a mávat vesele rukou na všechny strany. Tak svolávala svoje kuřátka. Všechny líbala a objímala.
„Třináct, čtrnáct… kde je patnáctka? Kingswoodová, zdržuješ!“ zaječela vesele. Vrazila malého bobana Dracovi do náruče a rozběhla se za Avernou. Okamžitě jí skočila do náruče, mačkala a ječela radostí, až si nejstarší z adoptivního klanu zakrývala uši. I přes všechny neschody, byly obě rády, že se vidí.
„Merline, tohle nepřežiju,“ zanaříkala malá patnáctka.
„Nefňukej a pojď, mám vás tady konečně všechny. Všichni vzhůru k našemu povozu! Hurá, prázdniny!“ zavelela hlava klanu. Averna zoufale zamávala sourozencům Potterovým a uzavřela početnou skupinu dětí a jedné šílené dospělé.
„Miláčkové, letošní vánoce a Silvestr oslavíme na Malfoy Manor. Náš dům se opravuje, aby byl ještě hezčí a prostornější, až se vrátíte po školním roce. Chloé, jsou všichni připoutaní?“
„Ano, všichni připraveni, kapitánko!“ zavýskla oslovená hnědovláska.
„Výborně! Držte si klobouky, prázdniny začínají!“
***
Seděla u toaletního stolku s krásně zdobeným křišťálovým zrcadlem. Pomalým tahem si rozčesávala vlasy a nepřítomně hleděla z okna. Za pár hodin tu budou všichni důležití z kouzelnické společnosti.
„Jsi nervózní?“ Ani nepostřehla, že je Scorpius v pokoji. Líně se opíral o futra dveří a hleděl na ni. Obdarovala ho nepatrným úsměvem prostřednictvím odrazu v zrcadle.
„Co myslíš?“ Odložila hřeben a přešla blíž k němu.
„Myslím, že to zvládneš. Chceš si ještě jednou vyzkoušet uvítací tanec?“ Averna zakroutila hlavou.
„Ahoj, tak jdeme na to? Musíme tě připravit. Scorpiusi, mohl bys odejít? Máme tady práci.“ Daphné vplula do pokoje a před sebou levitovala obal na šaty a kufr.
„Jistě, tak za pár hodin. Budu ten ve skvěle padnoucím obleku přímo pod schody.“ Chlapec na obě mrkl a odešel z místnosti.
„Tak jdem na to, hvězdo?“ Averna přikývla.
***
Astorie Malfoyová žila vánočním plesem natolik, až to všechny dohánělo k šílenství. Nikdo přípravám neunikl, dokonce i Scorpius musel pomáhat. Ujal se toho s pořádnou vervou. Tedy hlavně, co se týkalo ochutnávání drahých destilátů, proto ho po hodině matka poslala pryč a komandovala skřítky raději sama. Výsledkem byl sál rozdělený na tři části – taneční parket, odpočinková zóna, tedy malé barové stolky potažené bílým sametem a království obžerství a alkoholu. Vzduchem poletovala malá kulatá světýlka a jmelí. Nesměl chybět ani obrovský smrk s ozdobami a řetězy v modro-bílo-stříbrné kombinaci. I když byla Zmijozelka, milovala tuhle kombinaci, kvůli níž už od prvního ročníku záviděla havraspárským. Na stolech byly skleničky z broušeného křišťálu a fontánky se šampaňským. Prostě snobárna level milion.
Kolem sedmé hodiny začali přicházet první hosté. Zlaté trio se svými potomky, ministr kouzel, velvyslanci a jejich děti, prostě všichni, co v kouzelnickém světě něco znamenali. Všichni v róbách a oblecích, jak se sluší a patří. Společenské hábity po válce nosili většinou jen konzervativní kouzelníci, a těch bylo jak šafránu. Sálem procházela, či spíše se vznášela, hostitelka s manželem a všechny zdravili. V závěsu jim ťapkal Scorpius, který byl ve skvělé náladě a mrkal na mladice i stará košťata. Samozřejmě jen tak pro zábavu. Způsoboval jim tak záchvaty ruměnců. Po absolvování povinného přivítacího kolečka se Scorpius postavil s otcem pod schody, zatímco Astorie vystoupala do půlky schodiště. Milovala to, konečně byla ve svém živlu.
„Dámy a pánové, vítejte na výročním vánočním plese rodiny Greengrassů a Malfoyů. Je mi ctí vás všechny přivítat. Jezte, pijte a bavte se, co hrdlo ráčí, ale ještě než započne tento kouzelný večer, dovolte mi přivítat slečnu Avernu Kingswoodovou, pro kterou tento slavnostní večer znamená debut ve společnosti.“ Malfoyová elegantně sešla ze schodů a připojila se ke svému manželovi. S úsměvem od ucha k uchu pohlédla k zavřeným dveřím, které se náhle otevřely, a za nimi stála dívka. Vykročila a začala hrát hudba. S hlavou vztyčenou hrdě vyšla vstříc svému osudu a hluboce doufala, že to ve zdraví přežije.
Daphné svoji holčičku pozorovala s hrdostí a pyšně se rozhlížela po okolí. Reakce na vzezření její dušičky byly trojího typu. Zatímco mužská část držela při sobě a doslova slintala, ženská se rozdělila na dva tábory. První byly okouzlené a druhé tekly závistí. Prostě tak, jak si to matka ze sirotčince přála. Po schodech kráčela víla-laškovnice, tak si ji pro sebe nazvala. Na sobě měla šedé dlouhé šaty s rozparkem na pravém stehně, který se ukázal pouze, když udělala krok. Horní část jí zdobila krajka, výstřih do tvaru V, ve kterém se vykreslovala její prsa a nakonec vykrojená záda. Daphné se musela smát, když si vzpomněla na škleb, kterým ji obdarovala Averna, když jí je v pokoji ukázala. Vlasy jí spletla do drdolu a zafixovala rodinným hřebenem ze stříbra. Tvář lemovaly zvlněné prameny, brýle pro tentokrát nahradil lektvar na krátkodobé potlačení dioptrií. Lehké líčení dodalo andělské vzezření. No a samozřejmě nemohla zapomenout na doplňky. Ta malá zmije si vydupala jednoduchý stříbrný náhrdelník s malým přívěskem, briliantové náušnice a páskové sandálky s deseticentimetrovým podpatkem. Sečteno podtrženo, byla to hvězda večera, a byla jenom její a ona nemohla být šťastnější. Mezitím, co se Daphné rozplývala, dorazila Averna ke Scorpiusovi, se kterým měla předvést svůj úvodní společenský tanec.
Jestli účastníci vánočního mecheche čekali suchý waltz, tak se hluboce zmýlili, protože trio Averna, Scorpisus a Albus si nachystali něco velice speciálního. Čekala je plejáda vybraných tanečních žánrů, plná otoček a zvedaček – cože se úplně na tuhle společenskou akci nehodilo, ale čert to vem. Uprostřed písně na parket bez okolků nakráčel Albus. V otočkách přebral Scorpiusovi dívku, kterou si po parketu pořádně povodil, zatočil a nakonec zvedl nad hlavu. Když tanec skončil, sklidili neuvěřitelné ovace. Po úkloně odvedl Potter Avernu ke stolku a kamarádi do deště si pořádně přiťukli šampaňským. Averna nemohla být šťastnější.
***
„Vyrazila si mi dech, dokonce bych řekl, že mé srdce přestalo bít. Kingswoodová, ty jedna zlobivá holko!“ zavrněl jí do ucha Albus tak potichu, aby ho slyšela jenom ona, „máš jediné štěstí, že jsem trénovaný a při té poslední zvedačce jsem tě nepustil, protože mě svým dokonalým tělem ničíš!“ Cítila jeho dech na šíji a poprvé za celou dobu, co se znali, pocítila zvláštní a příjemný pocit v podbřišku.
„Samozřejmě, to bys mě pěkně ztrapnil. A věř mi, že to by bylo poslední, co bys v životě udělal,“ odsekla mu prostě a napila se. Musela ten pocit překonat, jinak by to znamenalo velké problémy a ztrátu člověka, bez kterého by nemohla existovat. Ale no tak, Averno, copak si to nalháváš? Sama dobře víš, že on by tě nikdy neopustil. Naneštěstí ji z nebezpečného rozjímání vyrušil druhý aktér, a to nikdo jiný než James Potter. Mile se na ni usmál. V dívčině mysli se spustil nový kolotoč nemravných myšlenek. Ale, ale, Averno, nad čím to přemýšlíš? Že by se z tebe začala stávat žena?
„Smím prosit?“ Okamžitě odložila skleničku na stůl a vložila svou dlaň do té jeho. Tady nám někdo začíná hrát nebezpečnou hru. Albus se zamračil nad ztrátou intimního kontaktu a vyexoval skleničku. Pomyslel si, že tohle svému bratrovi nedaruje. Jasně se domluvili, že nechá Avernu na pokoji.
„Asi nebudu první, kdo ti prozradí tajemství o tom, jak jsi nádherná.“
„Jamesi, prosím, nezačínej.“ Hleděli si při tanci do očí a nakonec to byl James, kdo s úsměvem uhnul a podíval se do stropu.
„Averno, obávám se, že hvězdy jsou na mé straně.“ Nechápavě se na něj podíval a on jí jemně přejel po kůži na odhalených zádech. Opět se objevil, dnes už podruhé, známý pocit ve spodní oblasti. Povzdechla si a přivřela oči. Ani nepostřehla, že si ji jemně přisunul blíž k tělu. Přitiskl své rty na její. Jemně a něžně, jakoby se iniciátor bál, že by se rozplynula. Okamžitě jí vystřelila pravá ruka k jeho zátylku a přitáhla si ho blíž. Musela přiznat, že jí jeho rty chyběly, i když se snažila na ně nemyslet. Bohužel poslední dobou jí to šlo opravdu těžko. Ozvala se rána a tříštění skla. Pro Zmijozelku to byl budíček a rychle se odtáhla od svého tanečního partnera.
„Šťastné a veselé Vánoce,“ James se ušklíbl a nechal ji stát uprostřed parketu pod rozkvetlým jmelím. Roztouženou a vnitřně zmatenou.
***
Tváře jí hořely. Musela se jít nadýchat čerstvého vzduchu. Popadla šampaňské a vydala se do nasvícené zahrady. Posadila se na odlehlou lavičku a vyzula si boty. Opřela se a ze stříbrného pouzdra vytáhla cigaretu. Pořádně si lokla z láhve a potáhla. Proč má v hlavě takový kolotoč? První Albus, potom James. To jí nemůžou dát pokoj? Nikoho neprosila o takovou pozornost. Že si s Jamesem vůbec začínala! Co si to nalháváš? Líbí se ti to. Konečně si to přiznej! Hloupá, hloupá!
„Aaa, tohle je fakt na hovno!“ zaklela.
„Ale, ale. Kohopak tu máme? Není to naše úžasná debutantka?“
„Hm, co chceš Amaredone?“ Neměla na nikoho náladu a něho obvzlášť. V ruce držel sklenici červeného vína a šklebil se na ni. Averna se znovu napila a zapálila další cigaretu.
„Nějaká netykavka, ne? Copak se ti na plese nelíbí? Všichni nad tebou slintají, a někteří dokonce líbají. Jak hluboko jsi klesla… S jedním spíš, druhým se líbáš? Gratuluju.“ Lush odložil sklenici na podstavec sochy a teatrálně zatleskal. Rozhodně i v něm kolovala nějaká hladinka alkoholu.
„O čem to mluvíš?“ Lush se ušklíbl a nebezbečně se přiblížil.
„Myslím to tak, jak jsem to řekl. Je to tady jak v telenovele. V noci za mladším, přes den se muchluješ se starším. Za chvíli ti bude sedmnáct, to děláš kvůli budoucnosti? Roztahuješ jim nohy na střídačku a nakonec vyhraje ten, kdo nabídne víc? Potterovi jsou vážená rodina s velkým bohatstvím. Je dobře, že se snažíš dostat tam, kde tvoje matka a babka neměla šanci. Začínáš teda dost brzo, podle mého názoru. Viš, co seš? Obyčejná malá štětka.“ Averna zalapala po dechu. Co se tady děje?
„I když vím o někom, kdo má mnohem víc. Kdo by tě nosil na rukou, i když jsi už poskvrněná.“ To už k ní přišel a hrubě vytáhl do náručí.
„Měla sis vybrat mě! Byli jsme si souzeni. Už od prvního dne, kdy jsme se seznámili.“ Nevybíravě ji uchopil za vlasy a zmocnil se jejich rtů. Averna se vzpírala a snažila se ho odstrčit.
„Amaredone, přestaň! To bolí!“ zanaříkala, když se od ní odtrhl.
„Mlč! Teďka si tě tady vezmu a nikdo ti nepomůže! Budeš jenom moje, tak jak to mělo být, jak to bylo naplánované. Sice jsem si naše poprvé představoval romantičtěji a hlavně někde jinde. Ale nedá se nic dělat. Nedáváš mi jinou možnost. Vím, že ses takhle oblékla hlavně pro mě.“ Přirazil ji ke sloupu altánu, až jí natrhl šaty. Začala se vzpouzet ještě víc. Takhle si své poprvé nepředstavovala. Chtěla počkat na toho pravého, i když to znělo jako klišé. Najednou jí přiletěla facka a vyhrkly slzy.
„Amaredone, prosím. Já nechci. Jestli ti na mě záleží, přestaň.“ Násilník se jen zlověstné zasmál a hrubě ji otočil ke sloupu čelem. Začal vyhraňovat spodničku. Snažila se křičet z plných plic, ale najednou neměla hlas. Lush na ni použil Silencio.
„Na mě nemusíš hrát, že jsi nevinná. Líbí se mi, jak si divoká. Nezkrotná. Tvoje ochranka tady není, o to jsem se postaral. Seš moje kurvička, vždycky jsi byla! Dáváš všem, dáš i mně!“ Plakala, slzy padaly na zem jako hrachy. Ozval se zvuk trhání látky. To mu došla trpělivost a kompletně jí roztrhl šaty na zádech, aby se dostal ke kalhotkám. Sekundy trvaly stejně dlouho jako hodiny. Najednou se ozval ohlušující řev. Vše se stalo tak rychle. Scorpius odzbrojil Lushe a Albus po něm skočil. Začal ho mlátit hlava nehlava. Všude stříkala krev. Averna se v záchvatu pláče zhroutila na zem a klepala se. Sledovala celou scénu jako v mlhavém oparu.
„On ho zabije. Scorpiusi, zastav ho,“ prosila ho Averna. Malfoy odtáhl běsnícího kamaráda.
„Pust mě, zabiju ho. Udělám z něho fašírku.“
Lush začal vykašlávat krev a pomalu se přesunul na všechny čtyři.
„To tě přijde draho, Pottere.“ Lush se začal hystericky smát a pomalu se stavěl na nohy. Ještě párkrát vykašlal krev. Usmíval se, ten panchart měl radost.
„Ty už se k ní nepřiblížíš, o to se postarám!“ křičel na něj Albus a probodával ho nenávistnými pohledem.
„Vypadni, Lushi, a nikdy už se tady neukazuj. Příště ho nezastavím a zabijeme tě oba dva. Od teď máš zákaz vstupu na všechny pozemky, které patří našim rodinám. Za své chování budeš sedět v Azkabanu. O to se postarám zase já.“ Lush si oprášil oblek a popadl hůlku, kterou po něm hodil. Oba ochránci na něj mířili hůlkou. Ozvalo se hlasité prásk a zmizel. Potter zabalil zhroucenou Avernu do svého saka a vzal ji do náruče.
„Vezmu ji do pokoje. Zabav všechny.“
„Něco si vymyslím. Druhé patro, třetí dveře zleva. Vezmi to po starém schodišti.“
***
Něžně ji položil do postele. Klimbala mu v náručí. Sundal z ní sako a sundal zbytky šatů. Poté ji přikryl peřinou.
„Zůstaň tu se mnou, prosím,“ zašeptala a chytila ho za ruku.
„Neboj se, už nikdy neodejdu.“ Zul si boty a sundal kalhoty a košili. Přitulil se k ní a přitáhl do náručí. Přikryl je oba a vtiskl jí polibek do vlasů.
715 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...