Kapitola čtrnáctá – Za úplňku

Harry zamyšleně sledoval Rona a Hermionu při jejich hádavé partii Kouzelnických šachů a říkal jsi, co mu vlastně celou tu dobu brání, aby se svěřil alespoň jim. Vzal si další sušenku z krabice, kterou jim poslala paní Weasleyová a rozhodl se počkat, než dohrají.

Když dal Ron Hermioně konečně mat a ona to po delší slovní přestřelce uznala, Harry se pomalu rozhoupával.

„Ehm, chtěl bych vám něco říct,“ začal rozvážně. „Něco, co jsem vám měl říct už dřív, ale… prostě se mi do toho nechtělo.“

„Jsi nějaký vážný, Harry,“ ozvala se Hermiona udiveně.

„Taky mám proč,“ odvětil.

„Tak už začni,“ vybídl jej Ron zvědavě. „Cos nám to chtěl?“

Harry se nadechl a začal jim doplňovat, co ještě nevěděli z jeho rozhovoru s Brumbálem tehdy na konci pátého ročníku. Když skončil, oba na něj hodnou chvíli mlčky hleděli.

„No, teda…“ vydechl Ron.

„Proč jsi nám to tajil tak dlouho, Harry?“ zeptala se Hermiona tiše.

„Hmm, jen jsem vás nechtěl…“ začal, ale větu dokončila Hermiona.

„Děsit?“

„A přidělávat nám starosti, co?“ doplnil ji Ron.

„Jo, tak nějak,“ přitakal Harry.

„Ale, Harry. Jako bys dávno nevěděl, že nám můžeš říct všechno,“ povzdychla si Hermiona.

„Přesně tak. My budeme při tobě, ať se stane cokoliv,“ dodal Ron rázně.

„To vím,“ usmál se Harry. „A jsem tomu opravdu rád.“

„Když o tom tak teď uvažuju, ta věštba se dá vyložit všelijak,“ prohlásila Hermiona zamyšleně.

„Zní to spíš jak hádanka,“ ušklíbl se Ron.

„V tom s tebou naprosto souhlasím,“ přitakal Harry. „Co si o tom myslíš, Hermiono?“

„No…“ začala Hermiona, ale přerušil ji Ginnyin příchod.

Harry se po ostatních významně podíval, aby pochopili, že rozhovor dokončí později.

*

O půl hodiny později se Harry zakuckal, když mu sušenka, kterou se právě ládoval, uvízla v hrdle a překvapeně třeštil oči na Angelu ve dveřích salonu. Ron jej začal bušit do zad.

„Nazdar, všichni!“ pozdravila rozjařeně brunetka v letních šatech a nechala za sebou dopadnout na zem cestovní kabelu.

„Ahoj,“ odvětila zaraženě Hermiona. Ron na ni pokývl a Ginny na ni zírala, jako kdyby se objevil ve dveřích její úhlavní nepřítel.

Harry nevrle odstrčil Ronovu ruku, která jej stále nezmenšenou měrou třískala a napil se džusu.

„Co tady děláš?“ zeptal se udiveně, když polkl.

„Copak Remus vám to neřekl?“ podivila se Angela a kecla si k nim na pohovku. „Budu tady až do neděle.“

„Remus má teď jiné starosti,“ zahučel Harry. Chtěl ještě pokračovat, ale byl hrubě přerušen.

„Cože?!“ vyprskla Ginny, až sebou všichni škubli.

Angela zvedla zaraženě obočí a trio na ni udiveně pohlédlo.

„No, fanfáry jsem sice nečekala, ale co je na tom tak…“ začala Angela, Ginny ji však nenechala domluvit.

„To nemůžeš myslet vážně!“ vyštěkla.

„Ale ano,“ potvrdila své oznámení Angela pevně.

„Co blázníš, Ginny? Co je na tom tak strašného?“ zeptala se Hermiona na to, co nestihla Angela původně dopovědět.

„Copak vám to nedochází?!“ Ginny se rudá vzteky zvedla z křesla. „Zase sem přitáhne ty stvůry, stejně jako když tu byla posledně! Zapomněli jste, co nám říkala?“

V místnosti se rozhostilo ticho. Skutečně to ostatním došlo až teď. Angela se na Ginny vážně zadívala.

„Ti už nepřijdou, to tě můžu ujistit,“ řekla tiše. Pohledy se obrátily pro změnu na ni.

Ginny na chvíli došla řeč, takže se volného prostoru chopil Harry: „Myslíš to vážně?“

„Smrtelně,“ přikývla.

„Jak si tím můžeš být tak jistá?“ otázala se Hermiona.

„Prostě jsem.“

„Ona lže! Lže, aby tu mohla otravovat!“ vyprskla Ginny, která chytila nový dech.

„Laskavě se konečně uklidni, ségra!“ vložil se do toho Ron. Ta však jako by jej neslyšela a dál na Angelu škaredě zahlížela. Ta to už nevydržela a postavila se proti rusovlásce.

„Když říkám, že se nevrátí, tak se nevrátí. To už je tvůj problém, když mi nevěříš,“ usadila chladně supící Ginny. „A jen tak mimochodem, mám mnohem větší právo být v tomhle domě než ty!“

Ginny chvíli jen otvírala a zavírala ústa jako kapr a už zase chtěla něco namítat, když ji předběhla Hermiona: „Angela má pravdu. Sedni si, Ginny.“

„Fajn! Vy jste samozřejmě všichni na její straně! Ale já tu s ní v jedné místnosti nebudu!“ zaprskala Ginny jako mimořádně napružená kočka a vypálila ze salonu.

Angela si s povzdechem zase sedla: „Co jsem jí udělala?“ přeletěla tázavým pohledem po ostatních.

Harry a Ron pokrčili rameny, ale Hermiona se na ni významně zadívala.

„To by ses měla zeptat jí,“ pronesla zvláštním tónem.

„Vždyť mě nemůže ani cítit!“ argumentovala Angela. „Sotva mi bude něco vysvětlovat.“

„Nechte to teď plavat,“ odsunul Harry téma stranou. „Jak to, že tu budeš tak dlouho?“ zeptal se zvědavě.

„No…“ Angela se neklidně zavrtěla. „Tak nějak jsem se potřebovala… Ehm, řekněme, odreagovat.“

„Aha. A tvojí matce nepřipadá divné, že nebudeš tři dny doma?“ podivila se Hermiona s úšklebkem. I Harry a Ron se na ni dívali podezřívavě.

„Tak dobře,“ vzdechla si Angela. „Pro matku jsem momentálně někde v Cornwallu s…“

„S tvým snoubencem?“ dořekl za ni Harry jízlivě.

Angela přikývla: „Dohodli jsme se na tom, že se budeme krýt navzájem, když bude potřeba.“

„Hmm, a kde je teď on?“ vytasil se Ron s otázkou. Harry se tvářil jako by žvýkal citron.

Angela stiskla nespokojeně rty: „Nevím,“ ucedila.

„Kecáš,“ konstatovala Hermiona.

„I kdyby tak co?“ reagovala Angela vyzývavě. „Nic vám po tom není.“

„To je fakt,“ uznala druhá čarodějka smířlivě. „Raději toho nechme. Kde budeš spát?“

Angela se zvedla a hůlkou zase zvedla do vzduchu kabelu.

„No, v patře nad vámi je ještě spousta volných pokojů. Stačí si vybrat, ne?“ dodala s úsměvem a zamířila ke dveřím.

Hermiona se podívala po Ronovi a dloubla do něj. Chvíli se neslyšně vzpouzel, ale pak obrátil oči v sloup a přikývl.

„Jo, a Angelo!“ zvedl Ron hlas. „Díky.“

Oslovená se udiveně otočila: „Za co?“

„No, za ten fajn ochranný štít. Jinak bychom si nejspíš od Kotle odnesli víc než jen nepříjemné setkání,“ vysvětlil Ron.

Angela pohlédla na Harryho.

„Tys jim to prozradil!“ obvinila ho. Harry totiž mluvil od odpoledne na Příčné s Angelou pomocí krbu a ptal se jí na to. O tom, že jí při tom pomohl i Draco, raději pomlčela.

„Dostali to ze mě násilím!“ zvedl ruce v obranném gestu.

„Jo, mučili jsme ho dvě hodiny, než to z něj vypadlo, fakt!“ potvrdil to s vytřeštěnýma očima Ron.

„No, jasně, ty kecko!“ ohradila se se smíchem Hermiona. Všichni se uvolněně rozesmáli. Ginnyina nevole byla pro tuto chvíli zapomenuta.

*

Vzduch proráželo nejprve Angelino zavazadlo a až pak ona sama. Vystoupala po schodech do druhého patra a zabočila doleva. V tomhle patře měl pokoj i Remus jen napravo. Procházela kolem několika většinou zašlých a tmavých obrazů a cílevědomě mířila na konec chodby, kde se nacházel pokoj s největším oknem.

Náhle se však v půli kroku zarazila. Kabela letěla dál, až narazila do malého okna na konci chodby a zůstala viset ve vzduchu. Toho si nevšímala. Dostala totiž hodně zvláštní pocit a zamračeně se rozhlédla. Ve výši očí po její levé ruce visel středně velký obraz. Nedokázala to vysvětlit, ale něčím ji přitahoval. V chodbě bylo šero, tak si rozsvítila hůlku a přiblížila ji k němu.

Nebyl to obraz, jak si myslela. Byla to fotografie v jednoduchém černém rámu, která zobrazovala dva černovlasé mladíky, kteří seděli na schodech vedoucích do… tohohle domu. To poznala stoprocentně. Neusmívali se, jen tam vedle sebe seděli a zírali na ni. S jejich vlasy si pohrával jemný vánek. Celá fotka byla tmavá, jako by se stmívalo, nebo se blížila bouřka. Nemohla od ní odtrhnout oči.

Jeden z nich byl starší, druhý mladší a byli si ve tváři celkem podobní. Byli to určitě bratři. Ten starší vypadal skoro jako… no, jistě! Harry jí přece nedávno ukazoval staré fotky ze svatby svých rodičů a její otec na nich vypadal jen o něco málo starší než tady na té zarámované fotografii. A mladík vedle něj musí být jeho bratr Regulus, kterému v té době mohlo být tak čtrnáct. Harry jí o něm taky vyprávěl…

Připadalo jí divné, co tady ta fotka mezi obrazy dělá. Dost nezvyklé místo na fotografii. Z toho, jak na ni oba mladíci bez pohybu zírali, se jí nedělalo moc dobře. Odstoupila od zdi a konečně nerozhodně vykročila za svou taškou.

Vešla zamyšleně do pokoje a tašku toho odpoledne už podruhé nechala spadnout na zem. Také hned zamířila k oknu. Roztáhla těžké závěsy i záclony a otevřela jej dokořán, aby dovnitř mohl čerstvý vzduch a slunce. Teprve pak se rozhlédla po pokoji, který si vybrala.

„Potřebuje to jen pár drobných úprav,“ řekla si, při pohledu na silnou vrstvu prachu a skrovné vybavení.

*

Harrymu vrtalo v hlavě, jak si může být Angela tak jistá tím, že se upíři už nevrátí? Byl si jistý, že se něco stalo. Něco, o čem mu neřekla. Přece si všiml, že je od jisté doby nějaká jiná. Rozhodl se, že to z ní musí zkusit opatrně vytáhnout.

Nabodl na vidličku další brambor a namočil ho ve výborné omáčce. K všeobecnému nadšení začínalo vaření Tonksové docela jít. Nacpal si ho do pusy a úkosem pohlédl na tichou Angelu. Ginny pochopitelně vzala svůj talíř a šla jíst nahoru do salonu. Nikdo jí na to nic neřekl.

Remusovi však ani skvělá večeře příliš náladu nezvedla. Zvedl pohled k hodinám. Bylo už po deváté. Pomalu vstal.

„Raději už půjdu,“ zahučel tiše. Všichni se na něj soucitně podívali – až na rovněž přítomného Kráturu, samozřejmě. „Než to zmeškám.“

Nikdo nic neříkal. Věděli, co je dnes za noc. Tonksová k němu přistoupila: „Vyprovodím tě.“

„Ale…“ chtěl něco namítnout Remus, ale Nymfadora mu položila prst na rty.

„Žádné výmluvy. Jdeme,“ a vzala jej za ruku, což Harry zaregistroval s úsměvem.

„Tak zatím,“ obrátil se na ně Lupin.

„Dávej na sebe pozor,“ řekl Harry.

„Spíš by si měla dát pozor všechna lesní zvířata,“ odvětil Lupin sklesle.

Na to už nebyla žádná odezva. Za chvíli už se jeho a kroky Tonksové ztratily na schodech do haly. Angela od sebe odsunula prázdný talíř a zamyšleně se zapřela o opěradlo židle. Harry se zaraženě dloubal v bramborech a ani Hermioně a Ronovi nebylo do řeči.

***

 

Nastala klidná a teplá noc. Kolem jezera Blue Lake se rozprostřela tma, kterou až těsně před desátou hodinou prosvětlila stříbrná záře měsíce v úplňku a zastínila svit hvězd.

Ještě něco však pronikalo noční temnotou. Na východním břehu ne příliš rozlehlého jezera poskakovaly plameny ohně, jejichž světlo se odráželo od nedaleké dřevěné chaty a od očí dvou zamilovaných lidí.

Draco seděl opřený zády o strom a pevně objímal Dariu usazenou těsně u něj, s hlavou na jeho hrudi. Nadechoval se ovzduší lesa smíšeného s vánkem od jezera a vůní Dariiných vlasů. Mlčeli, nepotřebovali slova, panovalo mezi nimi tiché porozumění.

Daria mírně zaklonila hlavu a nad korunami stromů na druhé straně jezera zaregistrovala měsíc pomalu stoupající po obloze.

„Vždycky mě uchvacoval měsíc v úplňku,“ porušila jemně dlouhé ticho. „Je krásný, až děsí.“

„To jsi celkem vystihla,“ řekl Draco tiše. „Dnes je totiž první noc ze tří, kdy se jistí lidé proměňují na krvelačné stvůry.“

Daria se zarazila. Došlo jí, o čem to mluví. Obrátila tvář k jeho s mírným zamračením.

„To teda neznělo moc romanticky. Proč musíš mluvit zrovna o takových věcech? Chceš mě vyděsit?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou Draco, ale nedíval se na ni. „Je to jen prostý fakt.“

„Hmm, ale mohl sis to odpustit,“ stále se chmuřila Daria.

„Tak promiň…“ reagoval tiše.

Daria se vymanila z jeho sevření a vstala. Přiložila na oheň několik suchých větví, jen to zapraskalo.

„To jsi mohla udělat i odtud,“ konstatoval.

„Nemohla,“ odsekla Daria a založila si ruce.

Draco si povzdychl a rovněž vstal: „Snad jsem zase tolik neřekl,“ prohlásil smířlivě.

„Ale ne. Taky promiň…“ hlesla.

„To máš z toho horka,“ odtušil Draco.

Dariu něco napadlo a šibalsky se na něj usmála: „Tak se trochu zchladíme, ne?“

„Co tím myslíš?“ nechápal, ale to už Daria mířila po kameny vyloženém chodníčku k jezeru. Zastavila se přibližně dva metry před místem, kde už byla voda a pomalu zvedla ruce k uzávěru tenké mikiny.

Byla ke stojícímu Dracovi zády a měsíc jí svítil přímo do tváře, takže z ní Draco viděl jen tmavý obrys. Přetáhla si přes hlavu i tričko a pak si shodila z nohou boty.

Draco ji přitom stále pozoroval. Pochopil, ale nevěřil, že to doopravdy udělá. Jenže to už si stahovala i džíny. Popaměti si rozepnula podprsenku a odhodila ji na hromádku svého oblečení. Postřehl, že na moment zaváhala, ale pak se sehnula a ladně si stáhla i poslední kus svého oblečení.

Draco cítil, jak se mu hrne do hlavy krev. Daria si ještě rozpustila vlasy, vydala se k vodě a pomalu do ní vstoupila. Po pár krocích, kde už věděla, že je větší hloubka se do ní s cáknutím ponořila celá. Když se s vydechnutím její hlava vynořila zpět na hladině a otočila se zpět, uviděla Draca stále postávat u ohně.

„Pojď přece taky! Voda je skvělá!“ zavolala na něj. „Snad se mě nebojíš?“ dodala laškovně.

Draco ještě přihodil do plamenů a vydal se k ní. Těsně u břehu se zastavil a upřeně se zadíval na obrys její hlavy osvícený září měsíce.

„Já se klidně otočím, abys měl stejné podmínky,“ zachichotala se rozverně, ale skutečně se otočila a několika tempy se trochu vzdálila.

Draco se zvláštně usmál a začal ze sebe shazovat oblečení. Daria zůstala na místě a šlapala vodu tak dlouho, dokud neuslyšela cáknutí. Pomalu se začala na místě obracet.

„Že ti to ale… trvalo,“ dořekla zaraženě. Hladina jezera u břehu se trochu vlnila, ale jinak za ní nikdo nebyl. Vedle její hromady šatů se však vytvořila druhá, jak si všimla.

„Draco? Draco, neblbni!“ zavolala. „Jsi jak malý, tak se vynoř!“

Nic se však nedělo a Darie zmizel úsměv z tváře.

„Draco?“ zkusila to znovu o něco hlasitěji. Napjatě se rozhlížela kolem sebe po hladině třpytící se měsícem, ale nic se nedělo. Jak dlouho už je pod vodou? Půl minuty, minutu? Dvě? Začínala o něj mít strach.

„Tak kde jsi? Draco!“

Náhle ji něco chytilo za levý kotník, až vyděšeně vyjekla a stáhlo ji to pod vodu, než se stačila nadechnout. Málem propadla panice, že ji chytila stejná stvůra, která nejspíš sežrala Draca, když stejně nečekaně jako se objevil, tlak na nohu polevil, takže se mohla vyškrábat znovu na hladinu.

Trhaně se nadechla, začala vykašlávat vodu a všude kolem sebe prskala. Na metr od ní se objevila plavá hlava a začala se nezřízeně řehtat. Daria se naštvala.

„Já tě zabiju, ty blbečku!“ vyštěkla mezi kašláním. „Víš – jak – jsi – mě – vyděsil?“ usekávala, když ji to konečně trochu přešlo, ale když se Draco pořád nepřestával smát, začala na něj stříkat vodu, což jí samozřejmě začal po chvíli oplácet. Po chvíli už řádili v jezeře jak malé děti, až to Draca přestalo bavit, rychle k ní připlaval a chytil ji za ruce.

Daria se šťastně usmívala. Sem tam ucítila pod hladinou tlak jeho nohy, jak se oba kopáním udržovali na hladině. Přitáhl si ji blíž k sobě a jejich nahá těla se k sobě přitiskla. Daria ucítila příjemné šimrání v podbřišku a položila mu své ruce, které jí uvolnil, aby ji mohl chytit kolem pasu, na ramena. Draco myslel, že se zblázní touhou, jak se mu její hebká ňadra tiskla na hruď.

Z tváří i vlasů jim kapala voda, když se jemně políbili a pokračovali o něco vášnivěji. Daria i Draco cítili, jak jim těly od nohou až po obličej stoupá horkost a vášeň. Daria Draca něžně kousla do dolního rtu, když na svém podbřišku ucítila pevný tlak.

Na moment se přestali líbat a dívali se jeden druhému do očí nasvícených stříbrnou září.

„Miluju tě,“ zašeptala Daria.

Draco ty nádherná slova nechal vyznít do ticha. Ale nedokázal jí odpovědět stejně. Ještě ne. Namísto toho ji znovu políbil.

Ani jeden z nich si neuvědomil, že je pod nimi pěti metrová hloubka a oni přestali šlapat vodu. Proto se oba skoro potopili pod hladinu, když se nedaleko ozvalo táhlé zavytí. Krutě je vytrhlo z jejich laškování. Zadívali se směrem odkud mrazivé vytí zaznělo znovu.

Dracovi hned trochu vychladla rozbouřená krev.

„Měli bychom jít raději dovnitř.“

„To máš tedy výjimečně pravdu. Tak jdeme,“ přitakala Daria.

S lítostí se od sebe odpoutali a rychle zamířili ke břehu. Vyběhli z vody a beze studu pobrali své oblečení. Draco si však nemohl pomoct, aby si Dariu od hlavy až k patě neprohlédl za jasného svitu měsíce. Ta si toho všimla a znovu se ozvalo ono příjemné šimrání, tentokrát i o něco níže.

Pomocí hůlek raději uhasili oheň a po schůdcích ve mírném svahu vystoupali k chatce. Zavřeli za sebou dveře, Daria zamkla a zhasla venkovní světlo. Draco rozsvítil malou lampičku na zdi. Jejich stále mokrá těla zalila žlutá záře.

Jejich pohledy se střetly a Daria skoro viděla to zajiskření. Pustila hromádku oblečení na zem stejně jako Draco a pobláznění znovu vzbuzenou touhou se k sobě vrhli. Zatímco se stále líbali, Draco vzal Dariu do náruče, odnesl ji do obývacího pokoje spojeného s kuchyní a jemně ji položil na kožešinu u matně hořícího krbu.

Draco už se k ní chtěl sklonit, když jej Daria ještě z posledního sebeovládání zarazila s prstem na jeho rtech. Pak se posadila a natáhla se k nedalekému stolu, který měl odkládací přihrádku pod vrchní deskou. Draco ji pozoroval, když odtamtud vytáhla malou útlou bílou krabičku s velkou jahodou a vážně se na něj zadívala.

Draco jí ji něžně vzal z ruky.

„Promiň, že jsem na to nepamatoval sám,“ zašeptal omluvně.

„Omluva se přijímá, když mě teď políbíš, lásko,“ odvětila Daria.

To se mu nemuselo opakovat dvakrát.

Pak poznávali navzájem svá rozpálená těla a objímali se a líbali, jako by to bylo naposledy. Když Draco opatrně pronikl do rozevřeného středu jejích štíhlých stehen a podíval se jí do očí, viděl jen lásku, vášeň a touhu a byl šťastný jako nikdy v životě.

***

 

„Angie?!“

Angela se otočila a tázavě se na něj zahleděla. Harry ji dohonil až v prvním patře a chytil ji za ruku.

„Ano? Co je?“

„Já jen…“ Harry se zasekl. V její tváři viděl něco, co jej zarazilo, i když nevěděl, co to je. „Chtěl jsem ti jen popřát dobrou noc.“

„Ach tak,“ vydechla Angela. „Díky. Dobrou,“ a znovu se k němu obrátila zády.

„To mi nedáš ani pusu?“ zeptal se Harry dotčeně, když si ji nekompromisně přitáhl zpátky.

Angela se pousmála: „Promiň,“ řekla tiše a políbila jej tak, že na chvíli zapomněl, kde je.

„Dobrou noc, Harry,“ zopakovala a tentokrát už se z jeho sevření vymanila.

Když už procházela chodbou o patro výš do svého pokoje, znovu pohlédla na fotografii, která ji tolik zaujala. Její otec i jeho bratr na ni hleděli stále stejně. Chvíli u něj postála, ale pak se od něj s námahou odtrhla.

Okno svého pokoje nechala přes noc pootevřené, takže už za hradbou polospánku zaslechla, stejně jako bdící Harry, vzdálené vytí.

***

 

Naproti tomu, kde skončili předešlého večera, se probudil v posteli v Dariině pokoji. Během noci se totiž nějak dostali nahoru a milovali se znovu. O něco rychleji a vášnivěji. Při té vzpomínce se blaženě usmál a zatápal rukou po posteli. Když nikoho nenašel, udiveně zamrkal a otevřel oči.

Daria už byla pryč, zůstalo po ní jen shrnuté povlečení. Okno pokoje bylo otevřené a pronikal jím dovnitř řev ptáků a to doslova. Nikdy si nemyslel, že ti drobní tvorečkové dokáží po ránu tak vřískat.

Mátožně se posadil a se zíváním si prohrabal rychle rostoucí vlasy. Dveře byly pootevřené, takže k jeho nosu náhle pronikla vůně čerstvé bílé kávy, topinek a smažených vajíček. Když se oblékal, pomyslel si, že ještě nikdy neměl takový hlad.

*

U snídaně nevypadal Lupin moc dobře. Měli už by na to být zvyklí, ale stále v nich jeho zjev vzbuzoval soucit a skleslou náladu. S obrovskými kruhy pod očima pomalu usrkával černou kávu, kterou mu přichystala Tonksová a k jídlu se zrovna moc neměl.

Ginny seděla sice u stolu mlčky a se zarputilým výrazem, ale byla s nimi. Angela se jí raději vyhýbala pohledem, aby na ni neměla žádný důvod nějak zase vyjet.

Myslela na Dariu. Předpokládala, že má s Dracem u snídaně mnohem veselejší ovzduší než oni a skoro jí to záviděla.

*

Tušila samozřejmě dobře. Draco s Dariou se spokojeně navzájem krmili a smáli se jak malí, když se jim podařilo něco shodit na zem nebo když si popatlali pusu marmeládou.

Poté, co už měli oba dost, Daria bleskově uklidila a už se řítila nahoru do pokoje pro své i Dracovy plavky, jelikož teplota znovu stoupala hezky vysoko. Rozhodli se, že se budou celý den válet u vody, aby si ten konec prázdnin náležitě užili.

*

Angela si nechala bičovat tělo proudy horké vody a se zavřenýma očima vdechovala páru smíšenou s vůní růží, kterou měl její šampon. Věděla, že pouštět na sebe horkou vodu v těch dusnech, je skoro bláznovství, ale nemohla si pomoct. Při takovém sprchování se dokázala nejvíc uvolnit a na nic nemyslet, což opravdu potřebovala.

Po několika minutách, nevěděla jestli jich bylo deset nebo třicet, i když scvrknutá kůže na prstech hovořila o druhé variantě, s povzdychnutím zastavila vodu. Nacházela se v koupelně v prvním patře, která byla jediná v celém domě, proto schválně čekala, až se všichni umyjí, aby tu mohla strávit delší dobu. Mohlo být už kolem jedenácti večer.

Vyždímala si vodu z vlasů, přičemž si připomněla, že by už se mohla nechat ostříhat a natáhla se pro velkou osušku, kterou si obalila kolem těla. Vystoupila ze sprchového koutu, postavila se před umyvadlo, které mělo nad sebou zrcadlo a trochu jej otřela od nahromaděné páry.

Ručník si připevnila nad ňadry a druhým si začala vysoušet vlasy. Poté jej přehodila přes držák a zadívala se do zrcadla pořádně. Když teď byla sama, viděla jak jí ta maska bezstarostnosti povolila. Koutky úst skleslé, zvláštní smutek v očích, unavené kruhy pod očima…

Přikryla si obličej oběma rukama a třaslavě se nadechla. Na mysl jí znovu pronikl ten slib, ta přísaha, která ji strašila i v noci, kdy nemohla spát. Silou vůle se ovládla, aby jí z očí nevytryskly slzy bezmoci. Rázně se natáhla pro hřeben, vytvořila si uprostřed temene pěšinku a začala si vlasy pečlivě rozčesávat. Pak z hřebene vytáhla vypadnuté vlasy, které hodila do malého koše v rohu a sepnula si mokré prameny sponou.

Už si chtěla uvolnit ručník, aby se mohla pořádně osušit, když se nečekaně otevřely koupelnové dveře a pustily dovnitř o hodně chladnější vzduch z chodby. Angela se k nim překvapeně obrátila a střetla se pohledem se známýma smaragdovýma očima. Harry s rukou stále na klice, přeletěl Angelu v osušce pohledem a mírně zčervenal.

„Ehm,“ zachraplal. „Promiň, myslel jsem, že tu nikdo není.“

„To je moje chyba. Nejspíš zapomněla zamknout,“ odvětila klidně Angela.

„Chtěl jsem jen… si… to, no…“ koktal Harry.

„Co?“

„Umýt ruce. Opřel jsem se o něco v kuchyni…“ vysvětloval horoucně Harry. „Ale klidně přijdu později,“ a začal couvat.

„Proč, prosím tě?“ podivila se Angela. „Jen si je umyj, když už jsi tady.“

„No, tak jo. Dík.“

Mírně chvějící se rukou pustil vodu do umyvadla a pečlivě si začal mýdlem drhnout dlaně. Přitom na sobě cítil Angelin pohled a vůni růží ve vlhkém vzduchu.

Po nekonečné době zavřel proud vody a zády k Angele si osušil ruce. Zvedl přitom oči a střetl se s těma jejíma v zrcadle. Dívala se na něj tak… zvláštně. Namáhavě polkl a otočil se k ní čelem.

Ať chtěl nebo ne, pohled mu sklouzl na obliny na její hrudi vytvářející se na ručníku i na její dlouhé štíhlé nohy. Angela si toho všimla a cítila, jak jí srdce začíná bušit hlasitěji. Harry se stále nehýbal z místa. Nakonec od něj Angela odtrhla pohled, vzala si z police u zrcadla svou hůlku a… (Harryho bláznivě napadlo, že ho chce vyhodit) a zavřela dveře.

Zámek cvakl, ona znovu stočila zrak na něj a hůlku odložila. Harry cítil, jak se v něm bouří krev.

„Budeš pořád jen tak stát,“ začala Angela tiše a chraptivě, přičemž vzala do rukou cípy osušky. „Nebo mě konečně políbíš?“ dokončila větu a nechala ručník spadnout ke svým chodidlům.

To Harrymu stačilo. Skokem byl u ní a uchvátil ji do náruče. Zatímco ji hladově líbal, rozepnula mu košili, kterou odhodila za něj a vášnivě se k němu přitiskla. Jeho ruce ji rozpalovaly každou část nahého těla na nejvyšší míru. Když se sklonil k jejím ňadrům s vystouplými bradavkami, vzdechla a zabořila mu ruce do vlasů. Spona z jejích mokrých vlasů sklouzla a břinkla o dlaždice pod umyvadlem.

Harry cítil, jak se v jeho náručí chvěje vzrušením a už se nedokázal udržet. Musel ji mít. Hned teď a tady. Angela, jako by to uviděla v jeho očích, se rozechvěně usmála a začala mu rozepínat kalhoty.

*

Zatím nic se nemohlo vyrovnat tomu, jak se s Harrym milovala v koupelně. Stále cítila jeho ruce, jak ji hladce vyzvedly pod hýžděmi výš a přirazily ke stěně. Měla pocit, že snad vybuchne vášní, když do ní pronikl.

Pak bylo po všem a oni se jeden druhému dívali do očí. Nemuseli ani promluvit a věděli, na co myslí ten druhý. Angela si naplno uvědomovala, že ho miluje. Neuměla si vůbec představit, že by někdy existovala bez něj. Harryho myšlenky se ubíraly až příliš podobným směrem. Přede dveřmi koupelny se skoro nedokázali rozloučit.

Teď byla strašně ráda, že začala před měsícem znovu brát antikoncepci. Jinak by ho musela zastavit a to by jí asi dělalo značné problémy.

Se zasněným úsměvem si povzdechla a přejela si prsty přes rozbolavělé rty. Dveře za ní se tiše otevřely. Prudce se otočila a ve tmě pokoje rozeznala rozcuchané vlasy a odlesk měsíce ve sklech brýlí.

„Harry?“ podivila se Angela, ale už cítila, jak se jí vrací mravenčení v podbřišku. „Copak už jsme si nepopřáli dobrou noc?“

Harry za sebou zavřel a zamkl.

„To jo, jenže já nemůžu usnout a nevypadá to, že bys ses ty chystala jít spát,“ odpověděl tiše.

„Hmm. A Ron ví, že jsi pryč z postele?“

„Ne. Taky je někde jinde,“ vědoucně se ušklíbl. „A měla by ses naučit za sebou zamykat. Takhle se k tobě každý snadno dostane,“.

„Kdo třeba?“ zeptala se Angela s šibalským úsměvem. Harry k ní pomalu přistoupil.

„Třeba já,“ odvětil zastřeným hlasem a vzal do prstů pravé ruky konečky jejích napůl suchých vlasů.

Angela jej vzala za druhou ruku a jemně jej táhla k prostorné posteli v rohu. Harry se bez odporu nechal stáhnout až na pelest, a pak už rázně převzal iniciativu.

*

U snídaně se na sebe kradmo usmívali přes hrnky s ledovým čajem, ale Hermiona si toho přesto nejspíš všimla, protože po nich vědoucně pokukovala. Angela už to nemohla vydržet.

„Co je, Hermiono?“  zeptala se vzápětí poté, co Tonksová odtáhla Lupina do jeho pokoje, aby si konečně lehl. Ginny se na snídani nedostavila.

„Nic, co by mělo být?“ podivila se naoko Hermiona.

„Jen se nedělej. Pořád se na nás díváš,“ přidal se k Angele Harry.

„No a? Od čeho mám oči?“ odvětila s úsměvem. Ron se uchechtl.

Hermiona si povzdychla, když na ni stále upřeně hleděli.

„Tak dobře. Nejste moc dobří herci,“ ucedila chladně.

„O čem to mluvíš?“ nadzvedl Harry obočí.

„Přesně o tomhle Hermiona mluví, kámo,“ ušklíbal se Ron škodolibě.

„Počkej, Harry,“ zarazila ho Angela, když už chtěl začít něco dalšího namítat. „Kráturo, ven,“ nakázala a rázně ukázala ke dveřím.

Skřítek zvedl ke své paní hlavu z rohu, kde se momentálně nacházel a s brbláním se vzdálil.

„Tak vidím, že před vámi člověk nic neutají, že?“ otočila se znovu k Ronovi a Hermioně. „Na co jsi přišla, Hermiono?“ zeptala se s povzdychem.

Harry po ní střelil tázavým pohledem a otázkou.

Co blbneš?

Ale Angela jen mávla rukou. Moc dobře věděla, že to nemá cenu před nimi tutlat.

„Vrátili jste se k sobě,“ prohlásila Hermiona s naprostou jistotou. „Nevím sice přesně kdy, ale určitě ještě předtím, než jsme šli na Příčnou a potkali jsme tě tam.“

„Bingo, Hermiono! Máš pravdu jako vždycky,“ reagoval na to Harry, poté co se domluvil s Angelou pohledem.

„Ty seš ale!“ ozval se Ron bodře a uhodil Harryho do zad. „Proč ses nepochlubil alespoň mě, co?“

„Nech toho,“ zahučel Harry. „Jak jsi to poznala, Hermiono?“

„No, to je mi otázka!“ obrátila Hermiona oči v sloup. „Vždyť to z vás doslova čiší! Teda ne pořád, na to se celkem kontrolujete, ale my už alespoň tebe Harry známe dost dlouho, ne?“

„Měla jsem to tušit, že to poznáte,“ povzdychla si znovu Angela. „Ale nikomu…“

„Ani slovo, jo to už známe,“ přerušil ji Ron, ale nemyslel to zle.

„To je jen dobře,“ reagovala Angela.

„Remus to ví taky,“ řekl Harry pomalu.

„Jak to?“ podivila se Hermiona.

Harry se střetl pohledem s Angelou.

„Viděl nás,“ odvětil pak prostě.

„Aha,“ pokýval hlavou Ron chápavě.

Zmlkli právě včas. Ze schodů totiž už scházela Ginny. Jakmile si toho Angela všimla, raději rychle dopila svůj čaj a klidila se pryč.

*

Draco něžně hladil Dariino opálené rameno a druhou rukou ji držel přes tenkou deku kolem pasu. Spokojeně se mu zavrtěla v náručí, až ho její vlasy polechtaly na bradě.

„Vůbec se mi odtud nechce,“ pronesla Daria hlasem, ještě trochu zastřeným polospánkem, i když už se blížila devátá ranní.

„Mě taky ne. Ale pozítří už se odjíždí do školy,“ odvětil Draco a díval se přitom do stropu.

„Jo, a Angele jsme slíbili, že do večera budeme zpátky,“ přidala Daria.

Pak se přetočila a nadzvedla se na loktu tak, aby na něj viděla. S láskou se na ni zadíval.

„Chci ti něco říct,“ zašeptala Daria.

„Ano?“ pobídl ji Draco tázavě.

„Tohle byly ty nejkrásnější a nejšťastnější dny mého života od doby, kdy mi zemřeli rodiče,“ řekla a v očích se jí přitom objevil záblesk smutku. „Miluju tě, Draco Malfoyi. Strašně moc.“

Na doklad svých slov se k němu sklonila a vášnivě ho políbila. Draco si ji od sebe odtáhl, aby se jí mohl zadívat do očí a zabořil jí ruku do vlasů.

„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, Dario Prescottová,“ pronesl vážně. „A já tebe miluju víc.“

Nevěřil, že tohle někdy někomu bude schopen říct, ale udělal to a byl díky tomu šťastný jako nikdy. Daria se nádherně usmála a znovu jej políbila.

*

„Tak se uvidíme pozítří ve vlaku,“ loučila se Angela deset minut před vypršením hodiny od doby, kdy ji začal chladit náramek. „A pozdravujte Lupina, nechtěla jsem ho budit. Ještě pořád spí.“

„Spolehni se,“ přikývla Hermiona.

„Mějte se,“ řekla směrem k Ronovi a Hermiona a pak se bedlivě rozhlédla. Když neviděla nikoho jiného, přistoupila k Harrymu a líbla ho na ústa.

„Ahoj, lásko,“ zašeptala tak, aby to slyšel jen on a vydala se ke dveřím.

Už měla ruku na klice, kabelu ve vzduchu vedle sebe, když se ze schodiště jízlivě ozvalo: „Nejvyšší čas, abys konečně vypadla.“

Angelin úsměv pohasl a otočila se po hlase, stejně jako Harry, Hermiona a Ron.

„Ráda bych začala normálně dýchat,“ dodala Ginny s úšklebkem.

Angela chvíli mlčela. Nechtěla se s ní hádat, ale nepatřila mezi lidi, kteří by si nechali všechno líbit.

„Víš, kam si ty řeči můžeš strčit, Weasleyová? Do toho svého kostnatého zadku. Čau,“ ucedila na závěr a s prásknutím dveří odešla.

Ginny zrudla. Přistoupil k ní mírně nasupený Harry.

„To sis mohla odpustit,“ vyprskl nevrle. „Nic ti neudělala.“

Rusovláska se však nafoukla ještě víc, když uviděla Hermionin a Ronův nesouhlasný pohled.

„Můžete mi všichni políbit šos!“ vyštěkla a utekla nahoru po schodech.

„Já už ji vážně nechápu,“ prohlásil Ron.

„Já si s ní promluvím,“ řekla Hermiona a pomalu se vydala za ní.

*

„Mami! Už jsem doma!“ zavolala do útrob domu, když matku nenašla ani v kuchyni ani v obýváku. „Kde jsi?!“

Ticho. Žádná odezva. Pokrčila rameny. Nejspíš zase byla na nějakém místě, o kterém se nesmělo mluvit. Zamířila znovu do kuchyně, kde vytáhla z malého mrazáku, který byl součástí lednice, pár kostek ledu, vhodila je do vysoké sklenice a celé to zalila vychlazeným tonicem. Pomalu požitkářsky upíjela a přitom zaslechla kroky scházející ze schodů.

I se sklenicí vešla zpátky do haly a zvedla hlavu ke schodišti.

„No kone…“ zarazila se šokovaně v půli slova. Nescházela k ní totiž matka, jak si myslela, ale vysoký černovlasý muž ve svém obvyklém černém hábitu.

„Vy?!“ vyletělo z Angely dřív, než se stihla zarazit. „Co tady ksakru děláte?!“

Severus Snape se škaredě ušklíbl.

„Měla byste se chovat zdvořileji, Rosierová,“ usadil ji ledově a zastavil se přímo pod schody. „Ještě pořád jsem váš profesor.“

Angela zalapala po dechu. Co tu ten kretén pohledává? V jejím domě?

„Okamžitě mi vysvětlete, co tu pohledáváte. Pane,“ dodala opovržlivě.

„Na to samé bych se mohl zeptat já vás. Nebydlíte náhodou v domě Malfoyových?“ odsekl Snape jízlivě.

Angela div neskřípala zuby vzteky. Navenek se ale konečně ovládla. Pouze svírala sklenici se svým pitím silněji, než bylo nutné.

„Do toho vám nic není, pane profesore, ale máte pravdu. Pro ministerstvo tam bydlím do konce prázdnin,“ Angela se snažila mírně usmívat. „Kde je moje matka?“ usoudila, že ona jediná jí to může vysvětlit.

„Tady jsem,“ ozvalo se ze schodů dřív, než stačil Snape něco odseknout. „Je dobře, že už jsi doma, Angelo.“

„Ahoj, máti,“ odpověděla, ale stále upírala pohled na svého učitele. „Mohla bys mi říct, co tady chce ten… pan profesor?“

„Byl tady za mnou. Víc tě nemusí zajímat,“ odvětila Mary Rosierová se zvláštním výrazem.

„Stejně už jsem na odchodu,“ dodal Snape a probodával Angelu očima.

„Ach, no to mám radost,“ ucedila Angela tiše.

„Nech těch drzostí, Angelo. Odcházím s ním,“ konstatovala Mary suše. „A…“

„A nevíš, kdy se vrátíš,“ dořekla za ni s pohledem zvráceným do stropu. „Jak jinak?“

Matka ji jen sjela pohledem, ale nijak se k tomu nevyjadřovala.

„Jdeme?“ obrátil se na ni tázavě Snape.

Mary přikývla a oba zamířili k zadním dveřím na zahradu. Předtím, než se stačily zavřít, Snape po Angele ještě hodil hnusným pohledem a byli pryč.

Angela po chvíli mávla hůlkou, její kabela se vznesla a zamířila nahoru do schodů. Zahloubaně zamířila za ní do svého pokoje.

725 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí