Skip to content

Kapitola jedenáctá – Večerní omluva a pondělní ráno

[Celkem: 8    Průměr: 4/5]

Přibližně o hodinu později vešla Angela do společenské místnosti Zmijozelu se zasněným úsměvem na rtech a nepřítomně prošla kolem prázdných kožených křesel.

„Angelo,“ ozvalo se za ní nečekaně.

Trochu polekaně se otočila. Z tmavého kouta u krbu se vynořil Malfoy, s už sice normálním nosem, ale zato s parádním monoklem. Se zkroušeným výrazem pomalu přistupoval blíž a výraz Angely o poznání zchladl.

„Co chceš?“ zeptala se obezřetně.

„Já…“ Draco měl ruce v kapsách a rozpačitě upíral pohled někam za její rameno. Ale když se zastavil těsně před ní, konečně se jí podíval do očí.

„Chci se ti omluvit,“ řekl tiše, ale pevně.

Angela ho pozorovala a mlčela.

„Omlouvám se, že jsem tě uhodil,“ pokračoval sklesle. „Málem jsem vzteky neviděl… Vůbec jsem nevěděl, co dělám. Už se to nikdy nebude…“

V tu chvíli ho však Angela přerušila: „Tvou omluvu přijímám. Provokovala jsem tě, takže zčásti je to i moje chyba.“

Dracovi se zjevně ulevilo.

„Ale pamatuj si,“ dodala Angela vážně. „Já nezapomínám.“

Poté se otočila a rychle od něj odcházela.

„To po tobě ani nechci. Chápu to,“ ozval se Malfoy potichu, ale Angela ho přesto slyšela a před vchodem do chodby vedoucí k dívčím ložnicím se zastavila.

Chvíli nerozhodně postávala a Draco napjatě sledoval její záda. Nakonec se Angela znovu obrátila k němu, svírajíc v ruce něco, co vytáhla z kapsy džínů a obloukem mu to hodila: „Chytej!“

Draco do dlaní zachytil malý kelímek a udiveně k Angele vzhlédl.

„Trochu si tím namaž to oko,“ řekla na vysvětlenou a definitivně vyšla ze společenky.

Draco se sám pro sebe pousmál a zamířil ke krbu, nad kterým viselo zrcadlo.

*

Harry a Angela strávili tu noc klidně a beze snů. Zato Draco ji probděl se zamyšleným pohledem upřeným do krbu, zatímco za pevně zavřenými okny hradu dál zuřila nezmenšenou měrou bouřka, doprovázená pořádným lijákem.

***

 

Když se nazítří ráno báječně prospaný Harry vydával na snídani, měl ještě skvělou náladu. To však netušil, že když asi půlhodiny nato zamíří na dvouhodinovku přeměňování, bude se  tvářit přesně opačně.

Ve chvíli, kdy spokojeně nakráčel do Velké síně, všichni na moment ztichli a zvědavě na něj zírali. Poté, co prošel ke svému místu a snažil se jich nevšímat, se rozhučeli snad ještě víc než předtím. Zaraženě usedl naproti Ronovi, který ho snad pozoroval nejzvědavějším pohledem ze všech.

„Co zas najednou vzbouzím tolik pozornosti?“ zahučel Harry tázavě.

„Ty se ještě divíš po tom včerejšku?“ odfrkl si Ron. „A tvoje oko taky nepůsobí zrovna nenápadně.“

„Ještě ty s tím začínej,“ ohradil se Harry. „Stačilo mi, že jsem musel zdrhnout před Hermionou, která si určitě zas chystala nějaké kázání a…“

Harry se zarazil, jelikož si všiml Ronova potměšilého pohledu za něj.

„Žádné kázání jsem si nechystala,“ poznamenala Hermiona chladně, zatímco si sedala.

„Jé, nazdar Hermiono!“ zakřenil se Harry.

„Nesnaž se, Harry. Slyšela jsem tě. Jen jsem se tě chtěla zeptat, proč ses včera porval s Malfoyem.“

„Mám to ale dneska hlad,“ natáhl se Harry pro pár topinek, jako by jasný tázavý tón neslyšel.

„Ty to neřekneš ani nám?!“ naježil se Ron.

„Není co,“ odtušil Harry a mazal si topinky marmeládou. „Vždyť se k tomu stejně už dlouho schylovalo,“ dodal a zakousl se do dvou topinek najednou s pohledem upřeným ke zmijozelskému stolu.

„Víš, co jsem si od rána všechno vyslechl?“ nenechal se odradit Ron. „Co všechno o vás koluje?“

„Ne,“ odvětil Harry s nezájmem, ale Ron pokračoval.

„Že prý jste se porvali kvůli otci Malfoye, nebo kvůli holce nebo prostě proto, že vám ruplo v bedně, i když si teda nejsem úplně jistý, co to znamená… Další teorie tvrdí, že tě Malfoy urážkami vyprovokoval už příliš, takže už jsi se neudržel, atakdále…“

„Já jsem zase slyšela,“ ozvala se Hermiona. „Že jste se mlátili minimálně čtvrt hodiny, že ty jsi měl vykloubené rameno a že prý má Malfoy vybité dva zuby. Jo, a Seamus hordě druháků zaníceně tvrdil, že na místě, kde jste se rvali, se oddrolil kus zdi.“

„No a?“ ušklíbl se Harry. „To se dalo čekat.“

„Myslím, že z něj víc nevytáhneme,“ vzdala to Hermiona, ale na Ronovi bylo vidět, že se zvědavých otázek jen tak nevzdá.

O chvíli později už před Hermionou přistála sova s Denním věštcem a před Harrym nevrle vypadající školní výr. Ještě s plnou pusou mu odvázal z nohy vzkaz a výr povzneseně odlétl, že se Ron jen tak tak stihl vyhnout jeho křídlům. Poté, co Harry vzkaz otevřel, celé okolí poprskal drobky, až na něj Hermiona znechuceně pohlédla.

„Ten hajzl!“ vyhrkl vztekle.

„Co je?“ otázal se Ron.

„Hnusný, slizký parchant!“ pokračoval stejně neutěšeně Harry, aniž by odpověděl.

„To tak hezky mluvíš o Snapeovi?“ došlo Hermioně.

„Jen si to přečtěte!“ vyštěkl Harry a strčil vzkaz pod nos nejprve kamarádce. Ta ho přeletěla očima a podala ho s povzdychnutím přes stůl Ronovi.

 

Dnes večer v osm hodin Vám začíná u mne v kabinetu pětidenní trest z minulého týdne. Trest za včerejší incident si budete odbývat společně s panem Malfoyem od soboty až do příštího pátku. Dostavte se včas.

                                                                                           prof. Severus Snape

 

„Já se z toho snad zcvoknu! Dva týdny!“ zasténal Harry zoufale.

„Fakt tě lituju,“ soucítil s ním Ron a podal mu vzkaz zpátky. „Příští týden budete mít s Malfoyem spoustu skvělých příležitostí pokusit se vzájemně přizabít,“ dodal potměšile.

„Náramně vtipné, Ronalde,“ ušklíbla se Hermiona, už schovaná za Věštcem.

„Jen to beru trochu optimisticky,“ bránil se Ron.

*

Angela zrovna dojídala míchaná vajíčka, když Velká síň toho rána už podruhé nápadně ztichla. Vzhlédla ke dveřím, ve kterých se samozřejmě zjevil druhý aktér včerejší potyčky. Malfoy se bez nejmenší změny výrazu dovlekl naproti Angele a ztěžka se posadil.

Studenti se mezi sebou znovu začali vzrušeně bavit a Malfoyovy fanynky nevraživě pokukovaly po Angele. Na to už si pomalu zvykala a bylo jí jedno, co si myslí. Byly to naivní husičky, které neměly páru, co je zmijozelský princ doopravdy zač.

Pomalu dojedla a konečně si Draca pořádně prohlédla. Nevšímal si vlasů, které mu padaly do strhaného obličeje a díky tomu, že jedno oko měl bez monoklu viděla temné kruhy pod očima.

„Vypadáš strašně,“ poznamenala tiše. „Cos dělal v noci, prosím tě?“

Draco se jen ušklíbl a dál se nimral ve své porci vajec.

„Snape ti vzkazuje, že tvůj trest začíná až v sobotu. Společně s Potterem.“

Draco ani nehnul brvou.

Angela pochopila, že dneska panu Dracovi do hovoru nebude a rozložila si před sebou noviny Poté, co zběžně proletěla všechny titulky, si uvědomila, že je už nějak moc dlouho podezřelý klid.

Co si pamatovala, Smrtijedi se objevili naposledy v srpnu, kdy zabili doma postarší kouzelnický pár a od té doby jako by se po Voldemortovi a jeho přívržencích slehla zem…

„Ahoj, Angelo,“ oslovil ji nečekaně dívčí hlas.

Angele klesly ruce s Věštcem do klína a překvapeně se otočila.

„Dario?“

„Jo, no já… Mohla bych s tebou mluvit?“ usmála se rozpačitě černovláska s modrýma očima v nebelvírském hábitu.

„No… jasně. Jen mě udivuje, že na mě mluvíš,“ odvětila Angela zaraženě.

Draco zvedl nenápadně zrak od talíře.

„Prosím tě, nekaž to,“ poklesla Darie ramena. „Pojď se mnou ven. Za deset minut zvoní a já ti musím něco říct.“

„Dobře,“ Angela srolovala Věštce do ruličky a dopila svůj čaj. Všimla si přitom, že Dariu upřeně pozoruje Draco, ale dělala, že si toho nevšimla.

*

Dopolední vyučování se dalo v pohodě zvládnout. Harry zjistil, že je na něj McGonagallová pořádně naštvaná, jelikož si ho vůbec nevšímala, ale Kratiknot se choval stejně jako obvykle. V hodině dějin se mu poprvé po dlouhé době nechtělo spát díky tomu, že spolu s naproti sedící Angelou po sobě neustále nenápadně pokukovali.

Bohužel s přicházejícím večerem, mu začala klesat nálada na bod mrazu. Seděl s Ronem a Hermionou u krbu a zatímco za okny neustále pršelo, a vypracovávali nějaké úlohy. Harry na té své pořád něco opravoval a vůbec se mu nechtělo vstát, i když už se povážlivě blížila osmá.

Nakonec Hermiona koukla trochu ustaraně na hodinky. Bylo za pět minut osm.

„Ehm, Harry,“ oslovila ho opatrně. „Raději bys už měl jít. Ať si to ještě nezhoršíš.“

Harry si zhluboka povzdychl: „No jo, vždyť už jdu.“

Shrnul svoje věci na hromadu a vstal: „Rone, vezmi mi to pak prosím tě do ložnice. Merlin ví, jak dlouho tam budu trčet…“

„Jasně, a drž se!“ zvedl na něj oba palce kamarád.

Harry kývl a znechuceně se odebral skrz obraz ven.

721 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Harry Potter a Poslední z rodu

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář