Kapitola první – Zničený obraz

AN 22/2/2024:

V případě zájmu můžete najít upravené (a troufnu si tvrdit i značně vylepšené) kapitolky této fanfikce, včetně úplně nových pasáží na mém blogu na WordPressu: Slovošlenky – Harry Potter a Poslední z rodu

Witch

***********

Venku za okny byl vidět pošmourný letní den. Zase pršelo. Harrymu tak alespoň nepřišlo líto, že nesmí na krok z domu na Grimmauldově náměstí. Do tak hnusného počasí by se ven nechtělo nikomu, a to se blížil konec července. S ním samozřejmě i Harryho narozeniny, ale ten na ně ani nepomyslel. V nejbližší době by ho ze zasmušilosti mohli vytrhnout snad jen Ron nebo Hermiona, ale jen Merlin věděl, kdy se měli objevit.

Přirozeně nebyl v domě sám. Nikdy. Střídali se u něj kouzelníci a čarodějky na hlídce jak na obrtlíku. Často za ním taky chodil Remus Lupin, ale Harrymu stejně nebylo do hovoru. Jediné místo, kde se cítil vyrovnanější, bylo podkroví, kde sídlil Klofan. Z velké části nejspíše proto, že byl hipogryf v identické náladě… První týden prázdnin nechtěl ani žrát.

Harrymu se sice ulevilo, že ho necelý týden po začátku prázdnin přesunuli na hlavní štáb Fénixova řádu, kterým Grimmauldovo náměstí dvanáct nadále zůstalo, ale teď, když většinu dne bezcílně bloumal po tmavém domě a hlavou se mu honily vzpomínky na Siriuse, přemýšlel o tom, zda by mu na Zobí ulici nebývalo líp.

Z nudy, a také proto, aby se pořád neobíral bolestnými myšlenkami, už měl hotové skoro všechny úkoly do školy, které jim jistí profesoři s potěšením zadali.

Nejhorší byly pozdní večery, kdy se snažil usnout a nemyslet na to, že se mu zase bude něco zdát. V noci se probouzel z nočních můr, celý zpocený a mnohdy se převaloval v posteli až do rána, když nemohl znovu usnout. Jizva ho však už delší dobu nebolela…

*

Jednoho pozdního odpoledne zanesl žrádlo Klofanovi, a pak si v kuchyni udělal nějaké topinky a míchaná vajíčka. Tak to dělal vždycky. Když dostal hlad, šel si něco připravit sám. Kráturu, šmejdícího neustále po domě, raději naprosto ignoroval, v opačném případě by ho totiž za ty jeho poznámky dávno vykopl oknem. Výjimečně mu uvařil Remus, jemuž už to celkem šlo, a i kdyby ne, jeho výtvory by vždy ocenil víc než ty od zmíněného domácího skřítka.

Ten večer, když do sebe Harry bez zájmu ládoval svou skrovnou večeři, se jeho bývalý učitel objevil ve dveřích. Předevčírem byl úplněk, uvědomil si Harry okamžitě, když spatřil Lupinovu bledou tvář s kruhy pod očima.

„Ahoj, Harry.“

Harry něco s plnou pusou zahučel v odpověď.

Lupin se posadil naproti němu ke stolu: „Přišel jsem tě na něco upozornit.“

„Tos nepřišel na hlídku?“

„To taky. Ale zítra večer tu nebudu. Ani Mundungus ne.“

Harry přimhouřil podezřívavě oči: „Tak kdo?“

„Severus Snape.“

Mladý čaroděj ztuhl: „To je vtip?“

„Bohužel ne,“ popřel to ztěžka vlkodlak. „Vím, že se nemáte zrovna v lásce, ale jeden den to s ním budeš muset vydržet. Nikdo jiný nemá čas.“

„To tu nemůžu být chvíli sám?“ vyštěkl Harry. „Jo, já vím. NE,“ odpověděl si dřív, než mohl Lupin reagovat a zhluboka se nadechl, jak se snažil potlačit vztek. Remus Lupin si nezasloužil, aby si na něm vyléval svoji frustraci. „Dáš si něco?“ zeptal se a kývl směrem k rozdělanému jídlu na stole.

„Možná později, díky… Mimochodem, Harry, kam zmizel ten uječený obraz z haly?“

Harry se pohodlně opřel, zadíval se do stropu, jako by tam bylo něco zajímavého a klidně odpověděl: „Nejspíš je roztřískaný dole pod okapem.“

„Jak se tam pro Merlina dostal?“ zeptal se Remus udiveně.

„Vyhodil jsem ho z okna,“ odvětil Harry stále týmž tónem.

Lupin chvíli zaraženě mlčel.

„Jak si ho dokázal sundat ze zdi?“

„Sám nevím,“ odtušil jeho svěřenec s pokrčením ramen.

„A proč jsi to udělal?“ otázal se Remus a připadalo mu přitom, že Harryho vůbec nepoznává.

„Už jsem měl té uřvané ježibaby plné zuby,“ odsekl Harry, prudce vstal a začal sklízet ze stolu.

Krátura jejich dialog poslouchal pod stolem a začal si pro sebe nabručeně mrmlat, ale Lupin ho však i tak slyšel: „Ó, to bylo hrozné, ano. Ten hnusný šmejd vyhodil mou milovanou paní. Odporný, zlý, nečistý…“

„Kráturo, zmlkni!“ vyštěkl na něj nevrle Lupin.

„Já nic neříkal, pane,“ uklonil se skřítek a zalezl do svého temného kouta.

Hned na začátku prázdnin mu jasně dali najevo, že novými pány tohoto domu jsou Lupin a Harry, kterým Sirius odkázal svůj dům. Ty teď musel poslouchat a měl zakázáno kamkoliv odejít bez výslovného dovolení.

„Nechceš si promluvit, Harry?“

Harry, otočený k Remusovi zády, byl chvíli zticha.

„Ne,“ odpověděl nakonec tiše a vyšel rychle z kuchyně.

***

 

1,177 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí