Kapitola devátá – Prozrazení

Proč jsem sem jenom lezl? nadával Draco v duchu nevrle, zatímco odrážením kleteb kryl svému otci záda. Měl jsem se vymluvit na migrénu, nebo že na mě něco leze, na cokoliv! Ale to ne, já se nevzmohl na slovo odporu!

Na poslední chvíli se vyhnul dvěma rudým paprskům a oba kouzelníky odhodil ke zdi.

Ještě k tomu je zpod té masky blbě vidět! Skřet aby to vzal!

Jeho otec usoudil, že je na čase využít synovy znalosti v praxi a Pán zla s tím samozřejmě souhlasil. I s laskavým zapůjčením smrtijedské masky.

Smrtijedi se dobývali stále níž a níž do podzemních pater Ministerstva, jejich postup se však před chvílí zpomalil. Chodbami ze rozléhaly zvuky zuřivého boje. Fénixův řád nějak prorazil zábrany, kterými si zajistili krby po svém příchodu a jejich členů se tu objevil skoro stejný počet jako Smrtijedů. Zatím se nacházeli někde nad nimi. Přívrženci Pána zla si mezi sebou předávali vzkazy, jak to vypadá nahoře nebo dole, takže byli podrobně informovaní.

Lorda Voldemorta nebylo nikde vidět, ale Draco tušil, že tu někde je a všechno bedlivě sleduje. Malfoyovi, matka Angely, Crabbe, Goyle, Parkinsonovi a ještě několik dalších se teď potýkalo s bystrozory, kteří se nacházeli na Ministerstvu přes noc.

Draco měl za úkol starat se pouze o to, aby jeho otce nebo matku někdo nenapadl zezadu. Díky tomu, že se tu zatím nacházelo víc Smrtijedů než bystrozorů to nebyl žádný velký problém.

Postupoval spolu se svými rodiči dál Ústředím bystrozorů, když se u výtahu ozval nějaký podezřelý hluk. Zpočátku jim dělalo problémy díky jednomu jedinému zabezpečenému výtahu, do kterého se jich vlezlo málo, dostat se dál do podzemí, pak ale zjistili, že stačí, aby tři Smrtijedi použili jednoduché zaklínadlo a vždy si udělali v podlaze díru a seskočili jí do nižšího patra.

Od výtahu se ozvala rána a zazářilo tam světlo. Dírou ve stropě seskočilo dolů několik dalších Smrtijedů. Mary Rosierová se po chvíli přitočila k Luciusovi.

„Vypadá to, že naši neudrželi čtvrté patro. Ten proklatý Řád už je ve třetím. Dělají něco s výtahem.“

Na doklad jejích slov se od výtahu znovu ozvala rána.

„Hlídejte hlavně náš otvor!“ odvětil Lucius, zatímco zuřivě metal kletby po mladém bystrozorovi. „Jakmile tam někdo strčí hlavu, přimějte ho toho litovat!“

Mary kývla a vrátila se k Parkinsonovým.

Přibylo tu Smrtijedů, jak se stahovali do druhého patra a některým se podařilo proniknout ještě níž do prvního. Ze zaměstnanců Ministerstva už nezůstal skoro nikdo. Patra nad nimi byla vyklizená. Jediný problém tedy představoval Řád. A to dost velký, jak se za chvíli ukázalo.

U otvoru ve stropě a výtahu se strhávala zuřivá bitka. Přes všechnu snahu Smrtijedů se několika členům Řádu podařilo proniknout dolů mezi ně. Ve třetím se také stále bojovalo.

Na několik nekonečných minut se zdálo, že je boj vyrovnaný. Pak se na chvíli převážil ve prospěch Smrtijedů, když se jim podařilo zlikvidovat proniknuvší kouzelníky. Pak se ale uvolnil výtah pod další ránou, sjel nečekaně rychle do druhého patra a vyhrnulo se z něj tolik členů Řádu, kolik se do něj jen vešlo.

Výtah zase odfičel nahoru a Fénixův řád začal tlačit Smrtijedy k dalšímu otvoru tentokrát v podlaze, který vedl do prvního patra. Dál už byly schody do suterénních místností, kde se nacházel i Odbor záhad.

Několik Smrtijedů se jím stáhlo níž. Mezi prvními i Severus Snape, jak si Draco s úšklebkem všiml. Ten slizák měl jediné štěstí, že pod maskou ho jsou schopni rozeznat jen Smrtijedi. Věděl, že naoko spolupracuje s Brumbálem, ale kdyby ho tu poznali asi by mu Fénixův řád neděkoval.

Přívrženci Pána zla se dál úporně bránili. Na Draca se zaměřili dvojčata Weasleyovic.

To jste si vybrali špatně, pomyslel si Draco a snadno jejich kletby odrážel.

Mary Rosierovou se pokoušeli dva zbylí ministerští bystrozorové při vědomí odříznout od ostatních a vydatně jim v tom pomáhal pošuk Moody.

Výtah sjel do prvního patra, kde se stáhnutí Smrtijedi pustili do boje s dalšími členy Řádu.

Zatím bitva vypadala všelijak. Váhy se pořád převažovaly z jedné strany na druhou. Možná by to dopadlo ve prospěch Smrtijedů, kdyby se ve druhém patře náhle neobjevily posily bystrozorů, které vyhnali doma z postelí s ministrem kouzel Rufusem Brouskem a Albusem Brumbálem v čele. A po chvíli to pro služebníky Pána zla začalo vypadat opravdu bledě.

Draco se konečně zbavil jednoho Weasleyho, který se bezvládně sesul u zdi k zemi, ale jeho bratr bojoval tím urputněji. A kupodivu se k němu přidala i jejich buclatá matka. Začínal mít s nimi menší problémy také díky tomu, že na něj sem tam sesílala kouzla i Nymfadora Tonksová, ale odněkud se vynořila s šíleným chechtotem Bellatrix Lestrange a zbavila ho jak Weasleyové tak Tonksové.

To Angelina matka na tom byla hůř. Bystrozorům se ji podařilo obklíčit, ale nevzdávala to. Pak na ni náhle zaútočil z boku i jeho bývalý profesor Lupin. Mary kletbu neviděla a švihlo to s ní na jednu kóji, kde obvykle pracovali bystrozorové. Hůlku sice stále pevně držela v ruce, ale svezla se jí z obličeje smrtijedská maska.

Moody i druzí dva bystrozorové na ni zůstali naprosto šokovaně zírat. Jen Remuse Lupina to neudivilo, což zase překvapilo Draca, který si toho všiml. Druhého Weasleyho zabavila jeho matka, takže měl čas celou scénu sledovat.

„Mary Rosierová!“ vykřikl Rufus Brousek, který se objevil těsně za Moodym a úplně jasně si vzpomněl na smutné články o její tragické smrti.

Mary využila jejich překvapení, že se jim před očima objevila dávno mrtvá žena, vyskočila ze země, odmrštila Moodyho z cesty, až si při pádu na podlahu vymkl kotník na zdravé noze, prodrala se mezi ostatními a bleskurychle se přidala k Bellatrix.

Smrtijedi z prvního patra se začali otvorem vracet zpět do druhého. Řád je k tomu dotlačil.

Draco pochopil, že to začíná být v háji. Byli obklíčeni.

***

 

V jedné vteřině proběhly Angele hlavou tři věci.

Jak mě tu sakra našli? Kolem pozemků tohohle domu určitě není ochranný štít! A nejsem tu sama…

Angela vyletěla ze židle do stoje a dřív než se někdo stačil zeptat, co se děje, vyhrkla: „Všichni zpátky do domu! Okamžitě!“ a už tahala Hermionu ze židle.

Harry se na nic neptal. Stačilo mu podívat se na její vyděšený obličej. Vyskočil na nohy a vytáhl do stoje Ginny. Ron se rovněž postavil, chytil za ruku Hermionu a rozběhli se k domu. Za nimi uháněla Ginny, kterou popoháněl Harry a jako poslední za nimi poklusávala Angela, která se neustále ohlížela.

„Přidejte!!“ zavřískla a oni uháněli, jako by jim u zadku hořela koudel.

Upíři byli rychlí, rychlejší než oni a už byli jen pár metrů od nich. Nejděsivější bylo, že přitom nevydali ani hlásku. Jen na ně zírali těma svýma očima…

Hermiona s Ronem už zapadli dovnitř, také Ginny a Harry se ve dveřích otočil na Angelu, která se náhle zastavila a zírala na blížící se nebezpečí. Teď už také spatřil děsivé stíny s rudýma očima.

„Angelo!!“

Udělal dva kroky, natáhl se, škubl s ní za loket a doslova ji odtáhl do domu. Vklopýtali do něj pozadu, neudrželi rovnováhu a při pádu sebou strhli i Rona s Hermionou a Ginny. Všichni se sesypali u prahu a zděšeně zírali na vysoké postavy, které se vrhly k otevřeným dveřím.

Ginny vykřikla přesně ve chvíli, kdy se první upír s rozzuřeným vrčením zarazil těsně před prahem.

„Nebojte se,“ zašeptala Angela a stále zírala na vzteklé postavy. „Nemohou dovnitř, dokud je někdo nepozve.“

Upíři zůstali nehybně stát a zírali na ně.

Hermiona zrychleně dýchala a pevně svírala Ronovu ruku. Leželi všichni jeden na druhém, ale výhled ven měli dobrý. Na osvětlené zahradě tiše postávalo přibližně šest vysokých postav. Na světle jim oči už nezářily, ale stále je pozorovali.

Temné postavy se shromáždily na zahradě v místech, kde ještě před půl hodinkou probíhala oslava jeho narozenin a pouze jeden zůstal nehybně stát před otevřenými dveřmi. Jeho kruté rysy se náhle vyhladily, špičáky zmizely a oni spatřili bledou tvář pohledného mladíka s temnýma očima.

Angela pomalu vstala a nenápadným hmatem se ujistila, že má hůlku stále v kapse džínů. Ostatní ji udiveně pozorovali, když klidně přistoupila až těsně k prahu, sotva dvacet centimetrů od upírova bledého obličeje se zastavila a vzhlédla do jeho očí. Harry viděl, že její ruka pevně sevřela vyčuhující konec hůlky.

„Co po mě chcete?“ otázala se chladně a urputně potlačovala třas v kolenou.

Upírovy temné oči se jí zabodávaly snad až do duše a chvíli to vypadalo, že neodpoví, ale pak hlubokým hlasem nesmírně tiše odvětil: „To přece víš, dcero Elessandry. Tvoji smrt.“

„Tak za prvé, nejsem žádná dcera Elessandry, ale její praprapravnučka…“

„V tom nevidíme pražádný rozdíl,“ přerušil ji upír ledově.

Angela zaťala zuby. To mohla čekat.

„A za druhé, neudělala jsem vám nic z toho, co ona, tak proč chcete zabít mě?“

„Velmi pokrytecká otázka,“ pronesl upír neochvějně. „Minulou zimu jsi zabila několik našich…“

Tentokráte jej přerušila Angela: „Oni zaútočili jako první,“ odsekla a už nebyla schopna zakrýt nervozitu v hlase.

Upír mlčel. Harry napjatě zíral na Angelina záda. Pochopil, o co se jedná. Hermiona, Ron a Ginny to všechno stále sledovali nechápavě.

„Tento rozhovor nemá žádný smysl. Stejně nakonec zemřeš,“ ucedil upír konečně a odvrátil se od ní.

„To se ještě uvidí!“ vyštěkla Angela, prudce vytrhla z kapsy hůlku, vztáhla ji ven ze dveří a vykřikla: „Lumos Re!“

Z hůlky jí vyšlehlo jasné prudké světlo a zalilo odcházejícího upíra i ty ostatní na zahradě. Jediný, kdo útok nejspíše čekal, byl pohledný upír, se kterým mluvila. Bleskurychle se totiž vypařil. Trio a Ginny za Angelou museli přivřít oči. Neviděli, co se venku děje, avšak slyšeli bolestný řev upírů, které světlo spalovalo na prach.

Angela zrychleně dýchala a tvrdohlavě světlo udržovala. Čtyři upíry zlikvidovala, zbytek s popáleninami utekl. Konečně nechala světlo zhasnout a s unaveným výrazem se otočila k Harrymu a ostatním. Nevšimla si, že jeden z nich se odněkud vynořil a prchá k lesu teprve teď.

„No páni!“ vydechl Ron.

„Angelo,“ začala Hermiona namáhavě. „To bylo přece kouzlo slunečního světla!“

Dostalo se jí chabého přikývnutí.

„Ale to se učí až na konci sedmého ročníku!“

Angela jen pokrčila rameny. Harry už pomáhal Ginny vstát, Ron naopak zvedal ze země Hermionu.

„Tohle byli… To byli…“ ukazovala Ginny roztřeseně do prázdné zahrady.

„Upíři,“ řekla Hermiona tiše. „A vypadá to, že mají s Angelou nějaké nedořešené spory,“ zahleděla se na hnědovlásku, která se svěšenými rameny přemýšlela, co teď.

Přeletěla je všechny pohledem, až se zastavila na Harrym. Povzdychla si.

„Pokusím se vám to později vysvětlit, ale teď… Hermiono, znáš protivampirský štít?“

„Jo, jasně. Používá se kolem domů a musíš k tomu znát zaklínačské znaky i starodávné runy a taky…“

Angela ji jemně přerušila: „Pomůžeš mi jej vytvořit kolem celého pozemku? Mohla bych to zkusit i sama, ale to by trvalo dlouho a mohla bych něco splést…“

„No, samozřejmě. Teď hned?“

„Ano, mohli by se vrátit a já nechci tím, že se tu párkrát objevím, ohrožovat každého, kdo vyjde na zahradu. Harry, Rone, Ginny, chtěla bych vás požádat, abyste nás přitom hlídali. Nejspíš se dnes v noci už nevrátí, ale kdyby náhodou…“

„To je jasné, že vám pomůžeme, Angelo,“ odvětil Harry za všechny, ale ještě se tázavě zadíval na Ginny, která se tvářila všelijak. Po chvíli však rozmrzele přikývla.

„Dobře. Hermiono, já zaklínačské, ty kolem toho runy. Od západu na východ. Budete s Ronem postupovat za mnou a Harrym. Ginny by vždycky měla být mezi námi a osvětlovat volný prostor.“

Všichni přikývli, že rozumí.

„Fajn. Tak jdeme na to. Dávejte na sebe pozor. Nechci, aby se vám kvůli mě něco stalo.“

Bledá Angela se od nich odvrátila, zamířila obezřetně ven a v závěsu za ní Harry.

***

 

Asi tři tucty Smrtijedů byli rovnoměrným tlakem donuceni shluknout se do jednoho houfu. Stále se však zuřivě bránili a Fénixův řád i bystrozorové utrpěli značná zranění a ztráty.

Náhle se přímo ve volném prostoru mezi Smrtijedy a členy Řádu se zlověstným chechtáním objevil sám lord Voldemort a kolem něj se sesypali na zem ti Smrtijedi, které zranili nebo zajali ve vyšších patrech.

Skoro všichni bystrozorové či členové Řádu přestali bojovat a zděšeně pozorovali vysokou hubenou postavu. Smrtijedi postřehli pokyn svého Pána a rovněž už nevysílali kletby. Jejich hůlky však zůstaly v pohotovosti.

„Dobrý večer,“ pronesl Albus Brumbál klidně.

„Dobrý? Opravdu dobrý, Brumbále?“ reagoval Voldemort jedovatě.

Pán zla šlehl pohledem po shromážděné záchranné jednotce, která už vypadala značně schváceně a znovu se zachechtal. Většině přítomných přejel mráz po zádech.

„No, myslím, že už jsme se všichni pobavili dostatečně,“ usoudil chladně. „Sice s nezvanými hosty, ale přece.“

Na jeho postavu v černém plášti vyletěly tři čtyři kletby, které ladně odrazil a ony zasáhly své původce. Poté na něj a na Smrtijedy zaútočili snad všichni, ale kolem dokola nich se vzápětí vytvořil zelenkavý štít, který všechny kletby pohlcoval. Brumbál nedokázal potlačit překvapení ve tváři, stejně jako ministr kouzel.

Pán zla luskl prsty a několik Smrtijedů se chopilo svých kolegů na zemi. Poté Voldemort s naprostým klidem namířil hůlku ke stropu, jeho kouzlo proniklo skrz štít, narazilo až na strop a zalilo jej jasně modrým světlem, které po chvíli zhaslo. Pokynul svým přívržencům a ti se skoro všichni najednou přemístili pryč.

Rufus Brousek zapomněl zavřít ústa údivem. Ochranná zeď se zmenšila natolik, že obklopovala pouze lorda Voldemorta.

„Ještě se určitě uvidíme, moji milí nezvaní hosté. Zatím na shledanou!“ věnoval jim odporný úsměv a zmizel.

Všichni nehybně zírali na místo, kde ještě před chvíli stál. Na druhém patře se rozhostilo dusné ticho, přerušované jen sténáním některých raněných. Avšak ještě předtím než stihl kdokoliv něco říci, se temný lord objevil znovu.

„Málem bych zapomněl. Chtěl jsem vám tu nechat památku na upomínku mojí návštěvy. Přece jen, když to udělám já osobně…“

Voldemort pozvedl hůlku a ke zděšení všech z ní vytrysklo zelené světlo, které zamířilo do řad Fénixova řádu.

***

 

Angela, která vypadala nesmírně unaveně, seděla naproti triu a Ginny, kteří na ni zírali, jako by mezi ně spadla z jiného světa. Kromě Harryho samozřejmě. Ten už se s upíry setkal.

Ochrana kolem domu byla hotová a před chvílí jim Angela stručně vypověděla, jak kdysi v Zapovězeném lese pomohla stádu jednorožců proti upírům a oni se jí od té doby chtějí pomstít. Oplácala to spoustou blbostí, jen aby nemusela mluvit o svých snech.

Hermiona sice moc nevypadala na to, že jí tak úplně věří, ale to bylo Angele jedno. Stačilo, že o tom ví Harry a Daria. Draco sice věděl o jejích snech, ale o výletu do Zapovězeného lesa mu nic neřekla.

„Musí mít něco tvého,“ ozvala se Hermiona zamyšleně.

„Cože?“ podivila se Angela, nechápajíc, o čem to mluví.

„Ti upíři. Určitě mají něco, co ti patří, jinak by tě tak snadno nemohli nikdy najít.“

„Ano, asi ano,“ pokývala Angela hlavou. „Ale kde to něco mohli vzít?“

„Neztratilo se ti v poslední době něco?“

Angela zavrtěla hlavou: „O ničem nevím.“

„Hmm,“ zahučela Hermiona.

Ginny Angelu doslova probodávala pohledem. Harry to registroval, ale rozhodl se to nekomentovat.

„Ale jak to, že na ně neplatí Fideliovo zaklínadlo? Správně by tenhle dům vůbec neměli vidět!“

Harrymu odpověděla jako obvykle Hermiona.

„Na upíry platí velice málo našich zaklínadel. Zrovna Fideliovo jim moc nepřekáží. V jedné obsáhlé knize Vampirologie jsem toho o tom dost četla,“ Hermiona nasadila hlas, jako by mluvila do diktafonu: „Kouzla na tyto tvory působí málokdy. Většina našich kleteb je pouze na moment zarazí, ale nejsou schopna jim ublížit. Mezi několik zaklínadel a kouzel, která účinkují jako obrana proti upírům jsou – Protivampirský štít kolem domů, kouzlo slunečního světla Lumos Re, čistě zaklínačská ochrana Lue Menor a zakázaná kletba Avada Kedavra. Z mudlovských prostředků jim pak ubližuje cokoliv ze stříbra a zabíjí je slunce. Rovněž nemohou vstoupit do domu, dokud je jeho obyvatel nepozve dovnitř.“

Hermiona zmlkla. Všichni na ni hleděli jako na naprostého blázna.

„Co je?“ ohradila se naježeně.

„Jak můžeš mít tak dobrou paměť, Hermiono?“ vysvětlil Harry jejich udivené pohledy.

Hermiona se mírně začervenala a Ron si ji hrdě přitáhl blíž k sobě. Náhle se ozvala Ginny.

„Takže kdybys tu nebyla, nikdy by na nás nezaútočili, že ano?“ její hlas byl ostrý jako nůž.

Angela se na ni zahleděla: „Ano, máš pravdu, Ginny. Moc mě mrzí, že jsem vás do toho nechtěně namočila.“

„Tak tebe to mrzí, jo?“ vyštěkla rusovláska. „To nám teď fakt pomůže!“

„Ginny, nech toho!“ zastal se Angely Harry. „Pokaždé když někdo z nás měl problémy, tak jsme mu přece pomohli!“

„Ale ona mezi nás nepatří, Harry!“ oponovala Ginny náhle vzteky bez sebe. „Jak se jí můžeš zastávat? Jak jí vůbec můžeš věřit!“

Prudce se postavila a vylétla ze salonu jako tornádo. Angela si unaveně složila hlavu do dlaní.

„Ale, Ginny!“ volal za ní Ron.

„Jen ji nech,“ zarazila ho Angela. „Já ji možná i chápu,“ pohlédla na Harryho. Ten jen nechápavě zvedl obočí.

Hermiona se zvedla a táhla za sebou Rona: „My se podíváme ven, jestli se už náhodou nevrací Řád. Tak pojď, Rone!“

„No jo, vždyť jdu, ne?“ odvětil mladý Weasley a za chvíli už za nimi zaklaply dveře.

Angela s Harrym osaměli. Chvíli se na sebe dívali, ale pak se rychle zadívali jinam. Angela si promnula štípající oči, pod kterými měla temné kruhy. Potlačila nutkání zívnout.

Tohle byl fakt dlouhý den, pomyslela si.

„Měla by ses chvíli prospat,“ řekl Harry tiše, který moc dobře viděl, jak je unavená.

„Jo, asi už půjdu domů,“

„Klidně si lehni tady na pohovku,“ namítl Harry. „Jestli chceš teda počkat, až se vrátí Fénixův řád,“ dodal rychle, když postřehl její pohled.

„No, já nevím…“

„Tohle je i tvůj dům, Angelo.“

„Tak dobře.“

Angela se namáhavě přesunula na pohovku pod oknem a položila si hlavu na nízké opěradlo.

„Nevím, jestli tu usnu, ale vzbuď mě, až se vrátí.“

„Jasně,“ přikývl Harry.

Angela už měla pevně zavřené oči, ale cítila, že ji Harry pozoruje.

„Angelo? Řekneš mi už, proč máš na ruce ten Malfoyovic prsten?“ zeptal se tiše po chvíli.

Angela neodpověděla a klidně oddechovala. Harry si povzdychl a pomyslel si, že už nejspíš usnula. Vstal a přistoupil k ní. Dlouho pozoroval její klidný obličej. Na její levé ruce si pak všiml prstýnku se srdíčkem a smutně se pousmál.

Přitáhl si blíž jedno z křesel, uvelebil se v něm tak, aby na Angelu dobře viděl a nechal se unášet příjemným pocitem její blízkosti.

***

 

„Jsem s vámi spokojen,“ pronesl Voldemort a postavy shromážděné kolem něj si skoro slyšitelně oddechly.

„Jediné, co mě mírně zamrzelo, je vaše odhalení, Mary,“ otočil se na ženu se svěšenými rameny. Pod jeho pohledem se nahrbila. „Ale co se stalo, stalo se.“

Mary Rosierová pochopila, že ji nemíní trestat a nesmírně se jí ulevilo.

„Můžete jít,“ propustil je milostivě Voldemort a Smrtijedi se s úklonami začali rozcházet.

V jedné z mnoha chodeb, které vedly ven z temného hradu dohonil Mary Snape a chytil ji za loket.

„Co je?“ vyštěkla nevrle.

Přitáhl ji ke zdi, aby nepřekáželi v odchodu ostatním.

„Pročpak si nepřivedla na pomoc svou dcerušku, Mary?“

Angelina matka se mu vyškubla: „Na to je ještě brzy. Není ani plnoletá,“ odvětila nevrle.

„Ach ano, jistě, já zapomněl,“ ucedil Snape s chladným úsměvem.

Procházející Draco po nich hodil zvědavým pohledem, ale oni si toho nevšimli.

„Nech mě na pokoji, Severusi,“ zasyčela Mary s obličejem těsně u jeho.

„Víš, že tě nikdy nenechám na pokoji, Mary,“ odvětil nesmírně tiše. „Měla by ses ke mně chovat trochu vlídněji.“

Mary chvíli upírala vzteklý pohled do jeho temných očí a bezmocně zatínala pěsti.

„Dobrou noc,“ ucedila a odkráčela dřív, než si mohla vyslechnout jeho odpověď.

***

 

„Tak to už přestává být všechno! Mary Rosierová žije a je ještě k tomu Smrtijedka! A vy, Brumbále! Neříkal jste náhodou, že pozítří, vlastně zítra, má přibýt do Fénixova řádu nějaká Rosierová?!“

Ozvalo se tiché přitakání.

„No, to nemůžete myslet vážně! To vám nestačilo, co jste viděl?“ hulákal dál neznámý hlas.

„Vy chcete dceři přívrženkyně Vy-víte-koho vyzradit hlavní štáb Řádu? Vy jste se asi zbláznil, Brumbále!“ ozval se jiný rozhořčený hlas.

„Nechte toho oba dva! Profesor Brumbál ví, co…“ pokoušel se je zarazit Remus Lupin.

„Vy se do toho nepleťte! Vy jste na jeho straně pokaždé!“ vyštěkl první mužský hlas.

„Já slečně Rosierové naprosto důvěřuji,“ ozval se Brumbál chladně.

„Jo, to samé pořád dokola omíláte o tom slizkém Snapeovi. A můžete mi vysvětlit, kde dneska byl? Proč nám nepomáhal proti Smrtijedům?“

Angela začala vnímat jednotlivé slova, jak se probírala z dřímoty.

„To by se přece prozradil,“ odvětil Brumbál klidně, jako by to vysvětloval malému dítěti.

„Tím chcete říct, že bojoval mezi nimi proti nám!!?“ zařval pro Angelu neznámý hlas, který patřil Pošukovi Moodymu.

Rozhořčení starého bystrozora podporoval ministr kouzel Rufus Brousek, kterému Brumbál po dlouhém rozhovoru prozradil adresu hlavního štábu. Útok na ministerstvo byl přece jen k něčemu dobrý. Oba kouzelníci se konečně dohodli na vzájemné spolupráci proti Pánovi zla.

Angela se malátně posadila. Ze vzrušeného rozhovoru slyšela každé slovo přes pootevřené dveře. Jinak byla v salonu sama.

„Na to nemáte žádný důkaz, Alastore. Uklidněte se prosím,“ domlouval mu Brumbál už poněkud unaveně.

Angela vstala a rychle vyšla z místnosti. Cestou jí ještě vůbec nedocházel smysl jejich slov. Jakmile vstoupila do světel svící v hale, upřelo se na její pobledlý obličej šestero pohledů. Brumbál seděl v křesle, které si vykouzlil, před ním se tyčili ministr kouzel a Moody, za jeho křeslem postával Lupin, který pevně objímal kolem ramen ubrečenou Tonksovou a nedaleko nich stál o zeď se opírajíc Harry. Seshora ze schodů právě scházeli Hermiona, Ron a Ginny rovněž přilákaní hlasitým hovorem.

Moody sjel Angelu svým kouzelným okem a Rufus Brousek podezřívavě stáhl obočí.

„A vy jste kdo?!“ vyštěkl Moody.

„Angela Rosierová,“ odvětila Angela automaticky, která stále nechápala, o čem je řeč.

Zato Harry přítomné pány přeletěl velmi starostlivým pohledem. A měl proč.

Moody na Angelu vytřeštil obě oči a Brousek zalapal po dechu.

„To… To… snad ani nemůže… být…“ mumlal ministr.

Moody silně překulhal těch pár kroků k Angele obdivuhodnou rychlostí na to, že měl vymknutý kotník a bolestivě ji popadl za paži. Angela překvapeně zasykla.

„Tak to jsi ty! No, to je nádhera!“ prskal Moody a táhl ji k Brumbálovi. „Tak ona už o tomhle domu dokonce ví!“

„Ano,“ přikývl Brumbál stále klidně.

Angela se konečně vzpamatovala.

„Okamžitě mě pusťte! Co si to dovolujete!?“ vyškubla se prudce bystrozorovi a začala si masírovat paži.

„Takže, slečinko! Kdypak zemřela tvoje drahá matinka, co?“ ušklíbal se Moody.

„Komu tady tykáte!?“ vyletěla Angela oprávněně. „Pokud vím, tak se všem studentům Bradavic vyká!“

„Neodvádějte laskavě řeč od tématu, slečno Rosierová,“ poznamenal Rufus Brousek nabubřele s důrazem na vykání. „Tak kdy zemřela vaše matka?“

„Když mi byl jeden rok,“ odsekla Angela a hodila pohledem po Brumbálovi. „To přece ví každý! Byly toho plné noviny.“

„Ano správně, byly toho plné noviny!“ ucedil Moody jízlivě. „Tak mi vysvětlete, jak to že vaše maminka ve smrtijedské masce před chvílí zranila několik bystrozorů na ministerstvu, co?!!“ uhodil na ni vztekle. „Když jste na naší straně, proč jste neoznámila, že žije!?“

Angela zbledla. Krve by se v ní v tu chvíli nedořezal. Ze strany k ní pomalu přistoupil Harry. Dole u schodiště Ginny a Hermiona zalapaly po dechu a Ron jen nechápavě zíral.

„No!? Tak jak nám to vysvětlíte?!“ vyjel na ni i ministr kouzel.

Brumbál, který už měl toho divadla dost, se postavil. Angela jen namáhavě polkla a nedokázala ze sebe vypravit ani slovo. Harry už stál těsně za ní.

„Přestaňte po slečně Rosierové křičet, pánové,“ vyzval je chladně Brumbál, ale z hlasu mu čišela únava. „Já o Mary Rosierové věděl. Všechno, co se jí týkalo, mi tady Angela vypověděla už skoro před rokem.“

Moody a Brousek vytřeštili oči ještě víc. Hermy, Ron a Ginny stejně jako Lupin a bledá Tonksová jen tiše přihlíželi celé scéně.

„Cože?! Vy jste o tom věděl a nic jste neřekl?“ sípal ministr.

„Slíbil jsem, že nic neprozradím. Závisel na tom život Angely. A pořád na tom závisí.“

„Ahá!“ vyhrkl Moody, ale rozhodně to neznělo jako citoslovce pochopení. „Takže ona je vlastně co? Budoucí Smrtijedka že ano? Stejně jako všechny dětičky ze smrtijedských rodin! To mi chcete tvrdit, že vám ochotně zradila vlastní matku!?“

Angela zarytě civěla do země a zarývala si nehty do dlaní. Měla podobné reakce čekat, ale tohle bylo přece jen trochu moc…

„Laskavě přestaňte Angelu osočovat, pane,“ ozval se překvapivě Harry.

Moody i Brousek na něj vyvalili svoje bulvy, jestli to šlo ještě víc.

„Pottere… I vy? Zrovna vy? Vždyť ona je…“

„Co, pane ministře?“ otázal se Harry uctivě. Ale nečekal na odpověď a pokračoval. „Angelu už nějakou dobu znám a věřím jí stejně jako profesor Brumbál. Je na naší straně.“

Moody se narovnal a odfrkl si.

„A proč nám to neřekne ona? Pořád tvrdíte, že je na naší straně, ale ona sama ještě neřekla slovo!“ oponoval ministr a velmi pomalu přestával rudnout.

„Proč bych vám měla něco říkat, když byste mě stejně neposlouchali?“ ozvala se Angela tiše.

V hale se na moment rozhostilo ticho. Poté se Moody obrátil znovu na Brumbála.

„Jednou doplatíte na to, že důvěřujete nepravým lidem, Brumbále, pamatujte si to!“ zasykl, otočil se na podpatku, tedy na dřevěné protéze a odkráčel tak hrdě, jak mu to kotník dovoloval.

Rufus Brousek všechny přítomné přeletěl pohledem a rovněž se zastavil na Brumbálovi.

„No, takže… My se uvidíme zítra, Brumbále. Musíme dořešit spoustu věcí.“

Ředitel bradavické školy přikývl.

„A vy,“ obrátil se na Angelu. „Počítejte s tím, že si vás na Ministerstvo zavoláme k výslechu.“

„Ale to snad není nutné, Brousku,“ ohradil se Brumbál.

„Je, kvůli veřejnosti je,“ odsekl ministr. „Zítra toho budou plné noviny. Dobrou noc,“ rozloučil se trochu nelogicky vzhledem k tomu, že bylo půl čtvrté ráno a za chvíli už byl pryč.

Nastalo hluboké ticho.

Brumbál se znovu unaveně posadil a přejel si rukou po čele. Lupin odvedl Tonksovou do kuchyně, jelikož začínala znovu vzlykat. Harrymu došlo, že to nejspíš někdo na ministerstvu schytal. Ginny zahlížela na Angelu ještě vražedněji než prve a po chvíli se ztratila nahoře na schodech. Ron s Hermionou stáli a nevěděli, co říct.

Angela pomalu zavřela a otevřela oči, pak se pootočila k Harrymu.

„Harry, mohl bys, prosím tě, panu profesorovi říct o těch upírech a co jsme udělali kolem domu?“

Harry klidně přikývl.

„Já… já… musím domů,“ řekla Angela tiše. „Na shledanou, pane profesore,“ pohlédla sklesle na Brumbála, který jen pokýval hlavou. „Ahoj,“ zašeptala Harrymu a vzhlédla k Hermioně a Ronovi na schodech. Uhnuli pohledem.

Svěsila ramena ještě víc a zamířila ke dveřím. Harry se za ní starostlivě díval, dokud se nezabouchly.

***

 

Angela pomalu upíjela černou instantní kávu se dvěma cukry a tupě zírala na čerstvého Denního věštce, kterého měla rozloženého před sebou.

 Ministerstvo kouzel napadeno Vy-víte-kým! Desítky raněných! Šest obětí na životech…

To byla pouze titulní strana. Jedna z obětí byla členka Fénixova řádu. Z dopisu, který jí brzy ráno poslal Harry, věděla, že právě kvůli ní Tonksová brečela. Na dalších stranách následovaly další a další titulky:

Překvapivé zmrtvýchvstání! Mary Rosierová žije! Stane se posluhovačkou Pána zla i její dcera?

Angela se zachmuřila. Na schodech už slyšela matčiny těžké kroky. Určitě také byla hodně unavená. Ona sama toho moc nenaspala, když přišla domů.

Mary Rosierová, jejíž starší sestra Marion nedávno zemřela a o níž byli všichni šestnáct let přesvědčeni, že nežije, byla včera odhalena na Ministerstvu kouzel při bitce na Ústředí bystrozorů. Ministerstvo ji zařadilo mezi ostatní hledané Smrtijedy. Je více než pravděpodobné, že svou smrt před lety nahrála, aby unikla před spravedlností a z neověřených zdrojů se dá předpokládat, že zmizela někam do Evropy. Tehdy nechala v péči sestry svou jednoletou dceru Angelu, kterou v nejbližší době čeká poslední sedmý ročník na Bradavické škole čar a kouzel. Zůstává otázkou, zda mladá Angela, v současnosti v opatrovnictví Narcissy Malfoyové, manželky rovněž hledaného Luciuse Malfoye, o návratu své matky věděla, či ne. Pokud ano, dopustila se závažného trestného činu, za který může být potrestána, přestože ještě není plnoletá. Mluvčí ministerstva nám sdělil, že si slečnu Rosierovou v nejbližší době přizvou k výslechu, aby se pokusili, alespoň trochu objasnit tento nečekaný „návrat mrtvé“.

Angele tohle stačilo, i když článek pokračoval a dál přelétávala očima další strany. Do kuchyně vešla její matka, která hodila hodně nevraživý pohled po novinách a šla si také nalít kávu.

Kouzelnické rodiny ve strachu… Jak se máme sami bránit?

 Angela se dál dočetla, že ministr kouzel Rufus Brousek smazal spory s ředitelem bradavické školy Albusem Brumbálem a spojili své síly proti vzrůstajícímu zlu. Také našla dvě parte i s fotkami.

„To sis nemohla dávat pozor?“ nadhodila Angela, když se matka posadila.

Mary po ní šlehla pohledem.

„Chtějí si mě pozvat k výslechu na Ministerstvo.“

„Lhát snad umíš, ne?“ ucedila Mary.

„A co jim mám asi namluvit?“

„Však ty na něco přijdeš, zlatíčko,“ pousmála se Mary jízlivě.

„Pán asi nebyl nadšený, že ses zbytečně prozradila,“ usmála se Angela ještě jízlivěji.

„Angelo, nebuď drzá,“ vyštěkla matka.

No jo, na nic jiného než okřikování se nevzmůžeš, co? pomyslela si, ale nahlas neřekla nic.

Její úvahy náhle přerušil šumot křídel. Do kuchyně dokořán otevřeným oknem vlétl velký výr a přistál přímo před Angelou. Ta na obálce zahlédla razítko Ministerstva kouzel a věděla, co je v dopise, ani ho nemusela otevírat.

Už tak brzy? povzdychla si v duchu.

„Máti, už přemýšlej, kam se na dnešek vypaříš. Určitě budou chtít prohledat dům,“ oslovila matku, zatímco odvazovala výrovi dopis z nožky.

„S tím jsem počítala,“ odvětila Mary. „Takže až vypadnou, dáš mi vědět. Budu u Narcissy.“

Kde jinde taky, pomyslela si Angela.

722 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí