Vánoční sešlost na Malfoy Manor II.

Podezřelý smích dětí přilákal ženy od krbu do haly a všechny zůstaly naprosto bez dechu zírat na scénu před jejich očima. Těsně u vchodových dveří stál jeden ze dvou nových příchozích, mladík s černými vlasy i očima. Naproti němu u velkého vánočního stromu druhý, hnědovlasý s jasně modrýma. A mezi nimi šílenou rychlostí poletoval vzduchem malý Nico, který při každém oblouku dělal ve vzduchu salta nebo kotouly.

Jeho matka stála ve dveřích kuchyně a pozorovala dva upíry, jak si pohazují s jejím synem tam a zpět se smíchem na rtech, zatímco Catherine vedle ní vypadala napůl pobaveně napůl vyděšeně. Všechny ostatní děti seděly na schodišti a hlasitě skandovaly, výskajíc při každém novém výkrutu. Dokonce i Mia.

To už nechali šachy figurkami i chlapi a zvědavě nakukovali ženským přes ramena, co se to v hale děje.

„Páni,“ ohodnotil to s hvízdnutím Matthew.

„Angelo, pro dobrotivého Merlina, řekni něco!“ vyjekla v panice Helen. „Vždyť mu něco udělají!“

Ale paní domu jen potřásla hlavou: „Je to dobrý trénink,“ konstatovala klidně.

„Trénink??“ vyjevil se Bill. „Wow, tak něco takového…“

„Opovaž se,“ sjela ho pohledem manželka. „Ani na to nepomysli!“

Harry se pobaveně zubil, znalý upírských manýrů už natolik, že si byl jistý bezpečností takového kousku. Charlie a Remus i s manželkami jen zírali a Ginny kontrolovala pohledem spíš dvojčátka, která pobíhala hned za jedním z příchozích upírů.

Angela se najednou přestala smát a pohled jí utekl k zavřeným dveřím. Nejspíš i Lionel a Kendall postřehli blížící se přítomnost dalších osob, ale nedali to najevo. A Nico právě předváděl vrtuli hlavou dolů, když se dveře znovu otevřely. Za všeobecného veselí si příchozích skoro nikdo nevšiml, dokud se halou nerozlehl chladný hlas.

„Co si myslíte, že vyvádíte s mým synem?“

Kendall znovu chytil náhle ztuhlého Nica do náruče, už ho nehodil směrem k Lionelovi, ale postavil ho před sebe na zem. Všechny pohledy se zaměřily ke dveřím, kterým táhnul do sídla ledový vzduch a před nimiž stáli dva upíři v černém. Lionel se obezřetně stáhnul Kendallovi po bok a Grace i Freya se instinktivně schovaly každá za jednu jeho nohu. Všechno ztichlo, jen oheň v krbu praskal.

Děti ani nedutaly, ženy tajily dech a muži nespouštěli zrak z tak nečekaně se zjevivšího pána domu, který se svými velmi světlými vlasy padajícími do tváře a chladným výrazem působil jako vždy – malfoyovsky.

Nikdo kromě upírů nepostřehl, kdy se Draco Malfoy pohnul, ale najednou stál jen dva metry od posledně příchozích a svého syna. Blíže už nemohl, protože se mezi nimi objevila jeho manželka a založila si ruce na hrudi.

„Vítej doma, drahý,“ prolomila Angela jako první dusivé ticho tónem, který Harrymu zježil všechny chloupky vzadu na krku. „Právě včas na večeři.“

Draco nereagoval.

„Tak vážení, konec srandy!“ zavelel rázně Harry, který jako první poznal, že je čas k ústupu.

„Správně, tohle už je jen pro dospělý,“ přidal se Bill. „Děcka! Všichni do salonu a fofrem!“

„Pro tebe to platí taky, Tobiasi!“ ozvala se hrozivě Nymfadora, když si všimla syna, jak se snaží proplížit do úkrytu za vánoční strom.

Ginny už lovila svoje dvojčata zpoza Lionela a Ronnieho tahala k salonu Cedrella. Nakonec se všichni s bručením, brbláním a kosými pohledy směrem k nehybné skupince stáhli do salonu a zavřeli dveře. Catherine se rovněž vrátila do kuchyně, když se ale pohnuli Lionel s Kendallem, zastavil je hlas jako ocel.

„Vy dva nikam,“ ucedil Draco.

Angela se usmívala, ale její výraz ve tváři i tak vypadal spíš nebezpečně.

„Jen klidně zůstaňte, kluci,“ požádala je úplně opačným tónem.

Serpens se konečně odhodlal zavřít vstupní dveře, tak toho využila.

„Serpensi, vítej. Byl bys tak laskav a šel pomoct Catherine do kuchyně s předkrmem? Díky,“ oslovila ho Angela takovým způsobem, že se po ní starší upír jen podíval, kývl a zmizel v kýžené místnosti.

Draco se zadíval manželce do očí.

„Můj syn není žádný míček, aby si s ním ti dva pohazovali po domě,“ procedil mezi zuby.

Lio a Kenny si vyměnili bezeslovný pohled, Nico se jen přikrčil matce za zády.

„Jestli jsi nezapomněl, tak je to i můj syn,“ oznámila mu Angela suše. „A podle mne se tu jen dobře bavili.“

„Takhle si tedy zábavu…“ nadechl se Draco.

„Nemluvě o tom,“ skočila mu manželka do řeči. „Že je to pro něj dobré procvičení koordinace pohybu.“

Draco pod náhle ostrým pohledem zelených očí sklapnul.

„Neozveš se dva měsíce, pak si tu napochoduješ, jako by se nechumelilo a jsi protivný,“ pucovala ho Angela nelítostně. „Co kdyby ses raději sebral, pro změnu se přestal chovat jako Malfoy a šel uvítat naše hosty jako Draco?“

„Angie…“ pokusil se otočit strategii blonďák a hrát na city. „Jsem utahaný…“

„Pěkný pokus,“ reagovala Angela studeně. „Ale téhle večeři se nevyhneš. Tak přestaň s tou komedií.“

Draco si povzdechl a vzdal se. Kendall a Lionel se zjevně dobře bavili, ale jen se na ně zašklebil, když si toho všiml.

„Takže?“ pozvedla jeho žena obočí stylem, který mu připomenul jeho samotného.

„No jo,“ zahučel neochotně.

„Stejně všichni vědí, že si tu na pána studeného zámku jenom hraješ, sokolíku,“ ozvalo se ze dveří do kuchyně.

„To ale neznamená, že mě to přestalo bavit,“ odsekl Draco.

„Vždyť už se tě bojí jen ty děcka,“ šklebil se dál Serpens.

„Za to tebe ani ony ne,“ odpálkoval ho.

Angele zacukaly koutky, a i Nico zvedl k otci hlavu. Catherine, která se vynořila z kuchyně za Serpensem, si jen pro sebe zavrtěla nevěřícně hlavou a jeden tác vrazila do ruky jemu, druhý už levitovala k Dracovi.

„Pořád stejní,“ frkala přitom. „Ne, že to zbaštíte, než projdete dveřmi.“

„Tss…“ zasyčel Serpens, ale tác držel. „To by tam musela být…“

„Krev? Je tam,“ informovala ho Cathy. „Hlídejte, ať děcka neberou ty červené.“

„To máme dneska dělat obsluhu?“ ohradil se Draco, když mu do rukou přistál druhý tác.

„Přesně tak,“ potvrdila mu manželka velice mile. „A za ten pozdní příchod si vás ještě oba podáme,“ její zářivý úsměv trochu vyděsil i Serpense a raději se klidil i z dosahu Catherine.

S plnýma rukama jídla oba upíři poněkud schlíple zamířili k salonu. Angela položila synovi ruku na temeno.

„Nico, běž jim prosím tě otevřít,“ poprosila a synek, už o hodně klidnější, odběhl za Catherine, která opozdilcům dýchala na záda.

Pak se Angela konečně obrátila ke svým dvěma bývalým studentům. Skoro už je nečekala a měla upřímnou radost z toho, že se nakonec objevili. Stáli tam podezřele daleko od sebe před vánočním stromkem a vypadali najednou… smutně.

„Dlouho jste se neukázali,“ hlesla trochu vyčítavě.

„Měli jsme toho poslední dobou hodně,“ reagoval omluvně Kendall.

Lionel mlčel a civěl na blikající světýlka.

Ze salonu zaduněl pobavený smích a mnoho vtipů na adresu příchozích. Angela pozorovala dva mladé upíry, kteří se za ty roky příliš nezměnili vzhledově, ale i tak zestárli. Věděla skoro o všem, co se za poslední roky v klanech Rowannů a Gor´namů událo a nedivila se tomu. Jen ji překvapil ten odstup…

Nelíbilo se jí to. Ti dva nemohli vydržet jeden bez druhého. A pro ni byli něco jako… přiznala si to až po chvíli zaváhání – bylo to jako by adoptovala dva další syny.

Oběma kdysi dala část vlastní životní energie, několik svých let, a zachránila jim tím život. Nechtěla po nich, aby se cítili nějak zavázáni, a oni to věděli. I tak se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto, zvlášť když se jim i nadále snažila pomáhat.

Jejich problémy se ale táhly už dlouho, proto možná ta únava… Hodnou dobu bylo ticho. Už i Kendall uhnul jejímu pohledu.

„Kenny… Lio…“ její tón oba upíry přiměl se na ni zase podívat. Věděla, že jejich přezdívky budou fungovat spíš. „Víte, že u nás máte vždycky dveře otevřené. Jestli potřebujete s čímkoli pomoct…“

„Ne, ne,“ zavrtěl rychle hlavou Kendall. „Nechceme tě do toho zase tahat, Feles. Zvládnem to. Nedělej si o nás starosti.“

Angela chvíli hleděla na jeho odhodlaný výraz, než se v ní něco pohnulo a ona k nim přistoupila blíž. Beze slova je oba najednou vzala kolem ramen a pevně je objala. Nejprve ztuhli, ale pak se tomu poddali a přitiskli ji k sobě tak silně, až ji zabolela žebra. A to jí řeklo mnohem víc než slova. Záleželo jí na těch dvou a nerada viděla, že je něco užírá.

„Později si ještě promluvíme,“ pronesla neoblomně.

Lionel se zachvěl a Kendall jen zašeptal to jejího ucha jednoduché ´díky´.

„To by snad stačilo, ne?“

Trojice uvolnila sevření a podívala se směrem k salonu, kde stál pán domu a výhrůžně na ně zahlížel.

Angela skoro nevědomky pohladila oba upíry po ramenou, než se definitivně odtáhla.

„Pojďte, ať mi ještě hosté nepomřou hlady,“ pozvala je kývnutím do salonu a jako první přešla k Dracovi.

„Snad nežárlíš?“ zeptala se laškovně, když se zastavila těsně před ním.

„Na ty dva?!“ vyprskl Draco. „Předpokládám, že nemám absolutně žádný důvod,“ konstatoval, ale stejně je probodával pohledem, když kolem nich procházeli s nevinnými výrazy.

„To skutečně nemáš,“ zašeptala jeho žena tak, že se vrátil pohledem zase k ní.

Draco vztáhl ruku a zvolna ji položil na tvář Angely. Zalil ho starý známý chvějivý pocit úplnosti, když se tomu doteku poddala a vpíjela se očima do těch jeho. Pro tu chvíli si nevšímal hlasů ze salonu, mezi nimiž byla i Kendallova nabídka Nicovi na další kolo, a soustředil se jen na oči před sebou.

„Chybělas mi…“

„Nevypadalo to tak,“ hlesla.

„Nemohl jsem… Pak ti to vysvětlím.“

„Já vím…“

Ano, dobře věděla, že kdyby Draco mohl, objevoval by se doma každý den.

V ten moment se alespoň sklonil k těm tak známým rtům a neoblomně si je přivlastnil. Ta úžasná a nádherná osoba, které ty rty patřily, byla jen jeho a nikoho jiného.

 

Catherine bodlo u srdce, když ty dva uviděla v tak láskyplném objetí. I po těch letech pořád na sobě závislá dvojice, která ji silou vzájemné lásky přiměla uvěřit, že i ona snad jednou…

„Je neslušné takhle někoho špehovat,“ hlesl jí do ucha tichý hlas.

Otočila hlavu a našla těsně vedle sebe tvář s ostře řezanými rysy, s výrazem, který upír nevěnoval jen tak někomu. A hlavně ty šedozelené oči, které ji tolikrát dokázaly dostat do kolen.

Catherine mlčky opětovala Serpensovi pohled tak dlouho, až jeho výraz zvážněl.

„Omlouvám se,“ pronesl tiše. „Nemohli jsme vám dát vědět.“

„Chápu to,“ reagovala klidně.

A znovu na chvíli to ticho.

„Nechceš pomoct i s hlavním chodem?“ zeptal se pak její upíří přítel.

S úsměvem kývla: „Určitě…“

*

Ačkoli byl závěr uvítání dvou velmi netrpělivě očekávaných opozdilců smířlivý, i tak došlo na realizaci Angeliny výhrůžky. Takže po honosné večeři, kterou všichni vehementně pochvalovali, Serpens a Draco s pochmurnými výrazy ručně pomývali veškeré nádobí, zatímco Cathy s Angelou byly pohodlně usazené na vycíděném kuchyňském stole za nimi a se smíchem popíjely víno.

„A ještě dezerty, pánové,“ ozvala se blondýnka, když byli s tou horou konečně hotoví a dokonce ani nic nerozbili.

Oba upíři se k nim otočili od čistotou se lesknoucí linky, v rukou obří utěrky. Pak se na sebe mlčky podívali a jednotným pohybem mokrou látku odložili stranou.

Angela s požitkem dopila svou sklenici a vyzývavě se na ně zahleděla.

„Poháry jsou v lednici,“ navedla je ochotně.

Draco i Serpens však informaci ignorovali, a místo toho najednou stáli těsně u obou žen. Ani jedna nestačila zaprotestovat byť jediným slovem, když jim ve stejný okamžik zamkli ústa polibkem. A to takovým, že obě naprosto zapomněly na nějaký dezert…

„Odpuštěno?“ otázal se pak s povzneseným výrazem Serpens.

„Tak napůl…“ zamumlala Cathy s blaženě přivřenými očními víčky.

Druhý polibek byl ještě o něco delší a setkal se velmi kladnou odezvou.

„Myslím, že ten dezert odneseme samy, jinak se k němu nedostaneme vůbec,“ usoudila moudře Angela, jemně od sebe odstrčila samolibě se usmívajícího Draca a upravila si vyhrnutou halenku.

„V tomto případě s tebou naprosto souhlasím,“ vymanila se z majetnického objetí i Catherine, snažíc se dát alespoň trochu do pořádku účes.

Tentokrát byli jejich partneři ti, kdo si do opuštěných sklenic nalili notnou dávku vína a nenápadně se přitom na sebe ušklíbali.

*

Některými přítomnými nejočekávanější událost večera – VVO – na sebe nedala dlouho čekat. Kromě čtveřice věnující se v kuchyni nádobí, byli všichni uvelebení v salonu a příjemně unavení rozproudili debatu na téma školních let.

„Nechtěl jsem to říkat před Angelou, aby náhodou nezpychla,“ naklonil se ze svého křesla dopředu Remus, aby zkontroloval, jestli se paní domu ještě nevrací. „Ale prý je to ta nejpřísnější a zároveň nejoblíbenější učitelka na škole.“

Lionel a Kendall, uvelebení na pohovce v koutě, si vyměnili vědoucný pohled.

„Mluví o ní jako o Té-co-prolomila-kletbu-OPČM,“ zachechtal se Bill.

„To je povedený,“ uznal Charlie a podal přitom Susan další sklenici vína.

„Taky musíš všechno vykecat, tati,“ zabručela Cedrella sedící otci u nohou.

„A ty to máš po něm, zlatíčko,“ ozvala se pobaveně Helen, na kolenou malého Ronnieho, který začínal konečně vypadat trochu znaveně.

Tobias hrál s Nicem a Jamesem Super-Řachavého Petra, zatímco Mia ukazovala dvojčátkům fotky na krbové římse a pojmenovávala jednotlivé osoby na nich. Harry si s bolestným bodnutím u srdce všiml, že mezi předními fotografiemi je i společná fotka jeho, Angely a Siriuse. Přišli o něj už před pěti lety, kdy mu jeho oslabené srdce vypovědělo službu nadobro, ale kmotr mu pořád až děsivě chyběl…

„Není Angela teď už i vedoucí koleje?“ ptal se Matthew, který nebyl natolik obeznámen s poměry v Bradavicích.

„Je,“ přikývla Ginny, sedící na opěradle křesla s rukou kolem jeho ramen. „Předloni jí přidělili Zmijozel.“

A Harry se toho okamžitě chytil, i když nebyl pán domu dosud přítomen.

„To se Nicovi určitě ulevilo, že ho nemá máma pořád na očích,“ zamrkal směrem ke skupince nad kartami.

Mladý Malfoy kupodivu souhlasně pokýval hlavou.

„Už tak je divné, že mě učí i ve škole… Ale nic jsem neřekl,“ dodal rychle.

„Jasně, že ne, Ničku, my tě mamince neprásknem,“ ozval se Tobias chlácholivě.

„Jenom tatínkovi,“ doplnil ho James se zářivým úsměvem.

„Nemohli byste toho už nechat?!“ prskla po nich od krbu Mia, když dvojčata odběhla k mladým upírům, a s rozkošnou vlezlostí se jim vyškrábala na klín. Ginny se ještě stále divila, že co všechno ti dva jejím dceruškám dovolí…

„Proč bychom měli?“ divil se upřímně James.

„Protože můj táta to vezme úplně v pohodě!“ vyštěkl Nico, už dost naježený. „A rozhodně mě nevydědí!“

„Tak proč se mu to pořád bojíš říct?“ rýpnul si s úšklebkem Tobias.

„Ale já se nebojím!“ bránil se horoucně plavý upírek.

„Jaké jsou sázky?“ zajímal se Charlie.

„Záleží, na co si chceš tipnout, strejdo?“ reagovala Cedrella ochotně. „Vydědění? Hladovka? Výškrt z rodného listu?“

Nico najednou prudce vyskočil na nohy a narovnal se ve své plné výšce, propalujíc posměváčky pohledem.

„Vaše řeči nejsou vtipné a nestojí mi za to, abych se tu s vámi zahazoval,“ pronesl sice naštvaně, ale s chladným, povýšeným důrazem na každé slovo.

„Výborně, Nico, takhle mluví správný Zmijozel,“ ozvalo se za ním.

Nico ztuhl jako solný sloup, když mu na rameno dopadla něčí ruka a toporně vzhlédl. V rozčilení nepostřehl, že v salonu přibyly další čtyři osoby.

„Tati…“ vydral ze sebe skrz sevřené hrdlo.

Draco stál těsně za synem, Serpens vedle něj, zatímco Cathy a Angela rozmisťovaly na stůl lákavě vyhlížející dezerty. Ostatní na navrátilce z mise v kuchyni chvíli zírali, než se začali sborově pochechtávat. Pán domu je přejížděl pohledem a trpělivě čekal, až se zklidní natolik, aby ho alespoň slyšeli.

„Tak se podělte, ať se můžeme taky zasmát,“ ucedil pak se staženým obočím.

„Pravý Nebelvířan chovající se zmijozelsky, to si musím někam napsat,“ křenil se Harry.

„O čem to mluvíš, Pottere?“ přimhouřil Draco zrak, zatímco se Nico snažil udělat co nejmenším.

„Řekl bych, že o Nicově školním hábitu,“ konstatoval Bill kousavě.

„Doufám, žes mu na Vánoce koupil ty správné barvy, Malfoyi,“ ryl dál Harry, zatímco Tobias a James už se skoro váleli po zemi smíchy.

Lionel a Kendall nechápavě naslouchali prapodivné konverzaci, a zároveň s překvapivou trpělivostí snášeli ty dvě malé Peverellovy střeva, která je na střídačku tahala za oblečení nebo vlasy.

„Vysvětlí mi někdo anglicky, co je tak vtipného na mém synovi nebo si mám dojít pro překladač pitomých keců?“ otázal se Draco už velmi výhrůžným tónem.

„No… Kdo se toho ujme?“ rozhlédl se ostentativně Bill.

„Já!“ vystřelil ruku nahoru poprvé v životě Tobias.

„Ne, já!“ hlásil se okamžitě i James.

„Já bych taky rád…“ usoudil Harry.

„Sklapněte, všichni,“ hlas paní domu, která se postavila doprostřed toho humbuku, umlčel i smích kluků. „Nico?“

Syn se po matce nešťastně podíval. Angela se na něj povzbudivě usmála, zatímco Draco se stále zmateně mračil. Serpens jen čekal, co z toho všeho vyleze a přitáhl si k sobě za pas Catherine.

„Tati… Chci ti něco říct,“ nadechl se ztěžka plavovlásek.

„Poslouchám,“ Draco se na syna vážně zahleděl.

„Já byl…přiřazendo..víru,“ zahuhňal malý upírek.

Jeho otec si dřepl tak, aby byl na stejné úrovni se synem.

„Ještě jednou, prosím?“

Nico opětoval otcův pohled a najednou se narovnal, jak se v něm probudila hrdost.

„Byl jsem zařazen do Nebelvíru,“ prohlásil naprosto srozumitelně.

V salonu se rozhostilo napjaté ticho. Všichni viseli očima na Dracovi, který se po chvíli zvolna narovnal.

„Nico, pojď se mnou,“ promluvil nakonec pán domu a otočil se na podpatku, aniž by si ověřil, že ho syn poslechne.

Dracův tón nadobro zmrazil i úsměšky Tobiase a Jamese; nikdo se neopovážil ani ceknout. Malý blonďáček se zoufalým výrazem znovu vzhlédl k matce.

„Jen běž,“ pobídla ho Angela s takovým klidem, až se na ni všichni udiveně zahleděli.

Její syn se odploužil ze salonu, jako by šel na popravu a dveře se za ním zabouchly.

*

Nico neměl z otce strach. Kam až sahala jeho jedenáctiletá paměť, Draco Malfoy k tomu svému synovi nikdy nezavdal důvod. Uměl působit děsivě, to ano, občas natolik, že to i Nica zahnalo do kouta, kde ani nedutal, ale nikdy se tak nechoval k němu.

Otec byl pro Nica muž, ke kterému vzhlížel a kterého obdivoval. Nikdy se ničeho nezalekl a každé výzvě čelil zpříma. A hlavně, vždycky stál při nich, při své rodině. Za něj a za mámu by zabíjel, to Nico dobře věděl, stejně jako to, že mamka pro něj znamenala celý svět.

Takže Nico se svého otce nebál, jak se snažili naznačit jeho otravní starší kamarádi. Zbožňoval ho. Ale děsil se jedné věci – že ho zklame. To bylo to, proč tak prudce reagoval na Jamesovo a Tobiasovo popichování od jeho zařazení do Nebelvírské koleje. Bál se, že z toho bude táta smutný a zklamaný.

I přestože jeho rodiče nikdy nekladli nijak velký důraz na rozdíly mezi kolejemi, historek z mládí otce i ´strejdy´ Harryho si vyslechl víc než dost na to, aby mu bylo naprosto jasné, proč z toho mají James s Tobiasem takovou zábavu. A když se k tomu přidali i dospělí, svíral se mu žaludek z představy, že se otec dozví, do které koleje ho ve skutečnosti zařadili.

Máma se ho zprvu snažila přesvědčit, že to může otci bez obav klidně prozradit, ale Nico ji téměř ubrečel, aby to nedělala a ona se poddala. Občas na něj byla přísná, ale když škemral, nedokázala mu odolat.

Jenže teď to bylo venku. Otec už věděl, že má syna, který nebyl zařazen do Zmijozelu, jak se předpokládalo. Nico neměl strach z vydědění nebo podobných nesmyslů. Chtělo se mu brečet při představě, že mu to bude táta vyčítat.

Nico stál před vánočním stromkem jako hromádka neštěstí, zrak sklopený k zemi. Cítil na sobě otcův pohled a napjatě čekal, až promluví. Ten ale stále nic neříkal, jen si dřepnul a upíral na syna oči tak dlouho, dokud je Nico nezvedl.

„Máš mi k tomu co říct?“ zeptal se Draco.

Nico otevřel pusu a zase ji zavřel. Táta nebyl naštvaný. V jeho tváři bylo přesně to, co se v ní tolik bál vidět – zklamání.

„Je mi to líto, tati,“ vydoloval ze sebe sklesle.

„Co je ti líto?“

„Že jsem tě zklamal…“

„Ano, zklamal jsi mě,“ reagoval jeho otec tvrdě, až se Nico celý přikrčil. „Ale ne tím, že tě ten kus starého mluvícího hadru zařadil do Nebelvíru,“ dodal Draco hned vzápětí. „Zklamalo mě, že jsi mi o tom neřekl, Nico.“

Synek vyvalil na otce překvapeně oči.

„No… Já… totiž…. Myslel jsem, že…“

„Je mi celkem jasné, co ti Potterovci nakukali,“ přerušil otcův hlas jeho bezmocné koktání. „Ale Nico… Dal jsem ti snad někdy důvod k tomu, aby sis myslel, že se na tebe budu zlobit za to, že nejsi ve Zmijozelu?“

Teď vypadal táta dokonce smutně, což bylo ještě horší než předtím. Nico by se nejraději propadl skrz podlahu do jejich sklepení. Jak mohl být tak hloupý? Ocelově šedé oči se na něj pořád upíraly a čekaly na odpověď.

„Ne…“ hlesl Nico, stále ještě vyvedený z míry tátovou reakcí.

„Tak proč jsi mi o tom neřekl?“

„Promiň, tati… Promiň… Já nechtěl…“

Když Draco viděl, jak je jeho synek zkroušený, jeho výraz změkl. Natáhl obě ruce a položil je na útlá ramena.

„Poslouchej… V prvé řadě budeš vždycky Malfoy, Nico. Školská kolej je pro mě něco naprosto nepodstatného. A to příjmení nevztahuju na náš rod, ale na to, že jsi můj syn. Rozumíš?“

Táta se na něj povzbudivě usmíval a Nico mu úsměv oplatil.

„Ano, tati, rozumím,“ přikývl rázně s takovou úlevou, že se pod ním skoro podlomila kolena.

Draco zkontroloval pohledem, že jsou dveře salonu stále zavřené, než k sobě Nica přitáhl do pevného objetí.

„Nikdy už si nemysli takovou hloupost,“ pronesl mu přímo do ucha, než ho pustil a narovnal se.

Nico zářil víc než vánoční stromeček.

„A teď…“ nadechl se jeho táta. „Co kdybychom předvedli těm rejpalům, že mají co dělat s opravdovými Zmijozely?“ nadhodil s vypočítavým výrazem. Tu tvář Nico znal a přinesla mu na obličej identický úšklebek. Dychtivě přikývl.

„Přiveď mi sem prosím svého kmotra.“

*

Angela se opírala se zavřenýma očima o krbovou římsu a usmívala se. Serpens si odtáhl Catherine k oknu a něco si tam zjevně pobaveně špitali. Čarodějové se znovu usadili k šachům, ale nikdo se ke hraní neměl a jejich dámy postávaly u krbu s rozpačitými výrazy, zatímco děti se jako jediné dobře bavily na tom, jaký druh trestu si pan Malfoy pro syna vymyslí. Kromě Mie, která zachmuřeně seděla kus od nich a zarytě mlčela. Dvojčátka Grace a Freya už konečně nechala oba mladé upíry vydechnout, takže si mohli spokojeně upít výborného vína, a pro změnu trápily otce, který je na střídačku nosil na ramenou.

„Jak můžeš být tak klidná?“ divil se Harry upřímně, když vzdal snahu o hru a přešel místo toho k Angele.

„Podle tebe bych neměla být?“ reagovala hnědovláska.

„No, podle toho jak se Malfoy tvářil…“ nadhodil váhavě.

„Harry…“ Angela klesla s hlasem tak nízko, že ji mohl slyšet jen on. „Myslela jsem si, že ho za ty roky už znáš…“

Než mohl nějak reagovat, dveře salonu se konečně otevřely a všechny oči se zaměřily na drobnou postavu, která se v nich objevila.

„Kmotříčku? Otec by s tebou rád mluvil,“ oznámil Nico toporně.

Serpens se nahnul ke Cathy a vtisknul jí omluvný polibek na tvář: „Omluvte mne, má krásko, povinnost volá.“

Upír v mžiku zmizel v hale a Nico dveře zase zavřel.

„Tohle začíná vypadat vážně,“ ozval se už trochu ustaraně Bill. „Neměli bychom se do toho vložit?“

„Tak to zcela určitě ne… Nejsem takový cvok, abych se stavěl mezi Malfoye a jeho syna,“ potřásl hlavou jeho mladší bratr.

„Tak rozumné rozhodnutí naprosto schvaluji,“ ozvala se Angela potměšile, těsně předtím než se obě křídla dveří znovu rozletěly dokořán. Pohyb v nich však zahlédly pouze oči přítomných upírů.

Hlouček dětí a mladistvých byl na nečekané zjevení dvou dospělých upírů nad nimi zcela nepřipraven.

„Pánové…“ protáhl mrazivě hlas nad jejich hlavami. „K mé nelibosti jsem se právě dozvěděl, že máte mou rodinu za podporovatele rasismu a škatulkování podle tříd. A nad to ještě podle vás odsuzuji jiné čaroděje podle barvy jejich hábitu.“

Malfoyův tón by téměř přesvědčil i Harryho, že to myslí vážně, nebýt ostentativně nafoukaného postoje, který zaujal. Angela měla pravdu, přece jen ho za ty roky už znal. Proto taky gestem zastavil Remuse, který se jakožto starostlivý otec zvedal ze židle. A okázale si nevšímal zoufalého pohledu, který po něm hodil James.

„Přece není třeba brát to tak vážně,“ ozvala se Nymfadora opatrně, ale zmlkla pod upřeným pohledem Draca.

„Urážky podobného typu beru velmi vážně,“ konstatoval její bratránek.

„Ale my jen…“ nadechl se trochu vyjeveně James.

„Žádné výmluvy mne nezajímají,“ ucedil Draco. „Nedovolím, aby mou rodinu někdo takto znevažoval, i kdyby to byl samotný Potter. Za to nikdo neujde bez trestu.“

„Ale pane Malfoyi…“

„My jsme to tak nemysleli…“

„Vstávat,“ rozkázal Malfoy.

„Tati…“ téměř zakňučel James, ale Harry jen potřásl hlavou.

„Zasloužíte si to, kluci. Co jste si nadrobili…“

„No teda…“ pohoršil se Tobias.

„Řekl jsem – vstávat,“ najednou oba kluci stáli, jelikož je Draco a Serpens popadli za ramena a s lehkostí vytáhli na nohy a hned je tlačili před sebou směrem ke dveřím.

„Ehm… Měli bychom si dělat starosti?“ ozvala se vedle Angely tiše Ginny, ale paní domu se na ni jen usmála.

*

Sakra, sakra! skuhral v duchu James. Nikdy by ho nenapadlo, že se to takhle zvrtne a otočí proti nim.

S Tobiasem klopýtali pod dozorem dvou smrtelně vážných upírů se srdcem v kalhotách. Byla to přece jen legrace, Nico se vždycky tak parádně vztekal, a teď tohle… Co s nimi Malfoy chce provést? A proč mu v tom nikdo nebrání?

„Pohyb,“ postrčil Malfoy Jamese směrem ke tmavým dvířkům na velmi vzdáleném konci vstupní haly.

„Kam nás vedete?“ ptal se Tobias opatrně.

„Neuhádnete to sami?“ šklebil se Serpens. „Malfoyovi byli proslavení mučením nevinných mudlů. A kde jinde by k tomu byl soukromější prostor než…“

„Ve sklepení!“ dokončil James už dost vyděšeně.

„Bingo,“ ukázal mu všechny zuby upír.

Dvířka se před nimi skřípavě otevřela do naprosté temnoty a oběma chlapcům do obličeje zavanula zatuchlina. Jako jeden muž zabrzdili a vzepřeli se pevnému sevření.

„To nemyslíte vážně, že ne, pane Malfoyi?“ otočil se Tobias s nadějí na pána domu.

Odpověděl mu nehybný šedý pohled, až velice ztěžka polknul.

„Omlouváme se,“ ozval se James. „Byla to jen legrace, vážně.“

„Pozdě,“ ucedil Malfoy a silou ho donutil pokračovat v chůzi.

Temné sklepení, zima, prapodivné zvuky… Nejspíš je čekalo celonoční mučení, a jejich rodiče se tvářili, že jim je to putna.

James i Tobias si uvědomovali, že proti síle dvou dospělých upírů jsou bezmocní. Jejich ruce je tvrdě postrčily vpřed, jen zaklopýtali přes nerovnou podlahu, prudce bušící srdce až v krku…

Najednou se rozsvítilo. Oba kluci se rozklepaně rozhlíželi po obyčejném sklepě plném regálů. Žádné mučící nástroje, žádní duchové.

„Tak šup, na co čekáte?“ sykl za nimi Malfoy. „Další dvě lahve vína a dvě ohnivé whisky, všechno je úplně vzadu. Máte na to minutu.“

Kluci se otočili a vyvaleně na něj zůstali civět.

„Tak bude to?“ povytáhl blondýn obočí.

Serpens už se otevřeně chechtal jejich výrazům, stejně jako Nico někde nahoře na schodišti. Takže si z nich celou dobu utahovali, samozřejmě. A oni to sežrali…

„Omlouváme se,“ řekl znovu se sklopenou hlavou James, zahanbený jako už dlouho ne.

„Omluva přijata,“ reagoval Malfoy vážně.

„Hlavně konečně přineste to pití,“ předvedl jim znovu perfektní chrup Serpens.

Chlapci se narovnali a zasalutovali.

„Rozkaz!!“

*

„Ale vyděsilo je to teda dost,“ chechtal se Harry ještě u druhého panáka.

Zaměřil se na něj nebezpečný pohled šedých očí: „Mám dojem, že bys to taky potřeboval, Pottere.“

„Řekl bych, že děsivých situací jsem si užil dost na zbytek života, Malfoyi,“ zašklebil se na něj Harry. „Ty tvoje kukadla už mi strach nenaženou.“

„Ale moje by mohly, viď?“ ozvalo se mu těsně u ucha, až sebou škubl a propálil pohledem Serpense, který se na něj usmíval tak, že mu přejel mráz po zádech.

„Dej pokoj,“ zafrčel Harry a odtáhl se do bezpečné vzdálenosti. „Angie, pojď si prosím tě zkrotit ty svoje upíry, mají nějakou divnou náladu.“

„Snad se nebojíš, Pottere? Že si voláš na pomoc moji manželku?“ ušklíbal se na něj Malfoy. „Mimochodem, kdo ti dovolil ji takhle důvěrně oslovovat?“

„Ona sama,“ reagoval Harry důstojně.

„To bych se na to podíval…“

„Ehm, pánové, nebudu tady stát věčně…“ u diskutující trojice, která se už nějakou dobu nehnula od dveří do sklepa, stála Catherine s tácem plným dalších panáčků. „Vrčet po sobě můžete potom, teď se jde pít,“ oznámila jim nekompromisně.

*

Angela nakonec přesvědčila Peverellovy, aby se zdrželi do druhého dne, jelikož to měli domů daleko. O něco méně razantně přesvědčila i Draca, že mu to vlastně nevadí. Poté co dvojčátka už spokojeně oddechovala v jednom z nespočetných pokojů sídla a Helen vyrazila domů s malým Ronniem napřed, poté co nakázala manželovi návrat do hodiny, rozjeté diskuze a smích nebraly konce. Na čemž měla jistě zásluhu obří lahev tequilly, kterou odněkud doslova vyčaroval Bill.

Ostatní děti řádily a i přes pokročilou hodinu trvaly na tom, že na odchod do postelí je ještě brzy. Nakonec se ale přece jen postupně odebírali k východu. Děti stále pobíhající kolem a dospělí už značně pod vlivem…

Charlie se snažil bratrovi ještě mezi dveřmi salonu vnutit posledního panáka, zatímco manželé Lupinovi se spolu s Peverellovými dobře bavili tím, jestli by stálo za to zkusit si jednou vyměnit děti. Serpens se s čím dál širším úsměvem točil kolem Cathy, která se spolu s Angelou chtěla rozloučit s mladými upíry. Harry a Draco byli už dobré dvě minuty na přátelské cestě směrem ke dveřím, s pažemi kolem ramen a podle zvuků se snažili vybavit si slova bradavické hymny. Nakonec je stejně s výskotem předběhli James, Tobias, Nico, Cedrella a Mia, kteří se jen napůl oblečení vyřítili ven.

Rozjásaný hluk přiměl Ginny oddělit se od manžela, který se šel nadšeně přidat k dopíjení tequilly. Rusovláska posbírala popadané rukavice a čepice a s nebezpečným výrazem zamířila za dětmi, přičemž obloukem obešla nezvyklé kamarádíčkování Harryho a Draca.

„Ne, že se zase ukážete až za půl roku,“ naléhala Angela na Lionela a Kendalla. „To pozvání na Silvestra mi nemůžete odmítnout, jasné?“

Ti dva se nejprve podívali po sobě, než se snad poprvé za celý večer usmáli a přikývli.

Celá sešlost se postupně vyhrabala ven, kde našli Ginny nikoliv peskující rozjívené čarodějníčky uprostřed sněhové bitvy, ale hážící koulemi zuřivěji než všechna děcka dohromady. Aktivně se k nim přidal i její manžel, zanechávajíc bratry Weasleyovy uprostřed haly s poslední poloprázdnou lahví, zatímco manželé Lupinovi se vydali na soukromou procházku kolem celých pozemků.

Lionel a Kendall se rozloučili i s pánem domu, který je vyprovodil podezřele srdečně, a vypařili se dřív, než si děcka stačila všimnout, že už odcházejí. Angela to chápala, minule je vůbec nenechali odejít…

Harry a Draco se uvelebili na schodech, a jakmile Serpens zbystřil obláčky kouře od jejich úst, které vypadaly o něco hutnější než by měly být, přidal se k nim.

Angela si jen prohlédla situaci a kývla na Cathy, aby jí šla pomoct s přípravou něčeho horkého. Když pak hnědovláska vyšla znovu ven s plným tácem, ze kterého lákavě voněla skořice, jablka a rum, všichni tři kouřící chlapi nabízené zahřátí přijali s nehynoucí vděčností. Angela se vydala k dětem a Peverellovým a nechala trojici za sebou.

„Malfoyi, já ti snad přeberu manželku,“ vydechl spokojeně Harry, vychutnávající si po malých doušcích horký nápoj.

Ocelový pohled ho téměř srazil ze schodů.

„Vtip! Jen vtip!“ trhnul sebou.

Oba se zadívali směrem k hnědovlásce, která právě rozdávala nealko verze výskajícím dětem a něčemu se smála spolu s Ginny.

„To jen… Máš sakra štěstí,“ zahučel Harry.

„Já vím,“ reagoval vedle něj Malfoy vážně.

„Na takové řeči pozor,“ ozvalo se za nimi. „Mohly by je zaslechnout i další přítomné dámy a smrtelně se urazit.“

„Cathy, má přenádherná, na tebe jsou každá měřítka krátká,“ vzhlédl k ní se svůdným úsměvem Serpens.

„S tím musím souhlasit,“ zabručel Draco.

Tentokrát byl na řadě s vražedným pohledem starší upír.

„Poklona dámě, hadíku, ber to s klidem a nesyč,“ usadil ho klidně Falco a Cathy se potěšeně usmívala.

„Děkuju, Draco, ale nemusíš se přemáhat… Je mi jasné, že nejzářivější hvězdou je tady paní domu,“ pronesla Cathy beze špetky závisti nebo hořkosti.

„Ani Feles není dokonalá, má drahá,“ ozval se okamžitě Serpens.

„Pro mne ano.“

„To víme, sokolíku. Dáváš to na odiv každý den.“

„Sklapni.“

„Vidíš? Říkal jsem to – když je to pravda, vždycky mu dojdou argumenty,“ chechtal se Serpens spolu s Harrym, ale pán domu si jich okatě nevšímal, oči upřené jen na manželku a jejich syna, kterému Angela právě pocuchala vlasy na temeni.

Catherine se vymanila ze sevření svého protějšku, které uvolnil jen velmi neochotně, a rovněž se přidala k Ginny a Angele.

Tobias s Jamesem se snažili Nica neúspěšně znovu a znovu povalit do sněhu. Cedrella a Mia z toho měly skvělou zábavu a tři ženy je shovívavě pozorovaly, při nějaké babské debatě, zatímco Matthew si za jejich zády vypočítavě připravoval palebnou zásobu sněhových koulí. V dálce byly vidět obrysy postav Remuse a Dory, jak se ruku v ruce vracejí z druhé strany pozemků, jistě přilákáni jejich dávkou svařáku.

Serpens podaroval své dva spolusedící další cigaretou, což neodmítnul ani Harry. Ti dva ho pěkně kazili…

Všichni tři se znovu zahleděli na děti a ženy několik metrů od nich a hodnou chvíli panovalo na schodech přátelské ticho, než ho porušil Harry.

„Když to tak vezmu, pánové… To štěstí jsme měli my všichni.“

~

KONEC

~

AN 22/2/2024:

Na mém blogu https://witchann.wordpress.com/ se dozvíte, do jakého světa moje Múza zamířila poté, co jsem spolu s ní definitivně opustila HP.

Mileráda vás tam přivítám.

Witch

920 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí