Následující dny byly hodně krušné. Pro Angelu i Harryho. Byla to v podstatě zkouška jejich vztahu. Zda jsou schopni jej udržet, i když jsou skoro všichni proti nim.
Začalo to hned ten den, co se jejich vztah prozradil. Při večeři. Jen vešla Angela do Velké síně, zabodlo se do ní opravdu hodně nenávistných a zlověstných pohledů. Zmijozel tak na ni zahlížel už předtím, takže na ně byla zvyklá, jenže teď už ji neměla v lásce většina studentů z ostatních kolejí, obzvláště děvčata, u nichž se Harry stále těšil jisté oblibě.
Vyprovodili ji pohledy až na místo na kraji stolu, kde se usadila, začali si mezi sebou šeptat a někdy na ni i posměšně ukazovali. Ani profesoři nedokázali zakrýt, že vzbudila jejich pozornost. Obzvláště Snape na ni civěl víc než obvykle, což znamenalo, že z ní nespustil oči.
Harry na tom byl obdobně, i když přece jen o něco lépe. Na něj zlobně hleděl jen Zmijozel, zato ostatní koleje spíše zklamaně či opovržlivě. Bylo mu nad slunce jasné, co je tématem jejich hovorů.
Jak si mohl něco zažít s takovou fuchtlí? To teda klesl hodně hluboko! Čím myslíte, že si ho omotala kolem prstu? Nejspíš ho začarovala, ne? Kam dal oči? A zrovna holka ze Zmijozelu! To je děs! Viděli jste, jak se na sebe podívali na té chodbě? No, to je fakt hnus! To jsem si o Harrym nemyslela. Jak dlouho to asi tajili? Myslíte, že spolu chodí už dlouho?
A další a další poznámky a otázky doléhaly tlumeně k uším Harryho i Angely, jelikož studenti se své hlasy rozhodně nesnažili nijak tišit.
Ron s Hermionou po očku pozorovali Harryho, jestli to s ním něco udělá, ale nevypadal na to, že by se ho to příliš dotýkalo. Dělal, že ten šum kolem sebe neslyší, stejně jako se o to pokoušela Angela.
Bledá Daria sedící nedaleko tria, nechápavě pozorovala svou kamarádku Ginny, která vysílala nenávistně spalující pohledy k Angele.
„Jsou to blbečci,“ prohlásila Hermiona znechuceně spíš sama k sobě, než k Ronovi a Harrymu a sjela nejbližší studenty opovržlivým pohledem.
„Jo, vůbec si jich nevšímej, Harry,“ souhlasil Ron.
„Ale já si jich nevšímám,“ odvětil Harry klidně. „Ostatně jsme to čekali. Proto jsme to taky tak dlouho tajili.“
„To je jasný,“ pokýval hlavou Ron.
„Poslyš, Harry, jak je možné, že to Pansy tak najednou vybalila? Kde na vás přišla?“ zeptala se Hermiona na to, co ji napadlo už ráno.
„No…“ protáhl Harry a ztišil hlas. „Když jsme vám vyprávěli s Billem o tom, co se odehrálo na tom hradě, úmyslně jsem vynechal, že se náš vztah… řekněme provalil, přímo před Smrtijedy. Takže to má určitě od někoho z nich,“ vysvětlil váhavě. „Vlastně jsme mysleli, že s tím někdo přijde už dřív.“
„No, ty bláho…“ reagoval Ron. „Takže už o tom ví i…“
„Určitě,“ přikývl Harry, který pochopil, koho Ron myslí.
„Musíte na sebe oba dávat o dost větší pozor,“ poznamenala Hermiona starostlivě.
„Vždyť já vím,“ povzdychl Harry a zahleděl se přes své kamarády ke zmijozelskému stolu, kde seděla neobvykle shrbená Angela.
*
Angela zachytila jeho pohled a ne zrovna přesvědčivě se usmála. Opětoval jí stejnou mincí a trochu tím pookřála, ale ne na dlouho.
Bylo toho na ni prostě moc. Všechno se na ni navalilo najednou. Zradila Pána zla, Lupinův stav, smrt matky a její šokující dopis, Draco Smrtijed, ten zmetek Snape a jeho nehorázně sebejisté chování, Dariina babička v bezvědomí vinou Draca, a teď se ještě prozradil její vztah s Harrym.
Cítila se tak unavená a skleslá. Už prostě neměla sílu. Nebýt Harryho, nejspíš by se na všechno vykašlala a odjela někam pryč. Někam hodně daleko.
„Hej, Rosierová!“ uslyšela chlapecký hlas a koutkem oka viděla, že se na ni soustředila pozornost všech nejbližších sedících zmijozelských. Neotočila se k nim, ani nijak nedala najevo, že slyší Blaise Zabiniho, který ji oslovil.
„Víš, co by nás zajímalo?“ vyvolával dál Zabini, že to museli slyšet i u ostatních stolů. „Jak to s takovou mrchou jako ty, dokáže náš svatý Potter vydržet! To jsi ho očarovala, ne?“
Následoval škodolibý řehot zmijozelských.
„Jak dlouho už do něj liješ nějaké oblbováky? To ses ještě nepochlubila!“ přidala se Pansy s úšklebkem.
Angela zarytě civěla do talíře a ruce se jí chvěly.
„A jaký to s ním bylo, co? Poprvý…“ hýkal Zabini. „I když asi ne pro tebe, že.“
Skupina sedmáků a šesťáků se začala zalykat smíchy.
„Ty jsi na mě ostatně vždycky působila jako děvka,“ dodal Zabini už tišeji, aby jeho hlas náhodou nedolehl k profesorskému stolu.
Angela zatínala zuby tak, až ji brněla čelist. V očích ucítila pálení slz, a ani za nic by se na ně teď nepodívala. Harry vztekle svíral ruce v pěsti.
„Tak co, Pottere!?“ zvolal Blaise. „Jak sis s ní užil? Je tak dobrá jako vypadá?“
Hermiona pro jistotu chytila Harryho, který už si zmijozelských rozhodně všímat začal, za loket.
„Jdi se vycpat, Zabini!“ vyštěkl Ron opovržlivě.
Reakcí byl výbuch nového smíchu.
„No, jo, vždyť Weasley je obdobný případ! Co se divíte!?“ reagoval Blaise. „Se šprtkou Grangerovou to táhne už nějakou dobu, ne?“
Ron se k nim otočil zády a prudce zabodl svou vidličku do masa.
„Debilové, kreténi,“ mrmlal si pod nosem kletby na adresu zmijozelských.
„Jsou ubozí,“ prohlásila Hermiona a pustila Harryho, který kupodivu klidně seděl na svém místě.
Posměváčci už se zase začali bavit jen mezi sebou.
*
Náhle na sobě Angela ucítila pohled, který se do ní zabodával víc než ostatní. Zvedla hlavu a zjistila, že se na ni tak dívá Ginny Weasleyová. Chvíli ji nechápavě pozorovala, ale pak pochopila. Vždyť už dříve se k ní chovala přezíravě a nesnášenlivě. Bylo jí to jasné. Zrzka byla stále zamilovaná do Harryho Pottera a nepříčetně na ni žárlila. Tohle jediné mohl znamenat její pohled a chování. Nijak jinak se to nedalo vysvětlit.
Napravo od ní se děvčata stále škodolibě chichotala a kluci na ni otevřeně ukazovali neslušné posunky. Viděla, že je Harry rudý vzteky a i ona sama už toho měla právě dost. Snad jediná Daria se na ni dívala soucitně. Vstala od stolu a rychle odešla ze Síně, přičemž ji popoháněly další posměšky a vlastní slzy, které už nedokázala zadržet.
Harry chtěl vstát a vyrazit za ní, ale Hermina jej nekompromisně zarazila.
„Myslím, že bys teď za ní neměl chodit, Harry. Nech ji. Musí se s tím vším vyrovnat sama.“
To sice Harryho nepřesvědčilo, ale když viděl, že už za Angelou rychle míří Daria, znovu si sedl. Přece jen teď pro ni bude společnost kamarádky asi lepší.
*
Když Angela dorazila pozdě večer po rozhovoru s Dariou do ložnice, našla všechny své poznámky a knihy roztrhané a rozházené na posteli. Ani ji to nepřekvapilo, jen znechutilo. Hůlkou je všechny shrnula do kufru a zasunula pod postel. Nějak je zkusí spravit až zítra.
Její spolubydlící předstíraly, že spí, ale bylo jí jasné, že ji potají pozorují. Ani se nesvlékla, hodila do sebe dva prášky, lehla si a po hodině převalování usnula neklidným spánkem.
*
Pokračovalo to v úterý u snídaně.
Nemělo ji to sice překvapit, přesto však úplně ztuhla, když první co spatřila na přední stránce Týdeníku čarodějek, který před ni někdo položil na stůl, bylo:
Harry Potter ve spárech dcery známé Smrtijedky!
Nestačila ani vydechnout a už se k ní snášel příval sov, a každá z nich se k ní snažila dostat jako první. Všichni přítomní na ni bezostyšně civěli.
Došlo jí, co to znamená. Tenhle nával pošty už párkrát viděla. Například ve čtvrťáku, když byl uveřejněný článek o Hermioně Grangerové, který sepsala Rita Holoubková o jejím vztahu s Harrym a Krumem.
Hodila očkem k nebelvírským. No, jistě, Harryho žádné ptačí poštovní doručovatelky neotravovaly. Proč taky, když ta horší byla ona? Zrovna se o něčem bavil s Ginny Weasleyovou. Merlin věděl, proč ji při tom pohledu zamrazilo.
Raději začala všechny dopisy odvazovat. Neměla v úmyslu otvírat ani jeden, beztak věděla, co v nich je. Samé výhrůžky typu: Nech Harryho na pokoji nebo na tebe pošlu draka plus sbírka nadávek. To fakt k zhoršení nálady nepotřebovala.
Později z hromady dopisů vytáhla Denního věštce.
Sídlo Malfoyových nepřístupno! Odbor bystrozorů v koncích! Potvrdily se temné dohady!
Ministr kouzel vyhrožuje: Rodinu Malfoyových dopadneme!
Zběžně článek proletěla očima. To se dalo čekat. Na dalších stranách našla poněkud jiné titulky:
Angela Rosierová – nadání po matce? Nešťastně zamilovaný Harry Potter! Či spíše očarovaný?
Našla konec článku a tam na ni blýsklo jméno Rity Holoubkové.
No, jistě, kdo jiný, pomyslela si. Asi už jí otrnulo.
Zmijozelské osazenstvo samozřejmě článků ihned využívalo k novým urážkám, ale Angela byla nevyspaná a utahaná a nějak se jí dařilo jejich pokřik ignorovat. Chystala se všechny dopisy shrnout na hromadu a odnést k nejbližšímu krbu, ale pak se zarazila.
Jedna z obálek byla ohnivě rudá a rozhodně vypadala o hodně výhružněji než ostatní. Nebyl to však hulák, to už by tady dávno všichni ohluchli. Vůbec z toho neměla příjemný pocit. Dlouho ji otáčela v rukou, ale nakonec si řekla, že když jeden otevře, nic tím nezkazí.
Poněkud rozklepaně, i když k tomu vlastně neměla důvod, obálku roztrhla a vytáhla složený papír stejné barvy.
Jaký je to pocit, když tě nesnáší celá škola, co?
Už z první věty, která ji uhodila do očí, se jí obrátil žaludek.
Ty hnusná mrcho! Však už bylo načase, aby se to vaše cukrování provalilo! Harry není žádný hlupák a teď už mu určitě dojde, že mu nesaháš ani po kotníky! Už se těším na tvůj výraz, až se s tebou rozejde! Nemůže přece zůstat s takovou děvkou, jako jsi ty! Celou dobu mu jen pleteš hlavu!
A já tě varuju! Nech ho okamžitě na pokoji! Už jsi mu otrávila život víc než dost! Jestli tě s ním někde uvidím, tak přísahám, že tě zabiju!
Angela civěla rozšířenýma očima na třesoucí se list a velmi těžko stravovala nenávist, která na ni z dopisu přímo prýštila. Kdo to mohl pro Merlina napsat!? Kdo, že ji tak nesnáší?
„Však už bylo načase…“ opakovala si Angela pro sebe. Takže to musí být někdo, kdo o jejich vztahu věděl už dávno předtím, než se to provalilo. Ale kdo?
Veškeré mužské pohlaví mohla vyškrtnout, protože tohle rozhodně psala dívka, stravující se žárlivostí. Začala se sama se sebou dohadovat.
Hermiona? V žádném případě, ta má přece Rona.
Daria? Ani ve snu!
Kdo to ještě věděl?
Ginny… Ne, to je blbost.
Proč?
No, přece, to by přece nenapsala!
Co ty víš?
Znovu zvedla hlavu a zahleděla se k místu, kde se Ginny nakláněla k Harrymu a zakrývala jí přitom pohled na jeho tvář.
Že by to byla ona?
*
Po příští dva týdny se námět hovorů v Bradavicích ani v nejmenším nezměnil. Neustále se přepíral vztah Harryho a Angely, takže se scházeli co nejméně, jen aby nezavdali důvod k další posměškům a spekulacím. Dokonce i profesoři se chovali k Angele Rosierové prapodivně. Jediné, co bylo na těch dvou týdnech opravdu kladného, bylo propuštění Remuse z ošetřovny. Všichni se s ním byli rozloučit, dokonce i Brumbál a pryč z hradu jej za doprovodu spikleneckých úsměvů vyprovodila Tonksová.
Stav Dariiny babičky v nemocnici se neměnil.
Když už zbývalo pouhých čtrnáct dnů do konce října, soustředila se částečně pozornost studentů na něco jiného. Večer těsně před tím, než se na stolech objevilo jídlo, povstal ředitel Brumbál a Snape mu aktivně zajistil klid.
Albus Brumbál mluvil ještě o poznání slabším hlasem než kdy dřív. Harryho přitom až zamrazilo.
„Všichni už od začátku školního roku víte, že se v Předvečer Všech Svatých bude konat Maškarní ples. Nyní bych vás chtěl seznámit s několika podrobnostmi.“
Veškeré osazení Velké síně začalo okamžitě Brumbála soustředěně poslouchat.
„Určitě jste si povšimli, že ještě letos nebyl zorganizován výlet do Prasinek a myslím, že důvody pro toto opatření jsou víc než pochopitelné. Přesto však vám umožníme koupit si kostým na ples v Prasinkách tento víkend. Upozorňuji vás, že to bude jediná možnost. Na sobotu i neděli nám Ministerstvo zaručilo bezpečnost Prasinek, které budou pečlivě hlídány. Žádám všechny, aby využili těchto dvou dnů, protože jiný výlet již nejspíše v nejbližší době organizovat nebudeme.“
Po Velké síni se rozléhalo nespokojené šumění.
„Dále byste měli vědět, že jsme organizaci Halloweenského plesu uložili vašemu primusovi a primusce, kteří si k sobě mohou vzít kohokoli na výpomoc při výzdobě či vytváření programu. Tudíž předpokládám, že se skutečně máte na co těšit.“
„Jak to, že jsi nám to neřekla?!“ obrátil se Ron okamžitě na Hermionu.
„Nesměla jsem,“ culila se letošní primuska. „Mělo to být překvapení.“
„Zahajovat se bude po večeři. Účast není povinná, pouze dobrovolná. Večerku jsme stanovili na…“ udělal pomlku Brumbál a Síň napjatě ztichla. „Na dvě hodiny ráno,“ dokončil Brumbál. „Je to opravdu nejpozdější hodina, na které jsme se dohodli, takže doufám, že ji dodržíte.“
Většina studentů se tvářila nadmíru spokojeně.
„Ale pozor,“ zarazil jejich nadšení Brumbál. „Plesu se mohou zúčastnit všichni, ale studenti prvního až čtvrtého ročníku mohou být přítomni pouze do desíti hodin.“
Z míst u stolů, kde seděly mladší ročníky, se začaly ozývat nesmělé protesty, ale profesorský sbor se tvářil nesmlouvavě.
„Nemůžeme přece vašim rodičům zavdávat důvod, aby si stěžovali, že vás tu necháváme tak ponocovat,“ konejšil je Brumbál. „Profesorský sbor se na této hodině skoro jednoznačně shodl.“
Síň opět ztichla.
„Zdůrazňuji zvláště našim primusům, že není povoleno podávat při akci alkohol,“ poznamenal Brumbál spiklenecky. „Laskavě si to zapamatujte všichni.“
Starší studenti se tvářili jako naprostá neviňátka.
„A ještě jedna drobnost,“ prohlásil Brumbál s povzdechem. „Dosud jsme vám to nedali na vědomí, jelikož jsme až do posledních dnů vyjednávali s Odborem bezpečnosti Ministerstva kouzel, ale… famfrpálový turnaj se letos úplně ruší.“
Síní se rozlehl protestní řev a záplava stížností, které utišil až nebezpečně se tvářící Snape.
„Bohužel je to tak. Hřiště je až na samé hranici našich pozemků nedaleko Zapovězeného lesa a ministerstvo nám jeho organizaci nechce povolit. Je mi líto,“ dodal ředitel a posadil se.
Na stolech se objevila jako vždy bohatá večeře, ale spousta lidí neměla na jídlo ani pomyšlení. Jedni mysleli na famfrpál – na jedinou věc, která je všechny spojovala a bavila v průběhu roku. Jiní však zase měli myšlenky jen na nadcházejícím plese.
*
O prosluněném víkendu se do Prasinek vydala snad celá škola od třetích ročníků výš. Ne však proto, že by to nikomu nemyslelo a nekoupili si masky již o prázdninách, nýbrž proto, aby mohli konečně na chvíli vypadnout z pozemků bradavického hradu. Po dlouhé době mohli jít někam jinam a náležitě toho využili.
Obchody s kostýmy však nebyly dva, jak říkal Brumbál, ale tři. Svůj pestrobarevný krámek si totiž uprostřed náměstíčka v Prasinkách postavila dvojčata Weasleyovic. Po celou otvírací dobu v něm měli narváno, jelikož jako jediní měli kostýmy, které se i hýbaly nebo mluvily, či vydávaly zvířecí zvuky. Nakoupili si tam svůj kostým i Hermiona a Ron, ale každý zvlášť, aby pro ně byl překvapením převlek druhého, což si prosadila Hermiona.
Harry si pořád nemohl vybrat. Snažil se sice z Angely ve škole vytáhnout, za co půjde, jelikož věděl, že už má kostým, ale ani mu nenapověděla. Prošel všechny tři obchody, ale pořád ho nic nenapadalo, i když výběr byl opravdu bohatý.
Nakonec mu v krámě s kostýmy převážně z mudlovských pohádek a legend, padl do oka černý oblek, u něhož byl klobouk, maska zakrývající horní část obličeje a kord. Přišel na něj hlavně díky Ronovi, který jej shodil ze stojanu, když zpoza něj vytahoval masku jestřába. Uvědomil si, že už tenhle převlek viděl v nějakém mudlovském filmu. Prodavačka z něj byla nadšená, když si ho zkusil, a pořád dokola mu tvrdila, že mu nehorázně sluší. Nakonec mu jej skoro vnutila za zvýhodněnou cenu.
Nakoukli ještě do Taškařic a šli se posadit do narvaných Tří košťat, kde našli u jednoho stolu v rohu Angelu s Dariou. Přičarovali si k nim židle a pustili se do hovoru, aniž by si všímali nevraživých pohledů jiných studentů.
Ale když chtěl Harry vzít Angelu za ruku, odtáhla se. Nechápavě se po ní podíval, ale ona se mu nedokázala podívat do očí.
Angie, co je? zeptal se myšlenkou.
Je tady plno lidí. Nebudeme přece přilévat olej do ohně.
Angelo, teď už je přece jedno, kdo nás spolu uvidí! Už mě nebaví se schovávat, když je stejně všechno prozrazené!
Ale…
Žádné ale! To mi chceš říct, že si se mnou ani nezatancuješ?
Ne, to ne, samozřejmě že zatancuju, ale…
Angie, přerušil ji. Konečně už nemáme důvod se schovávat, takže na ten ples půjdeme jako pár a tečka.
Opravdu to tak chceš?
Ano. A je mi úplně jedno, co si o tom kdo pomyslí.
Tak dobře. Už se moc těším, souhlasila Angela nakonec.
To já taky, usmál se Harry.
***
Ještě ani všichni nedojedli večeři, a už je Hermiona společně s primusem z Mrzimoru, prefekty všech ročníků a ještě několika studentů vykazovala co nejrychleji ze Síně. Za moment už před nimi zavřeli dveře. Několik studentů sice přede dveřmi zvědavě stepovalo, ale profesor Kratiknot, který hlídal, je posílal pryč.
Harry, Ron a ostatní kluci se v ložnici převlékli do svých kostýmů. Neville šel za kaštanového hřebce i s ohonem, Dean za lva (jeho hlava vydávala opravdu děsivé zvuky) a Seamus za piráta. Ronova jestřábí hlava vydávala věrohodné skřeky a Harry se v černém obleku plášti a klobouku cítil pohodlněji a příjemněji než vůbec doufal.
Nedočkavě se o půl osmé stejně jako většina ostatních nebelvírských, vydali dolů. Každý, kdo vešel již otevřenými dveřmi doslova oněměl.
Velká síň byla uchvacující. Dlouhé kolejní stoly byly pryč. Místo nich se nacházelo kolem zdí mnoho menších stolů s rudými a oranžovými ubrusy, přičemž na každém byly nachystány sklenice na pití a hořela na nich jasným pestrobarevným plamenem vysoká svíce.
Mezi stolky s pohodlnými židličkami byly pravidelně rozmístěny stoly s bohatým výběrem nejrůznější jednohubek, chlebíčků, sladkostí a pití všeho druhu, zatím však žádné alkoholické, jelikož se vědělo, že i profesoři budou na plesu jen do desíti. Všechna okna měla barevně namalované skla, povětšinou strašidelnými výjevy a lebkami.
Na místě, kde obvykle stála profesorská tabule, bylo přichystáno tmavé pódium ověšené girlandami a konfetami a zatím zhasnutými světly, kde si ladila nástroje oblíbená skupina Sudičky. Nad tím vším viselo ve vzduchu nepřeberné množství velkých zářících dýní a modře, bíle a zeleně blikajících svíček, které dodávaly Síni strašidelný ráz. Mezi nimi se dokonce nečekaně objevovali pavouci různých velikostí na dlouhých jemných pavučinách; Ron nebyl jediný, kdo se po nich díval značně nevraživě. A z neurčitého místa se linula prozatímní tlumená temná hudba, než začnou Sudičky hrát naživo.
Harry s Ronem obsadili šestimístný stůl a při čekání na své partnerky se neustále obdivně rozhlíželi. Konečně vešla Hermiona v nádherném převleku ptáka fénixe, takže doslova zářila na všechny strany. Ron vyskočil ze židle a zamával na ni. Když došla k nim a obhlédla si Ronův kostým jestřába, okamžitě se do něj pustila
„Já to věděla! Ty ses díval, když jsem si kupovala kostým, že jo?“
„Jak tě napadlo?! Vůbec ne! Co si to o mě myslíš, Hermionko?“ bránil se Ron.
„Pořád jsi chtěl jít za něco podobného jako já! Jak bys jinak mohl vědět, že půjdu za ptáka, no?“
„Ale no tak, Hermiono,“ krotil ji Harry. „To se chceš hádat?“
„Ne,“ odtušila Hermiona.
„Tak vidíš. Jen se hezky posaď,“ odsunul jí Ron židli. „Mimochodem, moc ti to sluší.“
Hermiona se potěšeně usmála a hádka byla zažehnána.
Když vešla ta, kterou Harry netrpělivě vyhlížel, okamžitě ji poznal, přestože měla tvář zakrytou bledě modrým závojem. Okouzleně ji z dálky chvíli pozoroval, než do něj dloubla Hermiona, aby vstal a došel pro ni.
Svým převlekem mu připomínala jen jedinou osobu. Legendární princeznu Šahrazád z mudlovských pohádek Tisíce a jedné noci. Oblečená byla do dlouhé světle modré lehké z více kusů skládané sukně, obutá v neslyšných mokasínech stejné barvy, jakoby z šátků měla rovněž krátkou halenku s průsvitnými rukávy, která končila vysoko nad pasem a odhalovala tak její břicho. Na rukou se jí třpytily náramky a na krku… řetízek s drakem. Pořád ho nosila, i když se to Harrymu nelíbilo. Vlasy měla vyčesané do jednoduchého účesu, z něhož dlouhé prameny padaly na záda.
Nevšimla si, že se k ní blíží černě oděná postava, takže se jí postavil do cesty. Až v tu chvíli postřehl, že má na levé paži černé znamení hada obtáčejícího růži.
„Mohu vás pozvat k našemu stolu, krásná slečno?“ oslovil ji se smíchem a vzal ji za ruku dlaní v černé rukavici.
„Málem bych tě nepoznala,“ prohlásila Angela s nádherným úsměvem, který nezakryl ani závoj.
„To já tě poznám vždy a všude,“ odvětil Harry sebejistě a vedl ji ke stolu. „Jak to, že sis vybrala zrovna mudlovský převlek?“ zeptal se zvědavě. „U sebe to chápu, ale ty…“
„Cože?“ podivila se Angela. „No, jo vlastně… Ty asi znáš Šahrazád z mudlovských příběhů, že ano?“
„No, jasně,“ přikývl Harry a nastavil Angele židli.
„Šeherezáda byla ale skutečná osoba. Čarodějka, a to dost slavná.“
„Přesně tak, něco jsem o ní četla,“ potvrdila jí to Hermiona.
„Aha,“ podotkl Harry, který toho z historie čarodějek skutečně moc nevěděl.
„Kdysi dávno si vzala mudlovského krále. Tak se o ní mudlové dozvěděli. Byla pověstná svým uměním každého okouzlit a znakem na paži,“ osvětlila mu Angela blíže osobu, za kterou byla převlečená i důvod tetování. „Milovala bílé růže a měla hadí jazyk.“
„Nadmíru zajímavá osoba,“ podotkl Ron.
„Ale určitě nebyla krásnější než ty,“ usoudil Harry.
Po chvíli se k nim přidala ještě Daria a Ginny. Ginny přišla v dost sexy kostýmu kočky, až se Ron zarazil, jestli je to vůbec jeho sestra a vzhledu Darie se Angela doslova vyděsila. Ta totiž přišla jako dost věrohodná upírka s rozpuštěnými vlasy, rudými kontaktními čočkami a ostrými vyčuhujícími špičáky. Angelu až zamrazilo.
Ginny úkosem civěla na objímající se Angelu a Harryho dost divným pohledem a po chvíli odešla tančit. Sudičky už to totiž rozjely a místo pod pódiem se rychle plnilo. Hemžilo se to tam duchy, čarodějnými i obyčejnými zvířaty, osobnostmi kouzelnické i mudlovské historie a někdy dokonce i naprosto neidentifikovatelnými převleky.
Přesně v deset hodin primusové a prefekti za pomoci profesorů vyprovodili z Velké síně všechny osoby mladší než čtrnáct let. Po chvíli se vzdálili i profesoři a to byla chvíle pro to, aby ze sebe dva medvědi s koši na zádech, kteří dorazili před chvilkou, shodili masky.
„Frede! Georgi! Kde jste tak dlouho?“ spěchala k nim Hermiona, která s nimi byla domluvená.
„No, trvalo nám, než jsme sehnali všechno, co jsme chtěli,“ bránila se dvojčata jednohlasně. „Ale stojí to za to!“
Sundali ze zad dva obrovské koše napěchované různými lahvemi s alkoholem.
„Paráda!“ prohlásil Ron. „Lidi! Je tu pořádný pití!“
„Konečně začíná pořádná zábava!“ poznamenal někdo v chumlu, který se kolem dvojčat utvořil.
*
„Bavíte se?“ zahulákal frontman Sudiček asi o deset minut později.
„Jo!“ zařval dav shromážděný pod pódiem.
„Jste rádi, že odešli mrňousové?!“
„Jasně!“
„Rozbalíme to?!!“
„JO!“
„Tak jdeme na to!“
Velká síň se rozduněla rychlou hudbou a zářila blikajícími světly. Studenti Bradavic začínali opravdu řádit.
647 Celkem zhlédnutí, 3 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...